Hinweis: Aktuell gibt es Probleme beim Versand von E-Mails an Outlook.com und andere Microsoft-Dienste. Wenn du dich nicht registrieren kannst, melde dich bitte bei [email protected].
Váš prohlížeč je zastaralý. Pokud je ERF Bibleserver velmi pomalý, aktualizujte prosím svůj prohlížeč.
— Jóram – král izraelský - Elíša zachraňuje svou radou tři krále táhnoucí proti Moábu.
1 V osmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata se stal králem nad Izraelem v Samaří Jóram, syn Achabův. Kraloval dvanáct let.2 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, i když ne tolik jako jeho otec a matka. Odstranil Baalův posvátný sloup, který udělal jeho otec.3 Avšak lpěl na hříších Jarobeáma, syna Nebatova, jimiž svedl Izraele k hříchu, a neupustil od nich. 4 Méša, král moábský, byl drobopravec. Odváděl izraelskému králi sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů s vlnou.5 Po Achabově smrti odpadl moábský král od krále izraelského.6 Onoho dne vytáhl král Jóram ze Samaří a povolal do zbraně celý Izrael.7 Pak vzkázal Jóšafatovi, králi judskému: „Moábský král ode mne odpadl. Půjdeš se mnou do války proti Moábu?“ On řekl: „Potáhnu. Jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid, mí koně jako tví koně.“8 A otázal se: „Kterou cestou potáhneme?“ On odvětil: „Směrem k Edómské poušti.“9Šli tedy, král izraelský a král judský i král edómský. Po sedmi dnech cesty oklikami, jimiž se ubírali, neměl vodu ani tábor ani dobytek v zadním voji.10 Izraelský král řekl: „Běda! Hospodin povolal nás, tyto tři krále, aby nás vydal do rukou Moábcům!“11 Ale Jóšafat se zeptal: „Což tu není žádný prorok Hospodinův, abychom se skrze něho dotázali Hospodina?“ Jeden ze služebníků izraelského krále odpověděl: „Je zde Elíša, syn Šáfatův, který líval vodu na ruce Elijášovy.“12 Jóšafat řekl: „U něho je Hospodinovo slovo.“ Tak se k němu vypravili, izraelský král a Jóšafat i král edómský.
— Tažení tří králů proti Moábu - Výprava tří králů nakonec ztroskotá, když už byl Moáb téměř zničen.
13 Elíša řekl izraelskému králi: „Co je mi do tvých věcí? Jdi si k prorokům svého otce a k prorokům své matky!“ Izraelský král mu odvětil: „Nikdy! Hospodin povolal nás, tyto tři krále, aby nás vydal do rukou Moábcům.“14 Elíša nato řekl: „Jakože živ je Hospodin zástupů, v jehož službách stojím, kdybych neměl ohled na Jóšafata, krále judského, tebe bych si ani nevšiml, ani bych se na tebe nepodíval.15 Ale nyní mi přiveďte hudebníka.“ Když hudebník hrál, byla nad Elíšou Hospodinova ruka.16 Řekl: „Toto praví Hospodin: Udělej v tomto úvalu prohlubeň vedle prohlubně.17 Neboť toto praví Hospodin: Nepocítíte vítr a neuvidíte déšť, a přesto se tento úval naplní vodou a budete pít vy i vaše stáda a váš dobytek.18 Ale to vše je v Hospodinových očích málo. Vydá vám Moábce do rukou.19Vybijete každé opevněné město, všechna nejlepší města, vykácíte všechno dobré stromoví a zasypete všechny vodní prameny a každý dobrý díl půdy znehodnotíte kamením.“20 I stalo se za jitra, když se přináší obětní dar, hle, směrem od Edómu začaly přicházet vody a země se naplnila vodou. 21 Všichni Moábci uslyšeli, že králové proti nim vytáhli do boje. Dali svolat všechny, kdo byli schopní opásat se zbrojí, i starší, a zaujali postavení na pomezí.22 Za časného jitra, když slunce vycházelo nad vodami, spatřili Moábci naproti vody rudé jako krev.23 Řekli: „To je krev. Ti králové se pobili, ubili se navzájem. A teď za kořistí, Moábci!“24 Když se přihnali k izraelskému táboru, Izraelci vyskočili a bili Moábce. Ti se před nimi dali na útěk a Izraelci se hnali za nimi a pobíjeli je,25 bořili města, každý díl dobré půdy zaházeli úplně kamením, každý vodní pramen zasypali a každý dobrý strom pokáceli, takže zůstaly jen kamenné zdi kírcheresetské, ale i ty obklíčili prakovníci a udeřili na ně.26 Když moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, vzal s sebou sedm set mužů s tasenými meči, aby se probil ke králi edómskému, ale nedokázali to.27 Jal však jeho prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho v zápalnou oběť na městských hradbách. I postihlo Izraele veliké rozlícení, takže od něho odtáhli a vrátili se do své země.
