Lukáš 17 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Varování před svody

1 Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí. 2 Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných. 3 Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.

— O odpuštění

4 A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: ‚Je mi to líto,‘ odpustíš mu!“

— Výrok o síle víry

5 Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!“ 6 Pán jim řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře,‘ a ona by vás poslechla.“

— O postavení služebníka

7 “Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: ‚Pojď si hned sednout ke stolu‘? 8 Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty‘? 9 Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno? 10 Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.“

— Uzdravení deseti malomocných

11 Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou. 12 Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál 13 a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ 14 Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni. 15 Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; 16 padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan. 17 Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? 18 Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ 19 Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

— O příchodu Syna člověka

20 Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; 21 ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ 22 Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte. 23 Řeknou vám: ‚Hle, tam je, hle, tu;‘ zůstaňte doma a nechoďte za nimi. 24 Jako když se zableskne a rázem se osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni. 25 Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení. 26 Jako bylo za dnů Noe, tak bude i za dnů Syna člověka: 27 Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. 28 Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli; 29 v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny. 30 Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka. 31 Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. 32 Vzpomeňte na Lotovu ženu! 33 Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej. 34 Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat, a druhý zanechán. 35 Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, a druhá zanechána. 36 Dva budou na poli, jeden bude přijat, a druhý zanechán.“ 37 Když to slyšeli, otázali se ho: „Kde to bude, Pane?“ Řekl jim: „Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“

Slovo na cestu

Ježíš hovoří o odpuštění a víře

1 Ježíš řekl svým učedníkům: „Vždycky se setkáte s někým, kdo svádí ke zlému, ale běda tomu, kdo to dělá. 2 Pro takového by bylo lépe, kdyby mu uvázali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl ke zlému jednoho z těch nejposlednějších. 3 Buďte na to opatrní! Jestliže se proti tobě někdo proviní, domluv mu, a když toho bude litovat, odpusť mu. 4 A i kdyby tě prosil o odpuštění sedmkrát za den a upřímně litoval svých činů, vždy mu znovu odpusť.“ 5 Učedníci prosili Ježíše: „Dej nám mocnou víru!“ 6 On odpověděl: „Kdybyste měli víru aspoň jako zrnko hořčice a řekli tomuto stromu: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře,‘ stalo by se to. 7-8 A ještě něco: Když se nějaký otrok vrátí po celodenní práci na poli, není zbaven domácích povinností. Nebo jste snad slyšeli, že by si sedl ke stolu a že by ho pán obsluhoval 9 a děkoval mu za vyplněný úkol? 10 Podobně je to i s vámi. Když uděláte všechno, co vám Bůh ukládá, řekněte: ‚Jsme jen služebníci, vykonali jsme pouze svou povinnost.‘ “

Ježíš uzdravuje malomocného

11 Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš pomezím Samařska a Galileje. 12 U jedné vesnice se s ním potkalo deset malomocných. Zastavili se opodál 13 a volali: „Ježíši, Pane, slituj se nad námi.“ 14 Podíval se na ně a řekl: „Jděte a ukažte se kněžím, ať vám potvrdí, že jste zdrávi.“ Poslechli a cestou byli své nemoci zbaveni. 15 Jeden z nich, když zjistil, že je zdráv, vrátil se a hlasitě chválil Boha. 16 Padl Ježíšovi k nohám a z celého srdce mu děkoval. Ten muž byl Samařan. 17 Ježíš se ho zeptal: „Nebylo vás uzdraveno deset? Kde je devět ostatních? 18 Proč se také nevrátili, aby Bohu poděkovali jako tento cizinec?“ 19 A tomu muži řekl: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

