Jób 6 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

JÓB ODPOVÍDÁ ELÍFAZOVI - — Jób touží po smrti

1 Jób na to odpověděl: 2 „Kéž by bylo dobře zváženo mé hoře a mé neštěstí na vážky přiloženo! 3 Věru, těžší je než mořský písek, že se mi až slova pletou, 4 neboť ve mně vězí střely Všemocného, můj duch se napájí jejich jedem, seřadily se proti mně hrůzy Boží. 5 Hýká snad divoký osel, když má mladou trávu, bučí snad býk nad svou pící? 6 Což lze bez soli jíst něco mdlého? Má nějakou chuť vaječný bílek? 7 Štítím se dotýkat toho, co by můj chléb znečistilo. 8 Kéž přijde, oč žádám, a kéž Bůh dá, v co naději skládám, 9 aby mě Bůh ráčil rozmáčknout jak mola, pohnout rukou, odlomit mě z kmene. 10 Bylo by to pro mne ještě potěšením, navzdor nelítostným bolestem bych poskakoval, neboť slova Svatého jsem nezatajil. 11 Kde naberu sílu, abych to přečkal? Kdy to skončí, abych to vydržel? 12 Je snad z kamene má síla a mé tělo z bronzu? 13 Cožpak mi pomoci není? Záchrana je mi odepřena?

— Jób odmítá útěchu přátel

14 Kdo své milosrdenství bližnímu odepírá, ten opouští bázeň Všemocného. 15 Mí bratři jsou věrolomní, nestálí jak potok, jak koryta potoků, které se vytrácejí, 16 jsou kalné od ledu, když sníh nad nimi taje, 17 v čas léta se vypařují, jeho žárem mizejí ze svého místa, 18 jen stružkami jejich tok se vine, plynou v pustotu a zanikají. 19 Vyhlížely je karavany z Témy, s nadějí k nim hleděly výpravy ze Šeby, 20 za své doufání však museli se stydět, přišli k nim a zklamali se. 21 I vy jste teď, jako byste nebyli, při tom děsném pohledu vás jala bázeň. 22 Řekl jsem snad: ‚Dejte mi‘ či: ‚Plaťte za mne vlastním zbožím‘ 23 nebo: ‚Zachraňte mě z rukou protivníka‘ či snad: ‚Vykupte mě z rukou ukrutníků?‘ 24 Poučte mě a já zmlknu, vysvětlete mi, v čem jsem chybil. 25 Přímá slova mohou zjitřit ránu, a co sledujete, že mi stále domlouváte? 26 Chcete mě snad kárat za má slova? Cožpak mluví do větru ten, kdo si zoufá? 27 Věru, metáte los o sirotka, svého druha jste ochotni prodat. 28 Buďte tak laskavi a obraťte se ke mně, což bych vám mohl do očí lhát? 29 Zadržte, ať nespáchá se podlost, zadržte, je tady ještě moje spravedlnost! 30 Což může být na mém jazyku nějaká podlost? Nepozná mé patro to, co vede do neštěstí?

Slovo na cestu

od Biblica

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Kéž by mě Bůh zahubil

1 Job na to řekl: 2 „Kéž by se má muka dala zvážit, na váhy kéž by se vešla bída má! 3 Byla by těžší, než je písek v moři – to proto slovy se téměř zalykám. 4 Šípy Všemohoucího se do mě zabodly, jejich jed se mi vpíjí do ducha, Boží hrůzy mě obkličují ze všech stran. 5 Hýká snad osel, když má dost trávy? Bučí snad vůl, když má krmení? 6 Copak se jí mdlé jídlo bez soli? Copak má nějakou chuť sliz? 7 Tyto věci se mi z duše protiví, z takového jídla je mi k zvracení! 8 Kéž by se mé přání konečně splnilo, kéž by Bůh naplnil mou naději – 9 že by mě Bůh ráčil rozmáčknout, mávnutím ruky mě zahubit. 10 Pak by mi mohlo sloužit k útěše, i když se svíjím v krutých bolestech, že slovům Svatého jsem se nevzepřel. 11 Copak mám sílu, abych to vydržel? Copak mě ještě něco čeká v životě? 12 Copak je má síla z kamene? Copak je mé tělo bronzové? 13 Copak si mohu nějak pomoci? Teď, když mě úspěch opustil? 14 Kdo není oddaný svému příteli, úctu k Všemohoucímu opouští. 15 Mí bratři jsou však zrádní jako bystřiny, jak řečiště, jež brzy vymizí. 16 Když taje led a sníh, kalným proudem se rozvodní, 17 v době sucha se však vytratí, v horku se vypaří a jsou pryč. 18 Jejich cesty se klikatí, míří do pustin, kde zmírají. 19 Karavany z Temy je hledají, výpravy ze Sáby v ně doufají, 20 jejich důvěra je ale zamrzí – když k nim dorazí, čeká je zklamání. 21 Právě tak k ničemu jste teď vy: Vidíte hrůzu a jste zděšeni. 22 Řekl jsem snad: ‚Dejte mi něco,‘ nebo: ‚Vyplaťte mě ze svého‘? 23 ‚Vysvoboďte mě od nepřítele,‘ nebo: ‚Od tyranů mě zachraňte‘? 24 Poučte mě, a zmlknu hned, v čem jsem pochybil, mi ukažte. 25 Jak mohou zraňovat slova upřímná! Co vaše důkazy mohou dokázat? 26 To, co jsem řekl, mi chcete vytýkat? Copak jen do větru mluví ubožák? 27 Vy byste ale i o sirotka losovali, vlastního přítele byste prodali! 28 Pohleďte na mě, prosím vás – copak bych vám do očí lhal? 29 Přestaňte! Nepáchejte křivdu! Přestaňte! Jsem přece v právu! 30 Copak jsem řekl něco špatného? Copak nepoznám, co by mě zničilo?

Bible Kralická

1 Odpovídaje pak Job, řekl: 2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla. 3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává. 4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně. 5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou? 6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké? 7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého. 8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh, 9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne. 10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího. 11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého? 12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé? 13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne, 14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil? 15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové, 16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh. 17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého. 18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou. 19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich, 20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou. 21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se. 22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne? 23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne? 24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění. 25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše? 26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého? 27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému. 28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším. 29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé. 30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?