Jób 11,13 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

PRVNÍ ŘEČ SÓFAROVA - — Chvála Boží moudrosti

1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy: 2 „Má takové množství slov zůstat bez odpovědi? Má mluvka být v právu? 3 Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet? Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí? 4 Říkáš: ‚Co jsem zastával, je ryzí, jsem před tebou čistý.‘ 5 Jen kdyby Bůh promluvil a otevřel rty proti tobě, 6 prozradil by ti taje moudrosti: dvojnásobný trest k záchraně vede. Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti. 7 Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného, 8 jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš? 9 Její míra je delší než země, širší nežli moře. 10 Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí? 11 Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti – a srozuměn není. 12 Může tupec dostat rozum? Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?

— Vyhlídka na nový život

13 Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu, 14 jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost, 15 tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně, 16 zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula. 17 Nadejde ti věk jasnější nad poledne, chmury obrátí se v jitro. 18 Doufej, naděje ti kyne, pohleď, budeš uléhat v bezpečí. 19 Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí, 20 kdežto svévolníkům vypoví zrak, ztratí útočiště, jejich nadějí je: vydechnout duši.“

Slovo na cestu

od Biblica

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Naprav své srdce

1 Sofar Naámský mu na to řekl: 2 „Má ta spousta slov zůstat bez odpovědi? Má se dát za pravdu mluvkovi? 3 Myslíš, že svým tlacháním všechny umlčíš? Že nikdo neztrestá tvé rouhání? 4 Říkal jsi Bohu: ‚Mé přesvědčení je ryzí, jsem před tebou zcela bez vady.‘^[1] 5 Ach, kéž by tak Bůh promluvil, kéž by se s tebou dal do rozpravy! 6 Kéž by ti prozradil taje moudrosti, potřebuješ totiž dvojnásob chápání: Věz, že Bůh tě trestá míň, než bys zasloužil! 7 Můžeš postihnout Boží hlubiny? Meze Všemohoucího pochopit? 8 Vyšší jsou nad nebe – jak si poradíš? Hlubší než podsvětí – co ty o tom víš? 9 Delší než země, širší než moře! 10 Když on zasáhne, když uvězní, když svolá soud, kdo mu zabrání? 11 Podvodníky zná a vidí zlo, jak by mu mohlo uniknout? 12 ‚Rozum dostane hlava dubová, až divoká oslice zplodí člověka!‘ 13 Když ale napravíš své srdce a k Bohu vzepneš dlaně, 14 zlo ze svých rukou když daleko odhodíš a nestrpíš ve svém stanu bezpráví, 15 tehdy tvář pozvedneš bez vady, budeš stát neochvějně, bez vší obavy. 16 Tehdy zapomeneš na své trápení, jak voda odplyne z tvé paměti. 17 Tvůj život jak poledne se rozzáří, i tma se promění v svítání. 18 Buď klidný, vždyť je tu naděje – rozhlédneš se kolem a v klidu ulehneš. 19 Budeš spát a nikdo nevyruší tě, o tvou přízeň se budou mnozí ucházet. 20 Oči ničemů se ale vysílí, jejich útočiště se vytratí; zbude jim naděje, že duši vypustí.“

Bible Kralická

1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl: 2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane? 3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil. 4 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma. 5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě, 6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou. 7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš? 8 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? 9 Delší jest míra její než země, a širší než moře. 10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati? 11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl? 12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený. 13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš; 14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti: 15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš. 16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš. 17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš. 18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš. 19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou. 20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.