1 Stříbro má své naleziště a zlato místo, kde se čistí, 2 železo se získává z prachu, z rudy se taví měď. 3 Člověk překonává tmu, prozkoumává v říši šeré smrti temný kámen do každého koutku. 4 Proráží šachtu daleko od místa, kde přebývá. Zapomenuti, bez půdy pod nohama, na laně se houpou a kývají, vzdáleni lidem. 5 Země, z níž vzchází chléb, je vespod zpřevracena jakoby ohněm; 6 v jejím kamení je ložisko safírů, jsou v něm i zlatá zrnka. 7 Dravý pták tam nezná stezku, oko luňáka ji nezahlédne, 8 mládě šelmy po ní nešlapalo, lev po ní nevleče kořist. 9 Člověk vztáhl ruku po křemeni, hory zpřevracel až do základů, 10 do skal vytesal štoly, jeho oko spatřilo kdejaký skvost, 11 zamezil prosakování proudících vod, a co se tají v zemi, vynáší na světlo.
— Cestu k moudrosti nenajde
12 Ale moudrost, kde se najde? Kde je místo rozumnosti? 13 Člověk nezná její cenu, v zemi živých se nenajde. 14 Propastná tůň praví: ‚Ve mně není,‘ moře říká: ‚Já ji nemám.‘ 15 Nelze ji získat za lístkové zlato, její hodnota se nevyváží stříbrem, 16 nemůže být zaplacena ofírským zlatem, vzácným karneolem či safírem. 17 Nedá se srovnat se zlatem či se sklem ani směnit za věci z ryzího zlata, 18 natož za korál a křišťál; moudrost má větší cenu než perly. 19 Nedá se srovnat s kúšským topasem, nedá se zaplatit nejčistším zlatem.
— Jen Bůh má k moudrosti přístup
20 Odkud tedy přichází moudrost? Kde je místo rozumnosti? 21 Je utajena před očima všeho živého, zahalena i před nebeským ptactvem. 22 Říše zkázy a smrt říkají: ‚Pouze jsme zaslechly pověst o ní.‘ 23 Jenom Bůh rozumí její cestě, on zná také její místo, 24 neboť on dohlédne až do končin země, vidí vše, co je pod nebem. 25 Když větru udělil prudkost a vody odměrkou změřil, 26 když dešti stanovil cíl a cestu bouřnému mračnu, 27 hned tehdy ji viděl a vyprávěl o ní, učinil ji nepohnutelnou a také ji prozkoumal 28 a řekl člověku: ‚Hle, bát se Panovníka, to je moudrost, vystříhat se zlého, toť rozumnost.‘
1Stříbro má své naleziště, zlato má místo, kde čistí se.2Železo lidé těží ze země a kámen taví v měď.3Vytlačují tmu za nové hranice, pronikají každou krajní mez, po rudě pátrají v černé tmě.4Šachty razí, kam poutník nezavítá, kam ani nezabloudí noha člověka, spouští se na laně, kde není živáčka.5Země na povrchu skýtá chleba, v jejích hlubinách však sálá žár.6Safír se ukrývá v jejích skalách, blyští se tam zlatý prach.7Stezku tam nezná dravý pták, nespatřilo ji oko jestřába.8Nekráčí po ní pyšná šelma, lev nikdy nezavítá tam.9Lidé však na křemen vztahují ruku, hory vyvracejí z kořenů.10Ve skále dokáží razit štolu, očima pátrají po každém klenotu.11Zahradit umějí prosakující vodu, skryté poklady vynášejí ke světlu.12Kde se však moudrost nalézá? A rozumnost kde přebývá?13Člověk netuší, kudy k ní; nenajde ji na zemi mezi živými.14Propast praví: „Ve mně není.“ Moře říká: „Nemám ji.“15Nedá se pořídit za zlato nejčistší, její cenu nelze stříbrem vyvážit.[1]16Nedá se zaplatit zlatem ofirským, vzácným onyxem ani safíry.17Zlato ani křišťál s ní nelze porovnat, nedá se koupit za šperky ze zlata.18Korál či alabastr za zmínku nestojí, cena moudrosti je nad perly.19Nevyrovnají se jí ani africké topasy, nejryzejším zlatem se nedá zaplatit.20Odkud tedy moudrost vyvěrá? A rozumnost kde přebývá?21Skrytá je očím všech živých na zemi i ptákům na nebi je tajemstvím.22Záhuba i Smrt praví: „Samy jsme o ní jen slyšely.“23Jen Bůh rozumí cestě k ní, to on ví, kde se nachází.24On vidí všechny zemské končiny, všechno pod nebem si prohlíží.25Když vítr silou obdařil a vodu mírou odměřil,26když dešti určil cíl a dráhu mrakům bouřkovým,27tehdy ji spatřil a ocenil, prozkoumal ji a potvrdil.28A řekl člověku: „Moudrost je v tom, ctít Hospodina, rozum je v tom, varovat se zla.“[2]
Jób 28
Bible Kralická
1Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.2Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.3Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.4Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.5Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.6V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,7K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,8Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.9K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.10Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.11Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.12Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?13Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.14Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.15Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.16Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.17Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.18Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.19Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.20Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?21Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.22Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.23Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.24Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,25Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.26On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.27Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.28Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.