Genesis 8 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

ODPOČINUTÍ - — Obnova země - Bůh spoutává rozběsněné vodstvo a oznamuje Noemu, že soud nad porušeným stvořením skončil.

1 Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily. 2 Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe. 3 Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat, 4 takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu. 5 A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne desátého měsíce se objevily vrcholky hor. 6 Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal, 7 a vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily. 8 Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily. 9 Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy. 10 Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. 11 A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily. 12 Čekal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se však k němu zpátky nevrátila. 13 Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysychat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá. 14 Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla již země suchá.

— Nový počátek - Bůh vyvádí Noeho z archy, přijímá oběť a zabezpečuje život na zemi.

15 I promluvil Bůh k Noemu: 16 „Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů. 17 Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí.“ 18 Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů. 19 Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy. 20 Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné. 21 I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil. 22 Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Nový začátek

1 Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila. 2 Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala. 3 Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla. 4 Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat. 5 Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor. 6 Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal, 7 a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla. 8 Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země. 9 Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy. 10 Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. 11 Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země. 12 Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila. 13 Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal. 14 Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá. 15 Tehdy Bůh k Noemovi promluvil: 16 „Vyjdi z archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. 17 Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe – veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí.“ 18 Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. 19 Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí. 20 Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti. 21 Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: „Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil. 22 Dokud bude trvat země, nikdy nepřestane setba a žeň, chlad a horko, léto, zima ani noc a den.“

Bible Kralická

1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody. 2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe. 3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech, 4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat. 5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor. 6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal, 7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi. 8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země. 9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu. 10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu. 11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země. 12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více. 13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země. 14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země. 15 I mluvil Bůh k Noé, řka: 16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou. 17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi. 18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním; 19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu. 20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři. 21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil. 22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.