Marek 3 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Uzdravení v sobotu

1 Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou. 2 Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali. 3 On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: „Vstaň a pojď doprostřed!“ 4 Pak se jich zeptal: „Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?“ Ale oni mlčeli. 5 Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: „Zvedni ruku!“ Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá. 6 Když farizeové vyšli, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí.

— Uzdravování na břehu jezera

7 Ježíš se svými učedníky se uchýlil k moři. Šlo za ním množství lidí z Galileje; ale i z Judska, 8 Jeruzaléma, Idumeje, ze Zajordání a z okolí Týru a Sidónu přišlo k němu veliké množství, když slyšeli, co všechno činí. 9 Požádal učedníky, ať pro něho připraví loď, aby se zástup na něho netlačil. 10 Mnohé totiž uzdravil, proto se ti, kdo trpěli chorobami, tlačili k němu, aby se ho dotkli. 11 A nečistí duchové, jakmile ho viděli, padali před ním na zem a křičeli: „Ty jsi Syn Boží!“ 12 On však jim přísně nakazoval, aby ho neprozrazovali.

— Vyvolení Dvanácti

13 Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu. 14 Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat 15 a aby měli moc vymítat zlé duchy. 16 Ustanovil těchto dvanáct: Petra – toto jméno dal Šimonovi – 17 Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jimž dal jméno Boanerges, což znamená ‚synové hromu‘, 18 Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského 19 a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil.

— Ježíš a Belzebul

20 Vešel do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. 21 Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl. 22 Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: „Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“ 23 Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana? 24 Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát. 25 Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát. 26 A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, a je s ním konec. 27 Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům. 28 Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. 29 Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem.“ 30 To pravil, protože řekli: „Má nečistého ducha.“

— Ježíšova rodina

31 Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel. 32 Kolem něho seděl zástup; řekli mu: „Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“ 33 Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji bratři?“ 34 Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři! 35 Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“

Slovo na cestu

Ježíš v sobotu uzdravuje muže s ochrnutou rukou

1 Když opět přišel Ježíš do synagogy, spatřil tam člověka, který měl bezvládnou ruku. Protože byla právě sobota, 2 Ježíšovi nepřátelé napjatě sledovali, co učiní. Jestliže ho uzdraví, bude to vítaná příležitost, jak jej obžalovat z rušení předepsaného svátečního klidu. 3 A opravdu, Ježíš vyzval postiženého, aby předstoupil před celé shromáždění, 4 a pak položil ostatním otázku: „Co se smí v sobotu? Mohou se konat dobré skutky, nebo se má páchat zlo? Je možné zachránit život, nebo jej zničit?“ Na tyto otázky se nikdo neodvážil odpovědět. 5 Jejich mlčení Ježíše naplnilo spravedlivým hněvem, jejich lhostejnost k lidskému utrpení ho roztrpčila. Přeměřil si je přísným pohledem a potom se obrátil k postiženému. „Natáhni tu ruku!“ řekl mu. On to učinil, a ejhle – ruka byla zdravá. 6 Farizejové opustili synagogu a šli se domlouvat s přívrženci krále Heroda na tom, jak Ježíše odstranit.

Velké zástupy následují Ježíše

7 Ježíš se opět se svými učedníky uchýlil k jezeru. Znovu jej následovaly zástupy lidí z celé Galileje, Judska, 8 Jeruzaléma, Idumeje a Zajordání, ba dokonce přišli i lidé z okolních pohanských měst Týru a Sidónu. Široko daleko se roznesly zprávy o jeho zázracích a velmi mnoho lidí se o nich chtělo přesvědčit na vlastní oči. 9 Ježíš požádal své učedníky, aby pro něj měli připravenu loďku, na kterou by se mohl uchýlit, kdyby ho dav příliš tísnil. 10 Mnoho nemocných už totiž uzdravil a další se k němu přímo vrhali, jen aby se ho mohli dotknout. 11 A když ho spatřili ti, kdo byli posedlí démonem, padali před ním na zem a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“ 12 On je však rázně umlčoval, protože nestál o jejich svědectví.

