1 Ty, Jóbe, slyš dobře mou řeč, všem mým slovům dopřej sluchu. 2 Pohleď, otevírám ústa, pod mým patrem promlouvá můj jazyk. 3 Má řeč tryská z upřímného srdce, mé rty mluví o poznání vytříbeném. 4 Boží duch mě učinil, dech Všemocného mě oživil. 5 Můžeš-li, odpovídej, předlož mi svou při, postav se! 6 Hle, já budu tvými ústy před Bohem, i já jsem jen kus hlíny. 7 Hle, nemusí tě přepadat strach ze mne, ani moje naléhání tebe tížit. 8 Řekl jsi to přede mnou a já jsem tvá slova slyšel: 9 ‚Ryzí jsem, prost přestoupení, jsem bez úhony, bez nepravosti. 10 Hle, Bůh proti mně záminky hledá, pokládá mě za nepřítele, 11 sevřel do klády mé nohy a střeží všechny mé stezky.‘ 12 Hle, odpovídám ti: Zde nejsi v právu, neboť Bůh je větší než člověk.
— Bůh chce člověka vykoupit
13 Proč s ním vedeš spor? Že svými slovy neodpovídá? 14 Bůh přece promluví jednou i podruhé, a člověk to nepostřehne. 15 Ve snu, ve vidění nočním, když na lidi padá mrákota, v dřímotě na lůžku, 16 tehdy otvírá lidem ucho a zpečeťuje varování, jež jim dal, 17 aby člověka odvedl od toho, co páchá, aby muže chránil před vypínavostí, 18 aby jeho duši ušetřil před jámou a jeho život aby nezašel hubící střelou. 19 Bolestmi je kárán na svém loži, stálým svárem v kostech, 20 takže jeho život si oškliví pokrm a jeho duše vytoužené jídlo. 21 Jeho tělo se očividně ztrácí, vystupují kosti, které nebývalo vidět. 22 Jeho duše se blíží jámě a jeho život jisté smrti. 23 Bude-li s ním anděl, tlumočník, jeden z tisíců, a poví-li, že je to přímý člověk, 24 tehdy Bůh se nad ním smiluje a řekne: ‚Vykup ho, ať do jámy nesestoupí; mám za něho výkupné.‘ 25 Jeho tělo bude svěžejší než v mládí, vrátí se do dnů dospívání. 26 Bude-li prosit Boha a on v něm najde zalíbení, ukáže mu svou tvář za hlaholu polnic a člověku vrátí jeho spravedlnost. 27 Bude zpívat před lidmi a řekne: ‚Hřešil jsem a převracel, co bylo přímé, ale nebylo mi odplaceno stejným.‘ 28 Bůh vykoupil jeho duši, aby neodešla do jámy, jeho život smí hledět na světlo. 29 To vše učiní Bůh pro muže dvakrát i třikrát, 30 aby odvrátil jeho duši od jámy a přivedl ke světlu, do světla živých. 31 Poslouchej mě, Jóbe, pozorně, mlč, já budu mluvit. 32 Bude-li co říci, odpověz mi, promluv, chci pro tebe spravedlnost. 33 Nebudeš-li mít co říci, poslouchej mě, mlč a já ti zprostředkuji moudrost.“
1„Tak tedy, Jobe, slyš mou řeč, všemu, co říkám, dobře naslouchej.2Pozor, už ústa otvírám, slova mi začínají proudit z jazyka.3Z upřímného srdce má řeč pramení, mé rty vyjevují čisté poznání.4Duch Boží mě přece učinil, dech Všemohoucího mě oživil.5Odpověz mi, pokud to dokážeš, předlož mi svou při, postav se!6Hle, jsem ti rovný před Bohem, i já jsem přece z hlíny uhněten.7Nelekej se mě tedy a neměj strach, nebudu na tebe silně naléhat.8Na vlastní uši jsem tě slyšel říct, co jsi v mé přítomnosti prohlásil:9‚Jsem zcela ryzí, nijak jsem nechybil, jsem nevinný a nemám hřích.10Bůh však proti mně hledá záminky – myslí si, že jsem jeho protivník.11Nohy mi svírá do klády, na každém kroku na mě dohlíží!‘[1]12V tom se však mýlíš, to ti povídám, Bůh přece převyšuje člověka!13Proč si tedy na něj stěžuješ, že nedává na vše odpověď?14Bůh totiž mluví jednou i podruhé, člověk to ale sotva postřehne.15Ve spánku, v noční vidině, když lidi zmáhá těžký sen, když na lůžku leží v dřímotě,16tehdy Bůh lidem otevírá uši a svými hrozbami je děsí.17To aby člověka od skutku odvrátil, aby mu v jeho pýše zabránil,18aby jeho duši uchránil od jámy, aby jeho život nepronikl šíp.19Anebo ho na lůžku trestá bolestí, takže má v kostech stálé hlodání,20až se mu pokrm k smrti protiví a ztratí pomyšlení i na pochoutky.21Hubne tak, že z očí ztrácí se, dříve skryté kosti vystupují ven.22Jeho duše naklání se do jámy, vykročil poslům smrti vstříc.23Bude-li však anděl při tom člověku, prostředník, jeden z tisíců, který prohlásí jeho nevinu,24smiluje se nad ním a řekne: ‚Vysvoboď jej, Bože, ať do jámy neklesne, nalezl jsem za něj výkupné!‘25Jeho tělo se pak jako dítě uzdraví, do dnů svého mládí se náhle navrátí.26Bude se modlit k Bohu a on si ho oblíbí, znovu spatří jeho tvář s jásáním a Bůh mu navrátí jeho blahobyt.27A tehdy vyjde k lidem se slovy: ‚Hřešil jsem a právo převrátil, nedostal jsem však, co jsem zasloužil.28Bůh mě vykoupil, abych nešel do jámy, uvidím světlo a budu žít!‘29Toto vše tedy dělá Bůh dvakrát i třikrát při člověku,30aby jeho duši odvrátil od jámy, ve světle živých aby mohl žít.31Dej pozor, Jobe, naslouchej mi, mlč a já promluvím.32Máš-li co říci, odpověz mi, mluv – chtěl bych tě obhájit!33Pokud ne, potom naslouchej mi, mlč a já tě moudře poučím.“
Jób 33
Bible Kralická
1Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.2Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.3Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.4Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.5Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.6Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.7Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.8Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:9Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.10Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,11Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.12Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.13Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?14Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.15Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,16Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,17Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,18A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.19Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,20Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.21Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.22A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.23Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:24Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.25I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.26Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.27Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.28Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.29Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,30Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.31Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.32Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.33Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.