Kniha Moudrosti 2 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

1 Zcestně uvažují ti, kdo si mezi sebou říkají: „Krátký a strastiplný je náš život a proti skonu člověka není léku; neznáme nikoho, kdo by unikl z podsvětí. 2 Bez svého přičinění jsme se narodili a potom budeme, jako bychom nikdy nebyli. Dech v našem chřípí je jako dým a myšlenka jako jiskra při tepu našeho srdce. 3 Když zhasne, tělo se rozpadne v popel a duch se rozplyne jako lehký vánek. 4 I naše jméno bude časem zapomenuto a nikdo nevzpomene na naše činy. Náš život se rozplyne jak stopa po obláčku, rozptýlí se jako mlha zahnaná paprsky slunce, sražená jeho teplem. 5 Neboť náš čas je jako pomíjivý stín, není možno odložit svůj skon, protože je zpečetěn, a nazpět nepřijde nikdo. 6 Nuže tedy, užijme zde dobrých věcí, chopme se všeho stvořeného rychle jako v mládí. 7 Opatřme si hojně vybraného vína a vonných mastí, ať nám neujde žádný květ jara. 8 Ověnčeme se poupaty růží, dříve než zvadnou. 9 Nikdo z nás ať se nestraní našich radovánek, co na tom, když zůstanou následky naší bujnosti, vždyť to je naše právo a takový náš los. 10 Deptejme chudého, i když je spravedlivý, nešetřme vdovy, nemějme ohled na šediny starce ve vysokém věku. 11 Naše síla ať je zákonem spravedlnosti; co je slabé, ukazuje se být bez užitku.“

Úklady proti spravedlivému

12 „Počíhejme si na spravedlivého, k ničemu nám není, jen se protiví našim činům a vytýká nám prohřešky proti Zákonu, viní nás ze zrady na našem vychování. 13 Honosí se, že došel poznání Boha, a sám sebe nazývá Hospodinovým služebníkem. 14 Stal se obžalobou našeho smýšlení, je nám na obtíž i jenom na něj pohledět, 15 protože jeho život se nepodobá životu druhých a jeho chování je úplně odlišné. 16 Má nás za zvrhlé a vyhýbá se našim cestám jako nečistým. Blahoslaví smrt jako konečný úděl spravedlivých a vychloubá se, že jeho otcem je Bůh. 17 Pohleďme, zda jsou jeho řeči pravdivé, a přezkoumejme, jak to s ním nakonec dopadne. 18 Jestliže spravedlivý je Božím synem, Bůh se ho ujme a vytrhne ho z rukou protivníků. 19 Vyzkoušejme ho tupením a mučením, ať poznáme jeho mírnost a přesvědčíme se o jeho trpělivosti. 20 Odsuďme ho k potupné smrti, zda dojde zastání, jak říká.“

Zaslepenost svévolníků

21 To zamýšleli, ale důkladně se zmýlili, neboť je zaslepila jejich špatnost. 22 Nepoznali Boží tajemství ani nepočítali s odměnou za zbožnost a neuvážili, jaké odplaty dojdou bezúhonné duše. 23 Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti a učinil ho obrazem vlastní nepomíjivosti. 24 Ďáblovou závistí však vešla do světa smrt, a kdo patří k němu, zakusí ji.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Uvažují špatně, když říkají: „Náš život je krátký a bolestný, na lidskou smrt není lék a z podsvětí, jak známo, nikdo nevyšel. 2 Jsme tu jen díky náhodě a za chvíli jako bychom tu ani nebyli. Dech v našem chřípí je pouhá pára a myšlenka jen jiskra tlukoucího srdce. 3 Ta když uhasne, tělo se obrátí v popel a duch se rozplyne jako řídký vzduch. 4 I naše jméno se časem zapomene a na naše činy si nikdo nevzpomene. Život pomine jak stopy po mracích a jako mlha se rozptýlí, když ji rozeženou sluneční paprsky a slunce ji svým žárem zaplaší. 5 Náš čas pomíjí jako stín a není návratu ze smrti – její pečeť nelze rozlomit. 6 Vzhůru tedy, těšme se z přítomných rozkoší, s mladickou vervou si užijme stvoření! 7 Nasyťme se drahých vín a vzácných vůní, ať nám neuteče žádný jarní květ; 8 ověnčeme se poupaty růží, dříve než každá uvadne. 9 Nikdo z nás se nedrž stranou hýření, zanechme tu všude stopy své zábavy – vždyť to je náš úděl a naše poslání. 10 Utiskujme spravedlivé chudáky, nešetřeme vdovy, neberme ohled na starce a jejich šediny. 11 Za zákon spravedlnosti mějme svoji sílu, vždyť co je slabé, je nám k ničemu. 12 Spravedlivému pojďme chystat léčku, vždyť je nám protivný a překáží našim činům. Vytýká nám provinění proti Zákonu, kárá nás, že popíráme vlastní výchovu. 13 Prý zná Boha, tak to aspoň tvrdí, a říká si ‚Hospodinův služebník‘.^[1] 14 Stal se obžalobou našich myšlenek, je nám nepříjemné jen na něj pohledět! 15 Nežije totiž tak jako ostatní a jeho způsoby se liší od jiných. 16 Považuje nás za mizery a štítí se našich cest jako nečistých. Tvrdí, že spravedliví skončí blaze a chlubí se, že Bůh je jeho otec. 17 Nuže, uvidíme, zda mluvil pravdivě; přesvědčme se, jak to s ním dopadne! 18 Je-li tenhle spravedlivý Božím synem, jistě mu pomůže a zachrání ho z rukou nepřátel. 19 Prověřme ho urážkami a mučením, abychom poznali, jak je laskavý, a zjistili, co vydrží. 20 Pojďme ho odsoudit k potupné smrti, vždyť má prý shůry zastání!“ 21 Takto uvažují, protože zbloudili zaslepeni vlastní špatností. 22 Neznají Boží tajemství, nevěří v odměnu zbožnosti a na odplatu bezúhonných duší nemyslí. 23 Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti a učinil ho obrazem své vlastní podoby, 24 z ďáblovy závisti však na svět přišla smrt a ti, kdo k němu patří, ji zakusí.