Marek 6 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Kázání v Nazaretě

1 Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním. 2 Když přišla sobota, počal učit v synagóze. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: „Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama! 3 Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ A byl jim kamenem úrazu. 4 Tu jim Ježíš řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě.“ 5 A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. 6 A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.

— Vyslání Dvanácti

7 Zavolal svých Dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy. 8 Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku; 9 aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty. 10 A řekl jim: „Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete. 11 A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ 12 I vyšli a volali k pokání; 13 vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

— Smrt Jana Křtitele

14 Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly.“ 15 Jiní říkali: „Je to Eliáš!“ A zase jiní: „Je to prorok – jeden z proroků.“ 16 Když to Herodes uslyšel, řekl: „To vstal Jan, kterého jsem dal stít.“ 17 Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa, 18 a Jan mu vytýkal: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!“ 19 Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla. 20 Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal. 21 Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje. 22 Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: „Požádej mě, oč chceš, a já ti to dám.“ 23 Zavázal se jí přísahou: „Dám ti, co si budeš přát, až do polovice svého království.“ 24 Ona vyšla a zeptala se matky: „Oč mám požádat?“ Ta odpověděla: „O hlavu Jana Křtitele.“ 25 Dcera spěchala dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“ 26 Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout. 27 Proto poslal kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal Jana v žaláři 28 a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce. 29 Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, odnesli jeho tělo a uložili je do hrobu.

— Nasycení pěti tisíců

30 Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili. 31 Řekl jim: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst. 32 Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami. 33 Mnozí spatřili, jak odjíždějí, a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi. 34 Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem. 35 Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a je už pozdě. 36 Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic nakoupit něco k jídlu.“ 37 Odpověděl jim: „Dejte vy jim jíst!“ Řekli mu: „Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?“ 38 Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“ Když to zjistili, řekli: „Pět, a dvě ryby.“ 39 Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník. 40 Rozložili se tam oddíl za oddílem stokrát po padesáti. 41 Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům, aby je lidu předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. 42 A jedli všichni a nasytili se; 43 a ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb. 44 Těch, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.

— Ježíš kráčí po moři

45 Hned nato přiměl Ježíš své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup. 46 Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil. 47 A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi. 48 Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich. 49 Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak; 50 všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ 51 Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem. 52 Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl nebyla vnímavá.

— Uzdravování u Genezaretu

53 Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu. 54 Jakmile vystoupili z lodi, hned lidé Ježíše poznali, 55 zběhali celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, o kterém slyšeli, že tam právě je. 56 A kamkoli vcházel do vesnic, měst i dvorců, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout byť jen třásně jeho roucha. A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.

Slovo na cestu

Lidé z Nazaretu odmítají uvěřit

1 Pak se Ježíš s učedníky vrátil do svého domovského města Nazaretu. 2 Když přišla sobota, kázal v tamější synagoze, kde mu naslouchalo mnoho lidí. Všichni žasli a říkali si: „Kdepak se to naučil? Kde se u něho vzala ta moudrost? A dokonce dělá i zázraky! 3 Známe ho přece jako tesaře, syna Marie. Jeho bratři jsou Jakub, Josef, Juda a Šimon. A také jeho sestry žijí mezi námi.“ Nemohli se s tím prostě vyrovnat, dokonce se nad tím pohor-šovali. 4 Ježíš jen poznamenal: „Nikde prorok neznamená tak málo, jako ve vlastní obci a rodině.“ Jejich nedůvěra ho zarmoutila 5-6 a nemohl tam učinit žádný zázrak; jen na několik nemocných položil ruku a uzdravil je. Rozhodl se, že se obrátí k lidem v okolních vesnicích.

Ježíš vysílá dvanáct učedníků

7 Potom svolal svých dvanáct učedníků, vysílal je po dvojicích do okolních vesnic a propůjčil jim schopnost osvobozovat lidi z moci zla. 8-9 Nakázal jim, aby si na cestu kromě hole nic nebrali: žádný chléb, žádná zavazadla, žádné peníze, dokonce ani náhradní obuv nebo šaty. 10 „V každé vesnici se ubytujte na jediném místě, a to tam, kde vás nejprve přijmou. 11 Když vás někde nebudou chtít přijmout ani vyslechnout, jděte pryč a vyklepejte i ten jejich prach ze svých bot; ať mají, co jim patří.“ 12 Vydali se tedy na cesty a všude vyzývali, aby lidé zanechali svých zlých činů, litovali jich a začali žít nový život. 13 Vyháněli démony, nemocné potírali olejem a uzdravovali je.

