— Jeruzalémské ohavnosti - Jeruzalém je město, v němž se prolévá krev a páše ohavné modlářství. Proto jej Hospodin promění v tavicí pec, aby se struska oddělila od čistého kovu.
1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:2 „Ty, lidský synu, slyš. Chceš vynést rozsudek? Rozsudek nad městem, v němž je prolévána krev? Seznam je se všemi jeho ohavnostmi.3 Řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Je to město prolévající krev ve svém středu, přichází jeho čas; zhotovuje si hnusné modly a poskvrňuje se jimi.4 Svou krví, kterou jsi prolilo, ses provinilo a svými hnusnými modlami, které jsi zhotovilo, ses poskvrnilo. Zavinilo jsi, že se přiblížily tvé dny a docházejí tvá léta. Proto tě vydávám v potupu pronárodům a za posměch všem zemím.5 Blízké i daleké se ti budou posmívat pro nečisté jméno a velké zmatky.6 Hle, izraelští předáci v tobě jsou pohotoví k prolévání krve, každý vlastní paží.7 Otce i matku v tobě zlehčují, bezdomovce uprostřed tebe utlačují, sirotka a vdovu v tobě utiskují.8 Pohrdáš mými svatými dary, znesvěcuješ mé dny odpočinku.9 Jsou v tobě utrhači pohotoví k prolévání krve a ti, kdo hodují na horách, páchají uprostřed tebe mrzkost.10 V tobě syn odkrývá otcovu nahotu, v tobě ponižují ženu v období její nečistoty.11 V tobě se jeden dopouští ohavnosti se ženou druhého, tchán mrzce poskvrňuje svou snachu, bratr ponižuje svou sestru, dceru svého otce.12 V tobě berou úplatek, jsou pohotoví k prolévání krve, bereš lichvářský úrok, chamtivě vydíráš svého bližního a na mne zapomínáš, je výrok Panovníka Hospodina. 13 Hle, udeřím pěstí do toho, co jsi uchvátilo, a to kvůli prolité krvi, která je uprostřed tebe.14 Obstojí tvá odvaha, budeš jednat rozhodně ve dnech, kdy proti tobě zakročím? Já, Hospodin, jsem promluvil a učiním to.15 Rozptýlím tě mezi pronárody, rozpráším tě po zemích a dokonale tě zbavím tvé nečistoty.16 Samo se znesvětíš před očima pronárodů. I poznáš, že já jsem Hospodin.“ 17 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:18 „Lidský synu, dům izraelský se mi stal struskou, všichni jsou pouhá měď a cín, železo a olovo uvnitř tavicí pece, stali se struskou po tavbě stříbra.19 Proto praví Panovník Hospodin toto: Protože jste se stali všichni struskou, hle, já vás shromáždím doprostřed Jeruzaléma.20 Jako se shromažďuje stříbro a měď, železo, olovo a cín dovnitř tavicí pece a kolem ní se rozdmýchá oheň k tavbě, tak vás shromáždím ve svém hněvu a rozhořčení, vložím do pece a roztavím.21 Shrnu vás dohromady, rozdmýchám kolem vás oheň své prchlivosti a vy se tam budete tavit.22 Jako se taví stříbro uvnitř tavicí pece, tak budete roztaveni uprostřed města. I poznáte, že já, Hospodin, jsem na vás vylil své rozhořčení.“ 23 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:24 „Lidský synu, řekni zemi: Ty jsi země, která není čistá, která nebude v den hrozného hněvu zavlažena.25 Spiknutí jejích proroků je uprostřed ní; jsou jako řvoucí lev, který trhá kořist, požírají duše, berou klenoty a skvosty, rozmnožují počet jejích vdov uprostřed ní.26 Její kněží znásilňují můj zákon a znesvěcují moje svaté věci. Nerozlišují svaté od nesvatého, neseznamují s rozdílem mezi nečistým a čistým, přehlížejí mé dny odpočinku, jsem mezi nimi znesvěcován.27 Její velmožové jsou uprostřed ní jako vlci, kteří trhají kořist, prolévají krev a hubí duše, neboť chamtivě shánějí zisk.28 Její proroci jim všechno nahazují omítkou, mají šalebná vidění a věští jim lživé věci. Říkají: ‚Toto praví Panovník Hospodin,‘ ačkoli Hospodin nepromluvil.29 Lid země tvrdě utlačuje kdekoho, odírá ho, poškozuje utištěného ubožáka a protiprávně utlačuje bezdomovce.30 Hledal jsem mezi nimi muže, který by zazdíval zeď a postavil se v trhlině před mou tvář za tuto zemi, abych ji neuvrhl do zkázy, ale nenašel jsem.31 Vylil jsem tedy na ně svůj hrozný hněv, v ohni své prchlivosti jsem s nimi skoncoval, jejich cestu jsem jim uvalil na hlavu, je výrok Panovníka Hospodina.“
