List Jakubův 3 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Pravá moudrost

1 Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností. 2 Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo. 3 Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo. 4 Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce. 5 Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! 6 I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem. 7 Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, 8 ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. 9 Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. 10 Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji. 11 Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou? 12 Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu. 13 Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost. 14 Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. 15 To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. 16 Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. 17 Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. 18 Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.

Slovo na cestu

od Biblica

Zkrocení jazyka

1-2 Bratři, nevytýkejte tak horlivě chyby druhým, vždyť chybujeme všichni. Jestliže budeme jednat špatně jakožto učitelé, náš trest bude o to přísnější. Kdo umí zkrotit svůj jazyk, dokazuje, že je zralý člověk a umí ovládat sám sebe. 3 I velkého koně donutíte k poslušnosti, jestliže mu do huby vložíte nepatrné udidlo. 4 Nebo taková loď: i když je velká a žene ji silný vítr, kormidelník ji ovládá malým kormidlem. 5 Jazyk je také nepatrný, a přesto může způsobit velké věci. Od malého plaménku může shořet celý les. 6 A jazyk je takový plamének. Zapálen hříchem může způsobit v duši člověka i v jeho okolí mnoho zla. 7 Člověk umí zkrotit různé druhy zvířat, ptáků, plazů i mořských živočichů, 8 ale svůj vlastní jazyk zkrotit nedovede. Co jednou vysloví zlého, vymkne se jeho vůli a šíří se to jako smrtelný jed. 9-10 Bratři, jedním a týmž jazykem nelze chválit nebeského Otce a zároveň nenávistně útočit na lidi, jeho děti. 11 Tak jako z jednoho pramene nevyvěrá zároveň sladká a hořká voda, tak nemůže ani z jedněch úst vycházet chvála a osočování. 12 Cožpak si můžete natrhat olivy z fíkovníku a fíky z vinné révy?

Dvojí moudrost

13 Pokládá se někdo za moudrého a zkušeného? Ať tedy prokáže svou moudrost jemným a krásným jednáním. 14 Máte-li však v srdci plno hořkosti, závisti a sobectví, nechlubte se moudrostí, protože to se nesrovnává. 15 Vaše myšlení neovládá Bůh, nýbrž vaše pudy a ďábel. 16 Vždyť tam, kde se objeví závist a sobecké zájmy, objeví se též nesvár a jiné zlo. 17 Moudrost pocházející od Boha je především čistá, mírumilovná, laskavá a ústupná. Je vždy milosrdná a vede k dobrým skutkům. Je upřímná a bez jakéhokoliv pokrytectví. 18 Bohu se líbí ti, kdo šíří pokoj.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Jazyk je oheň

1 Nesnažte se mnozí stát učiteli, bratři moji – vězte, že budeme souzeni přísněji. 2 Všichni přece v mnohém chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, dosáhl dokonalosti a je schopen se ovládat v každém ohledu. 3 Když dáme koním do huby udidlo, abychom je zkrotili, můžeme pak ovládat celé jejich tělo. 4 I mohutné lodě hnané prudkým větrem řídí malé kormidlo, kamkoli kormidelník chce. 5 Stejně tak i jazyk je malý sval, ale co všechno dokáže! Považte, jak dokáže maličký oheň zapálit veliký les. 6 I jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla. Poskvrňuje celé tělo a spaluje celý běh života, neboť je rozpalován peklem. 7 Lidstvo se pokouší zkrotit každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských tvorů a daří se mu to, 8 ale jazyk žádný člověk zkrotit neumí. Je to nezvládnutelné zlo, plné smrtelného jedu. 9 Jím dobrořečíme Pánu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě. 10 Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být! 11 Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu? 12 Může snad, bratři moji, fíkovník plodit olivy anebo vinná réva fíky? Stejně tak solný pramen nevydává sladkou vodu.

Moudrost shůry

13 Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať to prokáže svými skutky – ušlechtilým životem ve vlídné moudrosti. 14 Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. 15 To není moudrost přicházející shůry, ale ta pozemská, pudová a ďábelská. 16 Kde je totiž závist a svárlivost, tam vzniká nepokoj a kdejaká špatnost. 17 Moudrost, která je shůry, je ale především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká. 18 Ti, kdo rozsévají pokoj, sklidí ovoce spravedlnosti.

Bible Kralická

1 Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali. 2 V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo. 3 An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme. 4 An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje. 5 Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí! 6 A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného. 7 Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí; 8 Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného. 9 Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným. 10 Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji. 11 Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu? 12 Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže. 13 Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti. 14 Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě. 15 Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská. 16 Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé. 17 Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství. 18 Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.