Ježíš volí dvanáct učedníků

13 Potom k sobě zavolal ty, které si vybral pro zvláštní svědecké poslání, a vystoupil s nimi na horu. 14 Z nich pak ustanovil dvanáct, kteří ho měli všude doprovázet a které bude posílat samostatně kázat 15 a uzdravovat. 16 Byli to: Šimon, kterému přidal jméno Petr, 17 Jakub a Jan – synové Zebedeovi, kterým někdy říkával „synové hromu“, 18 Ondřej, Filip, Bartoloměj, Matouš, Tomáš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kenaanský a 19 Jidáš Iškariotský, který ho později zradil.

Náboženští vůdcové obviňují Ježíše z posedlosti

20 Když se Ježíš vrátil domů, lidé se k němu začali znovu scházet a brzy jich bylo tolik, že se ani neměl kde najíst. 21 Jeho příbuzní uslyšeli, co se děje, a tak se vypravili za ním, aby ho přinutili k návratu domů; domnívali se, že ztratil zdravý rozum. 22 Židovští náboženští učitelé, kteří přišli z Jeruzaléma, dokonce tvrdili, že Ježíš je posedlý Belzebubem, králem všech démonů. Jen proto prý ho ďáblové poslouchají, když je vyhání. 23 Ježíš je pozval k sobě a vyvracel tyto pomluvy. Aby mu všichni rozuměli, použil příklad: „Jak může satan vyhnat satana? 24 Království, které je vnitřně rozdělené, se musí zhroutit. 25 Také rodina, kde je svár a nejednota, se nakonec rozpadne. 26 A jestliže satan bojuje sám proti sobě, jak může něco dokázat? Nutně musí přijít jeho konec. 27 Chce-li někdo vniknout do domu siláka a zmocnit se jeho věcí, musí ho nejprve spoutat. Tak i démony může vyhánět jen ten, kdo přemohl satana. 28 Ujišťuji vás o jednom: všechno může být lidem odpuštěno, i když se v nevědomosti Bohu rouhají a hrubě ho urážejí slovy i skutky. 29 Když ovšem někdo v zatvrzelosti odmítá Boží zách-rannou moc a přitom ví, co odmítá, takový člověk se rouhá Du-chu svatému. A to je hřích, který nemůže být odpuštěn.“ 30 To jim Ježíš řekl proto, že jeho činy úmyslně připisovali satanově moci, místo aby přiznali, že uzdravuje mocí Ducha svatého.

Ježíš říká, kdo tvoří jeho rodinu

31 Tehdy přišli k přeplněnému stavení, kde Ježíš učil, také jeho bratři s matkou a vzkázali mu, že s ním potřebují mluvit. 32 Sedělo kolem něj plno lidí, když mu kdosi oznámil: „Tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“ 33 Ježíš věděl, s jakým záměrem rodina přichází, a proto řekl: „Kdo je má matka? A kdo jsou moji bratři?“ 34 Rozhlédl se po těch, kteří mu dychtivě naslouchali, a řekl: „Hle, tady je má matka a tady jsou moji bratři. 35 Každý, kdo jedná podle Boží vůle, je můj bratr, moje sestra i moje matka.“

Bible, překlad 21. století

1 Když znovu přišel do synagogy, byl tu člověk s ochrnutou rukou. 2 Sledovali ho, zda jej uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat. 3 Ježíš tomu muži s ochrnutou rukou řekl: „Postav se doprostřed.“ 4 Potom se jich zeptal: „Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?“ Oni však mlčeli. 5 S hněvem se po nich rozhlédl, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá. 6 Farizeové se pak hned odešli radit s herodiány, jak by ho zničili.

Boží Syn

7 Ježíš odešel se svými učedníky k jezeru a za ním šla velká spousta lidí z Galileje, z Judska, 8 z Jeruzaléma i z Idumeje, Zajordánska a z okolí Týru a Sidonu. Když slyšeli, jaké věci dělal, přišla jich k němu velká spousta. 9 Proto řekl svým učedníkům, aby pro něj kvůli zástupu měli stále připravenou loďku, aby ho neumačkali. 10 Uzdravil jich totiž tolik, že všichni, kdo měli nějaká trápení, se na něj tlačili, aby se ho dotkli. 11 A nečistí duchové, jakmile ho uviděli, před ním padali a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“ 12 Ale on jim velmi hrozil, aby ho neprozrazovali.