1Dostal jsem slovo Hospodinovo:2„Obviň, synu člověčí, obviň to město vraždění! Ukaž mu všechny jeho ohavnosti3a řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Ó město, jež proléváním krve přivolává svůj soudný den! Město, jež se pošpiňuje výrobou hnusných model!4Provinilo ses krví, kterou jsi prolilo, pošpinilo ses modlami, které jsi vyrobilo. Přivolalo jsi svůj soudný den, konec tvých let nadešel. Proto tě vydám potupě mezi pohany a posměchu mezi všemi zeměmi.5Blízkým i vzdáleným budeš k smíchu, slavné svou nečistotou a množstvím hrůz.6Pohleď – každý vládce Izraele ve tvých zdech podle svých možností prolévá krev!7Otci a matce se v tobě zlořečí, přistěhovalci ve tvých zdech se děje příkoří a sirotku a vdově se v tobě ubližuje.[1]8Pohrdáš tím, co je mi svaté, a znesvěcuješ mé soboty.9Žijí v tobě krvelační pomlouvači, hodují v tobě na náhorních svatyních a provádějí uprostřed tebe zvrhlosti.10Synové v tobě obcují s manželkou svého otce a ženy v době svého krvácení jsou v tobě znásilňovány.11Kdekdo v tobě páchá ohavnost s manželkou svého bližního, tchán przní vlastní snachu a bratr znásilňuje sestru, dceru vlastního otce.[2]12Berou v tobě úplatek, aby se prolila něčí krev.[3] Bereš lichvářské úroky a chamtivě ubližuješ svým bližním. Na mě však nemyslíš, praví Hospodin.13Pohleď – tlesknu do dlaní nad tvým mrzkým ziskem a nad krví prolitou uprostřed tebe!14Zdalipak zůstaneš tak smělé a silné ve dnech, kdy s tebou zúčtuji? To říkám já Hospodin; já to učiním.15Rozptýlím tě mezi národy, rozpráším tě po zemích a s tvou nečistotou skoncuji.16V očích národů budeš v opovržení a tehdy poznáš, že já jsem Hospodin.“17Dostal jsem slovo Hospodinovo:18„Synu člověčí, z domu Izraele se mi stala struska. Všichni jsou odpad mědi, cínu, železa a olova – struska oddělená v peci od stříbra.19Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože se z vás všech stala struska, nahrnu vás teď do Jeruzaléma.20Jako se stříbro s mědí, železem, olovem a cínem hrne do pece, kde se taví rozdmýchaným plamenem, tak vás ve svém zuřivém hněvu nahrnu dovnitř a tam vás nechám roztavit.21Nahrnu vás na hromadu, rozdmýchám na vás plamen svého hněvu a nechám vás roztavit v jeho středu.22Jako se taví stříbro uvnitř pece, tak se roztavíte v Jeruzalémě. Tehdy poznáte, že já Hospodin jsem na vás vylil svůj hněv.“23Dostal jsem slovo Hospodinovo:24„Synu člověčí, řekni té zemi: Jsi nečistá, v den mé prchlivosti nebudeš svlažena!25Tví vládci[4] se v tobě chovají jako řvoucí lvi, co trhají kořist na kusy. Požírají lidi, sápou se po majetku a bohatství a rozmnožují v té zemi vdovy.26Kněží té země znásilňují můj Zákon a znesvěcují, co je mi svaté. Nerozlišují mezi svatým a obyčejným, neukazují rozdíl mezi čistým a nečistým a neohlížejí se na mé soboty. Jsem mezi nimi v opovržení!27Jejich velmoži trhají kořist jako krvelační vlci; ničí lidské životy pro svůj mrzký zisk.28Proroci se to pak snaží zabílit omítkou falešných vidění a lživým věštěním. Říkají: ‚Tak praví Panovník Hospodin‘ – Hospodin ale nemluvil!29Prostý lid zatím podvádí a loupí. Ubližují chudým a ubohým a na přistěhovalcích páchají křivdu a bezpráví.30Hledal jsem mezi nimi někoho, kdo by opravil hradbu a postavil se přede mě do trhliny za tu zem, abych ji nezničil – ale nikoho jsem nenašel.[5]31Vyliji proto na ně své rozhořčení, pohltím je plamenem svého zuření a jejich cesty jim obrátím na hlavy, praví Panovník Hospodin.“
Ezechiel 22
Bible Kralická
1Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:2Ty pak synu člověčí, zastával-li bys, zastával-liž bys toho města vražedlného? Raději mu oznam všecky ohavnosti jeho,3A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Přicházíť čas města toho, jenž prolévá krev u prostřed sebe, a dělá ukydané bohy proti sobě, aby se poškvrňovalo.4Ty krví svou, kterouž jsi prolilo, zavinivší, a ukydanými bohy svými, jichž jsi nadělalo, sebe poškvrnivší, to jsi způsobilo, že se přiblížili dnové tvoji, a přišlo jsi k letům svým. Protož vydám tě v pohanění národům, a ku posměchu všechněm zemím.5Blízké i daleké od tebe budou se tobě posmívati, ó zlopověstné a různic plné.6Aj, knížata Izraelská jeden každý vší silou na to se vydali, aby krev v tobě prolévali.7Otce i matku zlehčují v tobě, pohostinnému činí nátisk u prostřed tebe, sirotka a vdovu utiskují v tobě.8Svatými věcmi mými zhrdáš, a sobot mých poškvrňuješ.9Utrhači jsou v tobě, aby prolévali krev, a na horách jídají v tobě; nešlechetnost páší u prostřed tebe.10Nahotu otce syn odkrývá v tobě, a nečisté v oddělení ponižují v tobě.11Jiný pak s ženou bližního svého páše ohavnost, a jiný s nevěstou svou poškvrňuje se nešlechetností, a jiný sestry své, dcery otce svého, ponižuje v tobě.12Dar berou v tobě, aby krev prolili; lichvu a úrok béřeš, a zisku hledáš s útiskem bližního svého, na mne se pak zapomínáš, dí Panovník Hospodin.13Protož aj, já tleskl jsem rukama svýma nad ziskem tvým, jehož dobýváš, i nad tou krví, kteráž byla u prostřed tebe.14Zdali ostojí srdce tvé? Zdaž odolají ruce tvé dnům, v nichž já budu zacházeti s tebou? Já Hospodin mluvil jsem i učiním.15Nebo rozptýlím tě mezi pohany, a rozženu tě po krajinách, a do konce vyprázdním nečistotu tvou z tebe.16A zavrženo jsuc před očima pohanů, poznáš, že já jsem Hospodin.17Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:18Synu člověčí, obrátili se mi dům Izraelský v trůsku, všickni napořád jsou měď, cín, železo a olovo u prostřed peci, trůsky stříbra jsou.19Pročež takto praví Panovník Hospodin: Proto že jste vy všickni obrátili se v trůsky, protož aj, já shromáždím vás do Jeruzaléma.20Jakž se shromažďuje stříbro a měď, železo, olovo i cín do prostřed peci, k rozdmýchání ohně vůkol něho a k rozpouštění: tak shromáždím v hněvě a v prchlivosti své, a slože, rozpouštěti vás budu.21Sberu vás, pravím, a rozdmýchám okolo vás oheň prchlivosti své, i rozpustíte se u prostřed města.22Jakž se stříbro rozpouští v peci, tak se rozpustíte u prostřed něho, i zvíte, že já Hospodin vylil jsem prchlivost svou na vás.23Ještě stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:24Synu člověčí, rci: Ty země jsi nečistá, nebudeš deštěm svlažena v den rozhněvání.25Spiknutí proroků jejích u prostřed ní, jsou podobni lvu řvoucímu, uchvacujícímu loupež, duše žerou, bohatství a věci drahé berou, a činí mnoho vdov u prostřed ní.26Kněží její natahují zákona mého, a svaté věci mé poškvrňují, mezi svatým a poškvrněným rozdílu nečiní, a mezi nečistým a čistým nerozeznávají. Nadto od sobot mých skrývají oči své, tak že zlehčován bývám mezi nimi.27Knížata její u prostřed ní jsou jako vlci uchvacující loupež, vylévajíce krev, hubíce duše, aby sháněli mrzký zisk.28Proroci pak jejich obmítají jim vápnem ničemným, předpovídají marné věci, a hádají jim lež, říkajíce: Takto praví Panovník Hospodin, ješto Hospodin nemluvil.29Lid této země činí nátisk, a cizí věci mocí béře, chudému a nuznému ubližují, a pohostinného utiskují nespravedlivě.30Hledaje pak někoho z nich, kterýž by udělal hradbu, a postavil se v mezeře před tváří mou za tuto zemi, abych jí nezkazil, žádného nenacházím.31Protož vyleji na ně rozhněvání své, ohněm prchlivosti své konec jim učiním, cestu jejich jim na hlavu obrátím, praví Panovník Hospodin.