Herodes zabíjí Jana Křtitele

14 Ježíšův věhlas se šířil a zprávy o něm se donesly až k uším krále Heroda. Někteří lidé říkali, že to ožil Jan Křtitel, proto prý koná takové zázraky. 15 Jiní se zase domnívali, že znovu přišel dávný prorok Elijáš, a další byli přesvědčeni, že prostě povstal nový prorok, jak tomu bývalo za starodávna. 16 Sám Herodes, když se o Ježíši dozvěděl, se polekal: „Je to Jan, kterého jsem dal popravit. Určitě vstal z mrtvých.“ 17 Král dal již dříve Jana zatknout a uvěznil ho ve své tvrzi. 18 Jan mu totiž vytýkal, že odloudil vlastnímu bratru Filipovi manželku Herodiadu. 19 Ta Jana Křtitele za to nenáviděla a ukládala mu o ivot, bez králova souhlasu se však neodvažovala dát ho zavraždit. 20 Věděla, že Herodes si ho vážil jako spravedlivého a svatého člověka a držel nad ním ochrannou ruku. Rozhovory s ním ho sice vždycky jaksi znepokojovaly, ale přesto mu rád naslouchal a někdy se podle jeho slov i řídil. 21 Herodiadě se naskytla příležitost Jana odstranit, když král na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojnictvo a vedoucí osobnosti Galileje. 22 Dcera Herodiady při banketu tančila před hosty a všem se velice líbila. 23 Král byl tak okouzlen, že jí pošetile slíbil splnit jakékoliv přání, i kdyby to měla být polovina království. Dokonce to přede všemi slavnostně odpřisáhl. 24 Šla se tedy poradit se svou matkou a ta ji navedla, aby si řekla o hlavu Jana Křtitele. 25 Rychle se vrátila ke králi a přednesla mu své přání: „Chci, abys mi hned teď dal přinést mísu s hlavou Jana Křtitele.“ 26 Král tím byl otřesen, ale neměl odvahu odvolat, co přede všemi hosty tak okázale slíbil. 27 Poslal tedy do vězení kata, aby Jana sťal. 28 Kat rozkaz splnil a na míse přinesl Janovu hlavu. Děvče ji předalo své matce. 29 Když se to doslechli Janovi učedníci, přišli pro jeho tělo a pohřbili ho.

Ježíš sytí pět tisíců

30 Apoštolové se vrátili z cest a znovu se sešli u Ježíše. Vyprávěli mu o všem, co dělali a o čem hovořili s lidmi, se kterými se setkali. 31 Ježíš jim navrhl: „Pojďme na chvíli někam do ústraní a odpočiňme si.“ Stále totiž měli kolem sebe tolik lidí, že jim sotva zbýval čas na jídlo. 32 Odjeli tedy lodí na odlehlé místo. 33 Lidé je však viděli odplouvat, nadeběhli si je po břehu, a než loďka přirazila, už tam na ně čekali. 34 Když Ježíš vystoupil a uviděl znovu veliký zástup, bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. Začal je tedy opět učit. 35-36 Později odpoledne mu jeho učedníci připomínali: „Už bys je měl poslat domů. Tady se široko daleko nedá koupit nic k jídlu a za chvíli bude večer.“ 37 „Tak jim dejte najíst vy!“ navrhl Ježíš. „Kde bychom vzali tolik jídla,“ namítali, „to by stálo pěkné peníze nakrmit takový zástup.“ 38 „Kolik tu mají lidé potravin? Jděte a zjistěte to!“ požádal Ježíš. „Všeho všudy jen pět chlebů a dvě ryby,“ hlásili mu, když se vrátili. 39 Vyzval je, aby se posadili po padesáti na travnatá místa. 40 Vzniklo sto takových skupin. 41 Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Lámal je na kusy a předával učedníkům, aby jídlo roznášeli lidem. 42 Tak se všichni najedli dosyta 43 a ještě se sesbíralo dvanáct plných košů zbytků. 44 Těch, kteří se najedli, bylo na pět tisíc.

Ježíš jde po vodě

45-46 Hned nato nařídil Ježíš svým učedníkům, aby nasedli na loď a vyrazili přes jezero do Betsaidy. Sám se rozhodl vydat se na cestu o něco později, protože se chtěl ještě s lidmi rozloučit a poslat je domů. Potom vystoupil na blízkou horu, aby se tam modlil. 47 Noc míjela, loď byla někde uprostřed jezera a on sám ještě na hoře. 48 Za ranního svítání viděl, že jeho učeníci stále ještě namáhavě veslují proti větru. Vydal se za nimi po hladině jezera. Přiblížil se až k lodi a chtěl kolem nich přejít. 49 Když ho spatřili kráčet po vodě, začali křičet hrůzou, protože ho pokládali za přízrak. 50 On je však uklidňoval: „Nebojte se, vždyť jsem to já!“ 51 Pak vstoupil k nim do člunu a vítr hned ustal. Dlouho se z toho nemohli vzpamatovat. 52 Nechápali ještě, že když Ježíš může rozmnožit chléb, má moc i nad přírodou.

