1 Znovu jsem pohleděl na všechen útisk, který se pod sluncem děje. Hle, slzy utiskovaných, a oni jsou bez utěšitele, jejich utiskovatelé mají v rukou moc, a oni jsou bez utěšitele. 2 Vychvaloval jsem mrtvé, kteří dávno zemřeli, více nežli živé, kteří ještě žijí. 3 Ale nad oboje líp je na tom ten, kdo ještě není a nevidí zlo, které se pod sluncem děje.
— Práce
4 Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná, a jak přitom jeden na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a honba za větrem. 5 Hlupák skládá ruce v klín a užírá se. 6 Lepší na dlaň odpočinku než hrstě plné pachtění a honby za větrem.
— Samota
7 A znovu jsem pohleděl, jak všechno pod sluncem je pomíjivé. 8 Někdo je sám a nikoho nemá, ani syna ani bratra, a všechno jeho pachtění nebere konce, jeho oko se bohatství nenasytí. „Pro koho se pachtím a sám se připravuji o pohodlí?“ Také to je pomíjivost a úmorná lopota. 9 Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. 10 Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. 11 Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden? 12 Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne!
— Vláda a moudrost
13 Lepší nuzný moudrý chlapec než starý král, ale hloupý, který nedovede přijmout poučení. 14 Vyšel z vězení a stal se králem, narodil se jako chuďas a došel království. 15 Shledal jsem, že všichni živí, ti, kdo chodí pod sluncem, byli při tom druhém, při chlapci, jenž nastoupil po něm. 16 Nesčetný byl všechen lid, jemuž byl v čele, ale radovat se z něho nebude už příští pokolení. Věru i to je pomíjivost a honba za větrem.
— Ve svatyni
17 Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jak hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého.
1Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných – útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů – útěcha nikde!2Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu.3Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem!4Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem!5Hlupák do klína složí ruce a potom sžírá se.6Lepší špetka klidu než náruč námahy a honba za větrem!
Dvěma je lépe
7Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem:8Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez příbuzných. Jeho pachtění ale nemá konce, není spokojen se svým bohatstvím. „Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí?“ I to je marnost a bídné úsilí.9Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu:10Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?!11Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se, jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám?12Je-li napaden jeden, dva spolu odolají; trojitý provázek se těžko přetrhne!13Lepší je chudý a moudrý mladík než starý a pošetilý král, který si ani nenechá poradit.14Bývalý vězeň se může stát králem, rozený král zase chudákem.15Viděl jsem, že všichni, kdo žili pod sluncem, drželi s oním mladíkem, který nastoupil po králi.16Stanul v čele nespočetných zástupů, těm, kdo přišli potom, se ale nelíbil. Ano, i to je marnost a honba za větrem.
Nespěchej mluvit
17Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu. Přicházej raději naslouchat než přinášet oběť hlupáků – ti ani nevědí, jak špatně jednají!
Kazatel 4
Bible Kralická
1Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.2Protož já chválil jsem mrtvé, kteříž již zemřeli, více nežli živé, kteříž jsou živi až po dnes.3Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten, kterýž ještě nebyl, a neviděl skutku zlého, dějícího se pod sluncem.4Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.5Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje:6Lepší jest plná hrst s odpočinutím,nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha.7Opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem:8Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění.9Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.10Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.11Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje?12Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.13Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati,14Ačkoli z žaláře vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti.15Viděl jsem všecky živé, kteříž chodí pod sluncem, ani se přídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž měl kralovati místo něho.16Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl před nimi, takž ani potomci nebudou se těšiti z něho. Protož i to jest marnost a trápení ducha.