TŘETÍ ODPOVĚĎ JÓBOVA ELÍFAZOVI - — Touha po Boží blízkosti
1 Jób na to odpověděl: 2 „Také dnes zní moje lkání vzpurně, vzdychám pod rukou, která mě tíží. 3 Kéž bych věděl, kde ho najdu. Vydal bych se k jeho sídlu, 4 předložil bych mu svou při a plno důkazů by podala má ústa. 5 Chtěl bych vědět, jakými slovy by odpověděl, porozumět tomu, co mi řekne. 6 Ukáže svou velkou moc, až povede spor se mnou? Nikoli, jistě by mi dopřál sluchu. 7 Jako přímý bych se před ním obhajoval, navždy unikl bych svému soudci. 8 Půjdu-li vpřed, není nikde, jestliže zpět, též ho nepostřehnu, 9 jestliže něco učiní vlevo, neuzřím ho, skryje-li se vpravo, neuvidím to.
— Hrůza z Boží blízkosti
10 Zato on zná moji cestu; ať mě zkouší, vyjdu jako zlato. 11 Má noha se přidržela jeho kroků, držel jsem se jeho cesty, neodchýlil jsem se, 12 od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle. 13 Rozhodne-li se k čemu, kdo to zvrátí? Udělá, co se mu zachce. 14 Jistě splní, co mi určil, má k tomu dost moci. 15 Proto se ho hrozím, chci mu porozumět, ale mám z něho strach. 16 Bůh naplnil úzkostí mé srdce, Všemocný mě naplnil hrůzou. 17 Jen proto jsem v temnotách provždy neumlkl, že se přede mnou zahalil mračnem.
1Job na to řekl:2„I dnes je má žaloba plná trpkosti, jeho[1] ruka mě drtí i přes mé sténání.3Kdybych jen věděl, kde se nachází, k jeho sídlu bych se vypravil.4Před jeho tváří bych vyložil svou při, vznesl bych před ním svoje stížnosti.5Dozvěděl bych se, co mi odpoví, co mi chce říci, bych pochopil.6Bude se ve své veliké moci se mnou přít? Nikoli! On mě jistě vyslyší!7Kdyby se s ním poctivý mohl přít, vyhrál bych svůj soud navždycky.8Jdu-li však na východ, není tam, ani na západě ho nevnímám.9Působí-li na severu, tam ho nevidím, míří-li k jihu, já ho nespatřím.10Zato on zná mé cesty i mé zastávky; ukážu se jako zlato, až mě vyzkouší.11Má noha se přidržela jeho šlépějí, sledoval jsem jeho cestu, nesešel jsem z ní.12Nevzdálil jsem se příkazům jeho rtů, v nitru[2] jsem uchovával výroky jeho úst.13On je však Jediný – kdo ho zadrží? Co se mu zachce, to učiní.14Co o mně rozhodne, to jistě vykoná, jak to prokázal už tolikrát.15Proto jsem před ním vyděšen, když na něj myslím, hrozím se!16Bůh už mé srdce ochromil, Všemohoucí mě vyděsil.17Ještě jsem ale nezmlkl v temnotách, i když mi obličej přikryl mrak.
Jób 23
Bible Kralická
1Tedy odpověděl Job a řekl:2Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?3Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.4Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.5Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.6Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.7Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.8Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.9By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.10Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.11Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.12Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.13On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.14A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.15Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.16Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,17Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.