Ježíš uzdravuje všechny, kdo se ho dotýkají

53 Potom přistáli u nejbližšího břehu, v oblasti, která se nazývala stejně jako jezero: Genezaret. 54 Sotva vystoupili z lodi, lidé hned Ježíše poznali a po celém okolí se rozkřiklo, že sem připlul. 55 Ať Ježíš odešel kamkoliv, z celé té krajiny k němu přinášeli nemocné. 56 Všude, kam přišel, ve vesnicích, městech i venku na samotách, kladli na volně přístupná místa nemocné. Prosili ho, aby se mohli dotknout alespoň cípu jeho šatů. A každý, kdo se ho s vírou dotkl, byl uzdraven.

Bible, překlad 21. století

Prorok beze cti

1 Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města; jeho učedníci šli s ním. 2 Když v sobotu začal učit v synagoze, mnozí z posluchačů žasli. „Odkud to má?“ ptali se. „Co to dostal za moudrost? A jak to, že se jeho rukama dějí takové zázraky? 3 Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Judy a Šimona? Nejsou snad jeho sestry tady s námi?“ A tak se nad ním pohoršovali. 4 Ježíš jim odpověděl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě.“ 5 A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je. 6 Překvapen jejich nevírou pak obcházel okolní vesnice a učil.

Nic si s sebou neberte

7 Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy 8 a uložil jim, ať si na cestu neberou nic kromě hole: ani mošnu ani chléb ani peníze do opasku; 9 ať mají obuté sandály, ale neberou si ani náhradní košile. 10 „Když vejdete do něčího domu,“ řekl jim, „zůstaňte tam, dokud neodejdete. 11 Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim.“ 12 A tak šli a vyzývali lidi k pokání. 13 Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.

Smrt Jana Křtitele

14 Jak se jeho pověst šířila, uslyšel o něm i král Herodes.^[1] Říkalo se:^[2] „Jan Křtitel vstal z mrtvých! To proto se skrze něj dějí zázraky.“ 15 Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ a další: „Je to prorok jako jeden z dávných proroků.“ 16 Když to Herodes uslyšel, řekl: „Je to Jan, kterého jsem nechal stít. Vstal z mrtvých!“ 17 Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa. 18 Jan Herodovi říkal: „Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je nezákonný!“ 19 Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla. 20 Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád naslouchal. 21 Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje. 22 Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho hostům natolik, že král dívce řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“ 23 Odpřísáhl: „Splním ti jakékoli přání až do polovice mého království.“ 24 Šla tedy za svou matkou a ptala se jí: „O co mám žádat?“ „O hlavu Jana Křtitele!“ řekla jí matka. 25 A tak hned spěchala za králem a žádala: „Chci, abys mi hned teď přinesl na míse hlavu Jana Křtitele.“ 26 Krále přepadla úzkost, ale kvůli svým přísahám a svým hostům jí to nechtěl odmítnout. 27 Hned poslal kata s příkazem, ať přinese Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho ve vězení 28 a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta ji dala své matce. 29 Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pohřbili ho.

Pět chlebů a dvě ryby

30 Potom se apoštolové sešli k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co dělali a co učili. 31 Tehdy jim řekl: „Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo. 32 Odpluli tedy lodí o samotě na pusté místo. 33 Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je. 34 Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech. 35 Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. „Tohle místo je pusté a už je moc hodin,“ řekli. 36 „Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst.“ 37 Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“ „To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů^[3] a dát jim najíst?“ namítli. 38 „Kolik máte chlebů?“ řekl jim. „Jděte se podívat.“ Když to zjistili, řekli: „Pět – a dvě ryby.“ 39 Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě. 40 Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti, 41 vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem, 42 a tak se všichni najedli do sytosti. 43 Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb. 44 A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.

To jsem já!

45 Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup. 46 A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil. 47 Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi. 48 Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním^[4] se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout. 49 Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy. 50 Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“ 51 Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem. 52 Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé. 53 A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili. 54 Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali. 55 Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. 56 Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.

Bible Kralická

1 I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho. 2 A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho? 3 Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm. 4 I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém. 5 I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil. 6 I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče. 7 A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými. 8 A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz, 9 Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní. 10 A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud. 11 A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu. 12 Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili. 13 A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je. 14 A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho. 15 Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků. 16 To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal. 17 Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal. 18 Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého. 19 Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla. 20 Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal. 21 A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee, 22 A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť. 23 I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého. 24 Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele. 25 A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele. 26 Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti. 27 I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu. 28 A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své. 29 To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě. 30 Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili. 31 I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli. 32 I plavili se až na pusté místo soukromí. 33 A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu. 34 Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem. 35 A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo, 36 Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli. 37 On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti? 38 I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě. 39 I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě. 40 I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti. 41 A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky. 42 I jedli všickni, a nasyceni jsou. 43 Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb. 44 A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů. 45 A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup. 46 A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil. 47 A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi. 48 A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti. 49 Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli. 50 (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. 51 I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili. 52 Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo. 53 A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili. 54 A když vyšli z lodí, hned jej poznali. 55 A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl. 56 A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.