Dvanáct apoštolů

13 Potom vystoupil na horu, povolal k sobě ty, které sám chtěl, a přišli k němu. 14 Ustanovil jich dvanáct,^[1] aby byli s ním, aby je poslal kázat 15 a aby měli moc vymítat démony. 16 Ustanovil jich dvanáct: Šimona (kterému dal jméno Petr), 17 Jakuba Zebedeova, jeho bratra Jana (ty dva pojmenoval Boanerges, „Synové hromu“), 18 Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Horlivce^[2] 19 a Jidáše Iškariotského, který ho potom zradil.

Rozdělený dům

20 Když se pak vrátil domů, znovu se sešel takový zástup, že se nemohli ani najíst. 21 Když se to dozvěděli jeho příbuzní, vypravili se, aby si ho vzali, protože lidé říkali, že se pominul. 22 Znalci Písma, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali, že má Belzebuba a že vymítá démony knížetem démonů. 23 Zavolal je tedy a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vymítat satana? 24 Pokud se království rozdělí samo proti sobě, nemůže obstát. 25 Také když se dům rozdělí sám proti sobě, nemůže obstát. 26 Jestliže tedy satan povstal sám proti sobě a je rozdělen, nemůže obstát a je s ním konec. 27 Nikdo ale nemůže přijít do domu siláka a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá. Teprve tehdy vyloupí jeho dům. 28 Amen, říkám vám, že všechny hříchy budou lidským synům odpuštěny, i rouhání, jakkoli by se rouhali. 29 Kdo by se ale rouhal proti Duchu svatému, tomu nebude nikdy odpuštěno; takový se provinil věčným hříchem.“ 30 (Říkali totiž o něm, že má nečistého ducha.)

Ježíšova rodina

31 Tehdy dorazili jeho bratři a matka. Zůstali venku a vzkázali mu, že ho volají. 32 Kolem něj seděl zástup lidí; řekli mu: „Pohleď, tvá matka a tví bratři jsou venku a hledají tě.“ 33 On jim však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“ 34 Rozhlédl se po těch, kdo seděli kolem něj, a řekl: „Pohleďte, má matka a mí bratři. 35 Kdokoli plní Boží vůli, ten je můj bratr, sestra a matka.“

Bible Kralická

1 I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou. 2 I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali. 3 I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Vstaň a pojď sem do prostředku. 4 I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Ale oni mlčeli. 5 A pohleděv na ně vůkol hněvivě, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ruka jeho zdravá, jako i druhá. 6 A vyšedše farizeové, hned s herodiány radu učinili proti Ježíšovi, kterak by ho zahubili. 7 Ježíš pak s učedlníky svými poodšel k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva, 8 I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu. 9 I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli, pro zástup, aby ho tak netiskli. 10 Nebo mnohé uzdravoval, takže naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli jaké neduhy. 11 A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi Syn Boží. 12 A on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali. 13 I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu. 14 I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, aby je poslal kázati, 15 A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství: 16 A nejprve Šimona, jemuž dal jméno Petr, 17 A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,) 18 A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananejského, 19 A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů. 20 A vtom opět sšel se zástup, takže nemohli ani chleba pojísti. 21 A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul. 22 Zákoníci pak, kteříž byli přišli od Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly. 23 A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati? 24 A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to. 25 A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi. 26 Tak jestliže jest povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře. 27 Nižádný nemůže nádobí silného reka, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prve silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí. 28 Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali, 29 Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení. 30 Nebo pravili: Že ducha nečistého má. 31 Tedy přišla matka jeho a bratří, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali. 32 A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe. 33 Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji? 34 A obezřev učedlníky vůkol sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji. 35 Nebo kdož by koli činil vůli Boží, tenť jest bratr můj, i sestra, i matka má.