PRVNÍ ŘEČ ELÍFAZOVA - — Připomínka Jóbovy zbožnosti
1Na to navázal Elífaz Témanský slovy: 2 „Neponeseš těžce, zkusí-li to někdo s tebou mluvit? Kdo se však dokáže zdržet domluv? 3 Hle, tys napomínal mnohé, ruce ochablé jsi posiloval, 4 tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího, podlomená kolena jsi utvrzoval. 5 Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou. 6 Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život? 7 Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby? 8 Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi, ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí. 9 Hynou Božím dechem, když zavane jeho hněv, je s nimi konec. 10 Lev řve, kňučí mladý lvíček, lvíčatům jsou zuby vyraženy. 11 Bez úlovku hyne lev a lví mláďata se rozeběhnou.
— Noční vidění
12 Cosi se ke mně přikradlo, mé ucho zachytilo šelest; 13 při přemítání o nočních viděních, když na lidi se snáší mrákota, 14 přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly, 15 když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle. 16 Stanul – ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas: 17 ‚Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?‘ 18 Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech, 19 tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadněji než mola. 20 Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou. 21 Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.
1Elifaz Temanský mu na to řekl:2„Sneseš, když na tebe někdo promluví? Je těžké neříci vůbec nic.3Sám přece dovedls mnohé poučit, pokleslým rukám jsi uměl dodat sil.4Tvá slova klopýtajícího zvedala, posiloval jsi podlomená kolena.5Teď došlo na tebe – a neseš to těžce; tebe to zasáhlo, a děsíš se.6Už není ti oporou zbožnost tvá? Tvá bezúhonnost už ti naději nedává?7Zhynul snad někdy nevinný? Vzpomeň si! Kde byli vyhlazeni poctiví?8Ti, kdo ořou zlo, pokud vím, ti, kdo rozsévají trápení, je sklízejí.9Dechem Božím zahynou, závanem jeho hněvu se rozplynou.10Lev umí řvát a šelma zavrčí, i lví tesáky se ale vylomí.11Bez kořisti pojde i silný lev, smečka lvíčat se rozprchne.12Dostalo se mi tajné sdělení, ušima jsem jen šepot pochytil.13Nočními vidinami byl jsem rozrušen, když lidi zmáhá těžký sen.14Strach mě přepadl, začal jsem se třást, do morku kostí děs mnou pronikal.15Duch se mi tehdy mihnul před tváří, chlupy na těle se mi zježily.16Zastavil se, podobu ale nešlo rozeznat, jen zjev jakýsi před mýma očima, pak šepot, když zaslechl jsem hlas:17‚Copak je smrtelník v právu před Bohem? Je člověk čistý před svým Stvořitelem?18Ani na své služebníky se Bůh nespoléhá, dokonce i na andělích najde kaz.19Co potom s těmi, kdo žijí v domech hliněných, jež mají v prachu základy? Rozmáčknout je lze snáze než mola,20drceni bývají od rána do večera. Bez povšimnutí navždy zahynou,21lano jejich stanu bude strženo, zemřou a moudří nebudou!‘
Jób 4
Bible Kralická
1Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:2Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?3Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.4Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.5Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.6Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?7Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?8Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.9Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.10Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.11Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.12Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.13V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,14Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.15Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.16Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:17Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?18Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.19Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.20Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.21Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.