1 Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů. 2 Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl. 3 Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin: 4 „Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!“ Toho, kdo nemá rozum, zve: 5 „Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila, 6 nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!“ 7 Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se! 8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat. 9 Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí. 10 Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost. 11 Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života. 12 Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš. 13 Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná. 14 Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách, 15 a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách: 16 „Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!“ Toho, kdo nemá rozum, zve: 17 „Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží.“ 18 Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.
1Moudrost si vystavěla dům, sedm tesaných sloupů vztyčila.2Dobytče porazila, víno nalila, už také prostřela svůj stůl.3Děvečky vyslala a volá na městských výšinách:4„Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“ Ty, kterým chybí rozum, vyzývá:5„Pojďte a jezte na mých hodech, popijte víno, jež jsem nalila.6Opusťte hloupost a konečně žijte, cestou rozumnosti se vydejte!“7Kdo poučuje drzouna, říká si o urážku, kdo kárá darebáka, přijde k úrazu.8Nekárej drzouna – jen by tě nenáviděl; pokárej moudrého – bude tě milovat.9Poděl se s moudrým a ještě zmoudří, pouč spravedlivého a bude znalejší.10Klíčem k moudrosti je úcta k Hospodinu, v poznání Svatého je rozumnost.11Takto[1] se tvé dny rozmnoží, léta života ti přibudou.12Jsi-li moudrý, moudrost vyplatí se ti, jsi-li drzoun, sám na to doplatíš.13Paní Tupost dělá veliký povyk, je hloupost sama, neví vůbec nic.14U dveří svého domu vysedává, na křesle na městských výšinách.15Pokřikuje na ty, kdo po cestě jdou, kdo po svých stezkách přímě kráčejí:16„Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“ Všechny nerozumné vyzývá:17„Kradená voda je tak sladká, zakázaný pokrm tolik příjemný!“18Netuší hňup, že podsvětí jej čeká: v pekelné jámě jsou ti, jež pozvala!
Přísloví 9
Bible Kralická
1Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.2Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.3A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:4Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:5Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.6Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.7Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.8Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.9Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.10Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.11Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.12Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.13Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.14A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,15Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:16Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:17Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.18Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.