Jób 37 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

1 Mé srdce se z toho chvěje, chtělo by vyskočit ze svého místa. 2 Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu, který mu vychází z úst. 3 Nechá jej dunět pod celým nebem a jeho světlo září až k okrajům země. 4 Za ním řve jeho hlas, on hřmí svým důstojným hlasem a nezadržuje blesky, když se jeho hlas rozléhá. 5 Podivuhodně hřmí Bůh svým hlasem, dělá veliké věci, nad naše poznání: 6 sněhu velí: ‚Padej na zem,‘ a dešti: ‚Ať prší,‘ a déšť padá v mocných proudech. 7 Na ruku každého člověka klade svoji pečeť, aby všichni lidé, které učinil, nabyli poznání: 8 Zvěř vchází do doupat a přebývá v svých peleších; 9 vichřice vyráží ze své komnaty a severák přináší chlad; 10 svým dechem vyvolává Bůh led, že zamrzají hladiny vod; 11 oblak obtěžkává vláhou, svým bleskem rozhání mračno, 12 a to se točí a převrací, jak on určí, a vše, co mu přikáže, vykoná na tváři okrsku země; 13 užívá ho jako metly nebo k dobru své země, jako důkazu milosrdenství.

— Kdo pochopí divy Boží?

14 Dopřej tomu sluchu, Jóbe, postůj, zda pochopíš Boží divy. 15 Víš snad, co jimi Bůh míní, když ozáří oblak svým bleskem? 16 Víš něco o tom, jak plují oblaka, a vůbec něco o divech Vševědoucího? 17 Ty, jemuž horkem žhne šat, když země znehybní pod jižním větrem, 18 dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lité zrcadlo? 19 Seznam nás s tím, co mu máme říci. Nic nedokážeme pro temnotu. 20 Ohlásí mu někdo, že hodlám mluvit? Řekne si někdo o to, aby byl zničen? 21 Nelze se dívat do světla blesků tehdy, když září v mracích; až se přežene vítr, pročistí je. 22 Od severu přichází zlatavá záře, třpyt kolem Boha budící hrůzu; 23 avšak Všemocného nenajdeme. Je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat. 24 Ať se ho proto lidé bojí; nehledí na žádného, kdo spoléhá na své moudré srdce.“

Slovo na cestu

od Biblica

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Bůh je nedosažitelný

1 „Při tom pomyšlení se mé srdce děsí, jako by mi chtělo z hrudi vyskočit. 2 Jen si poslechněte jeho hlas hromový, dunění, jež z úst mu vychází! 3 Pod celým nebem je nechá znít, i kraje světa svým bleskem ozáří. 4 Vzápětí burácení zní, hřímá svým hlasem vznešeným; když zazní jeho hlas, nic ho nezdrží. 5 Podivuhodně Bůh svým hlasem hřmí, působí divy nad naše chápání. 6 Sněhu poroučí: ‚Padej k zemi,‘ lijáku velí: ‚Buď průtrží!‘ 7 Všem lidem tehdy ruku zadrží, aby každý smrtelník znal jeho jednání. 8 I zvěř tehdy zalézá do skrýší a zůstává ležet v peleších. 9 Jen vichřice vychází ze své komnaty a severák s sebou zimu přináší. 10 Bůh tvoří led svým dechnutím, na širých vodách mrznou hladiny. 11 Oblaka vláhou obtíží, mračna rozhání bleskem svým. 12 Ta krouží sem a tam pod jeho vedením, aby plnila jeho příkazy kdekoli na zemi. 13 Ať už jeho zemi nesou trest či slitování, on dá, aby nalezla svůj cíl. 14 Naslouchej tomu, Jobe, zastav se, o Božích divech přemýšlej. 15 Rozumíš, jak Bůh oblaka vede, jak na nich rozsvěcuje blesk? 16 Rozumíš rovnováze mračen, všem divům Toho, jenž zná vše? 17 Ty, který ve svých šatech pečeš se, když pod jižním vánkem ztichne zem, 18 můžeš s ním roztáhnout mraky po obloze pevné jak zrcadlo z bronzu ulité? 19 Pouč nás tedy, co mu máme říct – pro tmu si neumíme ani řeč připravit! 20 Má se mu oznámit, že chci promluvit? Chce si někdo říkat o vlastní zničení? 21 Do slunce přece také nikdo nehledí, když jasně září na nebi, poté co vítr mraky rozptýlil. 22 Od severu vychází zlatý třpyt, ohromnou slávou Bůh se obklopil! 23 Všemohoucí je nám nedosažitelný; v moci a soudu je veliký, bohatý ve spravedlnosti, nečiní příkoří. 24 Toto je důvod, proč jej lidé ctí, i když ho ani mudrcové nevidí.“

Bible Kralická

1 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího. 2 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země. 3 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho. 4 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak. 5 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému. 6 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého. 7 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá. 8 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima. 9 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají. 10 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým. 11 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského. 12 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví. 13 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného. 14 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své? 15 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních? 16 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními? 17 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná? 18 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost. 19 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen. 20 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje, 21 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva. 22 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí. 23 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.