Ježíš učí o přicházejícím Božím království

20 Farizejové se Ježíše ptali, kdy přijde Boží království. Odpověděl jim: „Boží království nenajdete na určitém místě, 21 abyste mohli říci: Je tady nebo tam. Ono už je mezi vámi.“ 22 Svým učedníkům řekl: „Přijde doba, kdy si budete toužebně přát, abych se vrátil a viditelně se ujal vlády. Ale ještě to nebude tak hned. 23 Nedejte se mýlit, když vám budou říkat: ‚Kristus je tamhle‘ nebo ‚je tady!‘ Nechoďte nikam a nikoho takového nenásledujte. 24 Jako když oslňující blesk protne oblohu a je dobře viditelný z mnoha míst země, tak náhlý a zřetelný bude můj návrat. 25 Napřed však musím mnoho vytrpět a tato nevěřící generace mne zavrhne. 26 V den, kdy znovu přijdu, bude to s lidmi stejné jako za dnů Noeho. 27 I tehdy se lidé zajímali jen o jídlo, pití a sex až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny zahubila. Jen Noe se svou rodinou se zachránil v korábu. 28 Stejně tomu bylo s Lotem. Obyvatelé Sodomy jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli i stavěli 29 až do dne, kdy Bůh Lota vyvedl z města. Tehdy nastala zkáza a celá Sodoma zahynula v ohni. 30 Tak překvapivý a zřejmý bude i můj příchod. 31 Ať v té chvíli budete kdekoliv, nevracejte se už pro nic domů. 32 Vzpomeňte si na Lotovu ženu. Jediné ohlédnutí po Sodomě ji stálo život. 33 Kdo lpí jenom na svém pozemském životě, ztratí všechno, ale kdo ho odevzdá Bohu, bude zachráněn. 34 Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom lůžku, jednoho vezmu k sobě, druhý bude zanechán. 35 Dvě ženy budou spolu pracovat v kuchyni, jedna bude zachráněna, druhá zanechána. 36 Dva muži budou spolu dělat na jednom poli, jeden bude zachráněn, druhý zanechán.“ 37 Učedníci se ho zeptali: „Kde se to všechno stane?“ Odpověděl jim: „Tak jako supi bezpečně najdou každé mrtvé tělo, tak také nikdo na žádném místě neunikne Božímu soudu.“

Bible, překlad 21. století

Odpuštění, víra, pokora

1 Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí. 2 Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých. 3 Mějte se na pozoru! Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. 4 Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,‘ musíš mu odpustit.“ 5 Apoštolové Pánu řekli: „Dej nám víc víry.“ 6 „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko,“ odpověděl Pán, „řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás. 7 Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ‚Pojď ke stolu‘? 8 Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi večeři, vezmi si zástěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty‘? 9 Děkuje snad tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno? 10 Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‚Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.‘“

Deset malomocných

11 Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje. 12 Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál 13 a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ 14 Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“^[1] A jak šli, byli očištěni. 15 Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil Boha. 16 Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán. 17 „Copak jich nebylo očištěno deset?“ zeptal se Ježíš. „Kde je těch zbylých devět? 18 Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?“ 19 Potom mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.“

Kdy přijde Království

20 Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází zjevně. 21 Nebude možné říci: ‚Je tu!‘ anebo: ‚Je tam.‘ Boží království už je přece mezi vámi!“ 22 Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte. 23 Když vám tehdy řeknou: ‚Je tu,‘ anebo: ‚Je tam,‘ nikam nechoďte a za nikým se nežeňte. 24 Jako když blesk ozáří krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý, tak se objeví Syn člověka ve svůj den.^[2] 25 Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být zavržen tímto pokolením. 26 Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka: 27 Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila. 28 Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli, 29 ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil. 30 Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka. 31 Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral; a také kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. 32 Pamatujte na Lotovu ženu! 33 Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli by jej ztratil, ten jej zachová. 34 Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán. 35 [36] Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána.“^[3] 37 „Kde, Pane?“ zeptali se ho. „Kde je mrtvola, tam se slétnou supi,“ odpověděl.

Bible Kralická

1 Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí. 2 Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých. 3 Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu. 4 A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu. 5 I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry. 6 I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechla by vás. 7 Nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Pojď a seď za stůl? 8 Ale zdali raději nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pij? 9 Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu rozkázal? Nezdá mi se. 10 Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme. 11 I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei. 12 A když vcházel do jednoho městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteřížto stáli zdaleka. 13 A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi. 14 Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou. 15 Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha. 16 A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán. 17 I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět? 18 Nenalezli se k tomu, aby přijdouce, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento? 19 I řekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá tě uzdravila. 20 Otázán pak jsa od zákoníků, kdy přijde království Boží, odpověděl jim a řekl: Nepřijdeť království Boží patrně. 21 Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi. 22 I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti jeden den Syna člověka, a neuzříte. 23 A dějíť vám: Aj, zde, hle, tamto. Nechoďte, ani následujte. 24 Nebo jakožto blesk blýskající se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém. 25 Ale nejprve musí mnoho trpěti, a potupen býti od národu tohoto. 26 A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka. 27 Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémžto Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky. 28 A též podobně, jako se stalo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli. 29 Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, pršel oheň s sirou s nebe, a zahladil všecky. 30 Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví. 31 V ten čas kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase. 32 Pomněte na Lotovu ženu. 33 Nebo kdož by koli hledal život svůj zachovati, ztratíť jej; a kdož by jej koli ztratil, obživíť jej. 34 Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. 35 Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna. 36 Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. 37 I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.