1Jób na to odpověděl: 2 „Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý? 3 Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví. 4 On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře? 5 On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu; 6 zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí. 7 Slunci rozkáže – a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy, 8 sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln, 9 on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní. 10 Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy. 11 Jde-li mimo mne, nevidím ho, míjí-li mě, ani ho nepostřehnu. 12 Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: ‚Co to děláš?‘ 13 Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.
— Beznadějná pře
14 Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova? 15 Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil. 16 A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu. 17 Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány, 18 ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí. 19 Má-li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá? 20 I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého. 21 Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život. 22 Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem. 23 A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch. 24 Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejích soudců; když ne on, kdo tedy?
— Nemožnost očisty
25 Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra, 26 prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající. 27 Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji, 28 hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš. 29 Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud? 30 I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem, 31 přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat. 32 On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu. 33 Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba. 34 Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach. 35 Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.
1Job na to řekl:2„Vím, je to tak, jistě máš pravdu. Může snad člověk být před Bohem v právu?3Kdyby s ním někdo snad chtěl jít k soudu, z tisíce otázek by nezodpověděl jednu.4Má hlubokou moudrost a nesmírnou sílu – uspěl snad někdy, kdo stanul proti němu?5On hory přenáší, než se kdo naděje, poráží je, když hněvá se.6I zemí z místa pohnout dokáže, tak že se třesou její pilíře.7Řekne slunci, a nevyjde, svou pečetí hvězdy zakryje.8On sám roztahuje nebesa, přes moře kráčí po vlnách.9Učinil Oriona i Velký vůz, Plejády i souhvězdí na jihu.10On koná věci veliké a tajemné, jeho zázraky jsou nesčetné.11Když projde kolem, já ho nespatřím, půjde dál, i když to netuším.12Když něco vezme, kdo mu zabrání? Kdopak mu řekne: ‚Co to provádíš?‘13Svůj hněv Bůh omezovat nijak nehodlá – před ním se musí sklonit i pomocníci netvora!14Jak bych se tedy já před ním obhájil? Jak najdu slova, abych ho obvinil?15Neobhájím se, i když jsem nevinný, u svého Soudce bych musel o milost žadonit.16I kdyby se dostavil, když ho předvolám, nevěřím, že by mi vůbec naslouchal.17Rozdrtil by mě vichřicí, pro nic za nic by mé rány rozmnožil.18Nenechal by mě ani nadechnout, nasytil by mě samou útrapou.19Přemoci ho? Hle – je nejsilnější! Jít s ním na soud? Kdo ho[1] předvolá?20I kdybych byl nevinný, má ústa mě odsoudí; i kdybych byl bezúhonný, řekne, že jsem zvrácený.21Jsem bezúhonný, co ale na tom záleží – už se mi nechce žít!22Všechno je jedno, proto řekl jsem: On hubí bezúhonného spolu s bídákem!23Když zhoubná rána náhle dopadne, zoufalství nevinných on se zasměje.24Když země padne do rukou bídáka, zrak jejích soudců on sám zakrývá – a když ne on, kdo pak?25Rychleji než běžec utekly mé dny, šťastné nebyly, teď jsou pryč.26Jak rákosové čluny kolem propluly, jak orel řítící se za svou kořistí.27Mohl bych říci: ‚Přestanu s nářkem, zarmoucenou tvář nahradím úsměvem!‘28Jenže se děsím všech svých trápení – neosvobodíš mě, to dobře vím.29Jsem předem odsouzen – proč bych se snažil zbytečně?30I kdybych se ve sněhu vykoupal, i kdybych si dlaně louhoval,31stejně mne shodíš do žumpy, že i svému plášti budu odporný.32On není člověk jako já, abych se mu postavil, abychom společně k soudu šli.33Kéž by mezi nás vstoupil prostředník, který by na nás oba ruku položil!34Ten by snad jeho hůl ode mě odvrátil, abych nebyl zastrašen jeho hrůzami.35To bych pak promluvil a neměl bych z něj strach, se mnou to ale není tak!
Jób 9
Bible Kralická
1Odpověděv pak Job, řekl:2I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?3A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.4Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?5On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.6On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.7On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.8On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.9On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.10On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.11Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.12Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?13Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.14Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?15Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.16Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,17Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.18Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.19Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?20Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.21Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.22Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.23Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;24Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?25Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.26Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.27Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:28Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.29Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?30Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,31Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.32Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.33Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.34Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,35Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.