Pláč 5,11 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

Boží lid, o všecko připravený, prosí o slitování. Vyznává svá provinění a vyjadřuje svou odevzdanost i naději.

1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám stalo, popatř a pohleď na naši potupu! 2 Naše dědictví připadlo cizákům, naše domy cizincům. 3 Stali jsme se sirotky, nemáme otce, naše matky jsou jako vdovy. 4 Vlastní vodu pijeme za stříbro, své dřevo musíme platit. 5 Jsme pronásledováni, visí nám na šíji, vynakládáme námahu a nedopřejí nám klidu. 6 Egyptu podáváme ruku, též Asýrii, abychom se nasytili chlebem. 7 Naši otcové zhřešili, už nejsou, a my neseme jejich nepravosti. 8 Otroci se stali našimi vládci a nikdo nás z jejich rukou nevytrhne. 9 S nasazením života přinášíme chléb, ohrožováni mečem z pouště. 10 Kůže nám žhne jako pec od úporného hladu. 11 Na Sijónu ponižují ženy, v judských městech panny. 12 Jejich rukou jsou věšeni velmožové, tváře starců nejsou ctěny. 13 Junáci nosí mlýnek, mladíci klopýtají pod dřívím. 14 Starci přestali zasedat v bráně a junáci zpívat písničky. 15 Přestalo veselí našeho srdce, v truchlení se proměnil náš tanec. 16 Spadla koruna z naší hlavy, běda nám, neboť jsme hřešili. 17 Nad tím zemdlelo naše srdce, nad oním se nám zatmělo v očích, 18 nad horou Sijónem, že je tak zpustošená; honí se po ní lišky. 19 Ty, Hospodine, budeš trůnit věčně, tvůj trůn přetrvá všechna pokolení. 20 Proč na nás pořád zapomínáš, opustil jsi nás až do nejdelších časů? 21 Obrať nás, Hospodine, k sobě a my se navrátíme, obnov naše dny jak za dnů dávnověkých. 22 Nebo jsi nás úplně zavrhl? Rozlítil ses na nás převelice.

Slovo na cestu

od Biblica

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Navrať nás k sobě!

1 Vzpomeň si, Hospodine, jak jsme dopadli, dobře se podívej na naši hanbu: 2 Naše dědictví připadlo cizím, naše domy patří cizákům! 3 Jsme sirotci, přišli jsme o otce, z našich matek jsou teď vdovy. 4 Vlastní vodu pijeme za peníze, za své dříví musíme platit. 5 S pronásledovateli v zádech dřeme, zbaveni odpočinku. 6 Třeseme si rukou s Egyptem i s Asýrií – kvůli chlebu. 7 Naši otcové hřešili; jsou pryč a my neseme jejich trest. 8 Panují nad námi otroci a nikdo neuvolní jejich pěst. 9 Jde nám o život, když přinášíme chléb ohroženi mečem v pustém kraji. 10 Kůže nám hoří jako pec horečkou z hladovění. 11 Sionské ženy byly znásilněny tak jako panny ve městech Judových. 12 Naše velmože nám pověsili, ke starcům úctu neměli! 13 Mládenci roztáčejí mlýn, chlapci klopýtají pod dřívím. 14 Starci už v branách nesedí, mládenci dozpívali. 15 Utichlo naše bujaré veselí, tanec se změnil v truchlení. 16 Koruna spadla z naší hlavy; běda nám, že jsme hřešili! 17 Srdce nám nad tím usedá, potemněly nám nad tím oči – 18 že z hory Sion zbyla pustina, že se tam honí lišky! 19 Ty, Hospodine, však vládneš navěky, tvůj trůn trvá po všechny časy. 20 Proč na nás nikdy nepomyslíš? To nás opustíš navždy? 21 Navrať nás k sobě, Hospodine, ať se vrátíme!^[1] Obnov naše dny, ať jsou jako dřív! 22 Anebo jsi nás už zavrhl úplně? Rozhněval ses na nás přespříliš?

Bible Kralická

1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše. 2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům. 3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy. 4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází. 5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti. 6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem. 7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme. 8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich. 9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti. 10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu. 11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí. 12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti. 13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají. 14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých. 15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše. 16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili. 17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše, 18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní. 19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu. 20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy? 21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna. 22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?