1Osmnáctého roku judského krále Jošafata se izraelským králem stal Joram, syn Achabův, a kraloval v Samaří dvanáct let.2Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, ačkoli ne tolik jako jeho otec a jeho matka – odstranil alespoň Baalův sloup, který nechal vztyčit jeho otec.3Zůstával ale v hříších Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu, a neodvrátil se od nich.4Moábský král Méša choval ovce. Odváděl izraelskému králi sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů na vlnu.5Po Achabově smrti se ale moábský král proti izraelskému králi vzbouřil.6Král Joram proto ihned vytáhl ze Samaří a svolal do boje celý Izrael.7Tehdy vzkázal také judskému králi Jošafatovi: „Moábský král se proti mně vzbouřil. Potáhneš se mnou do války s Moábem?“ „Udělám to, co ty,“ odpověděl Jošafat. „Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví!8Kudy potáhneme?“ zeptal se pak ještě. „Pouštní cestou přes Edom,“ odpověděl Joram.9Král Izraele tedy vytáhl spolu s králem Judy a s králem Edomu. Po sedmidenní cestě oklikou už ale vojsko nemělo vodu pro sebe ani pro svá zvířata.10Izraelský král si povzdechl: „Ach, copak nás tři krále Hospodin svolal proto, aby nás vydal do rukou Moábcům?“11Jošafat ale řekl: „To už tu není žádný Hospodinův prorok, abychom se skrze něj zeptali Hospodina?“ Jeden ze služebníků izraelského krále se ozval: „Je tu Elíša, syn Šafatův, který líval vodu na ruce Eliášovy.“12„Ten má slovo Hospodinovo,“ odpověděl Jošafat. Vydali se tedy spolu s izraelským a edomským králem za ním.13Elíša ale izraelskému králi řekl: „Co je mi do tebe? Jdi si za proroky svého otce nebo své matky!“ „To ne,“ odpověděl mu izraelský král. „Byl to Hospodin, kdo nás tři krále svolal, aby nás vydal do rukou Moábcům.“14Elíša mu na to řekl: „Jakože je živ Hospodin zástupů, před jehož tváří stojím – kdybych si nevážil judského krále Jošafata, nevěnoval bych ti jediný pohled!15Nuže, přiveďte mi tedy hudebníka.“ Když pak hudebník začal hrát, nad Elíšou byla ruka Hospodinova.16„Tak praví Hospodin,“ řekl. „Prohlubně v tomto vyschlém říčním korytu budou plné vody!17Ano, tak praví Hospodin: Nespatříte vítr ani déšť, ale koryto se naplní vodou, tak že se napijete vy, váš dobytek i všechna vaše zvířata.18To by ale v Hospodinových očích bylo málo. Proto vám také vydá do rukou Moábce.19Všechna hrazená města, všechna větší města dobudete, všechny ovocné stromy pokácíte, všechny vodní prameny zasypete a všechny dobré pozemky zaházíte kamením!“20Druhý den ráno, v době, kdy se přináší moučná oběť, se náhle od Edomu přivalila spousta vody, která zaplavila celé okolí.21Všichni Moábci slyšeli, že proti nim vytáhli do boje tito králové, a tak povolali všechny, kdo unesli zbroj, staré i mladé. Pak se rozestavěli na hranici.22Když ráno vstali, vycházející slunce ozářilo vodu. Moábcům ta voda z druhého břehu připadala rudá jako krev.23„To je krev!“ zvolali. „Ti králové se na sebe museli vrhnout a navzájem se povraždit. Nuže, Moábe, vzhůru za kořistí!“24Když ale došli k izraelskému táboru, Izraelci vyrazili a bili je, až se Moábci před nimi dali na útěk. Oni je ale dostihli a pobili je.25Jejich města rozbořili, všechny dobré pozemky úplně zaházeli kamením, všechny vodní prameny zasypali, všechny ovocné stromy pokáceli. Jedině kamenné hradby v Kir-charesetu zůstaly stát, a tak to město obklíčili prakovníci a dobývali je.26Moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, a tak si vzal 700 mužů ozbrojených mečem, aby se probil k edomskému králi, ale nedokázal to.27Tehdy vzal svého prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho jako zápalnou oběť na hradbách. Izraelci byli tak zděšeni, že od nich odtáhli a vrátili se do vlasti.
2. Královská 3
Bible Kralická
1Joram pak syn Achabův počal kralovati nad Izraelem v Samaří léta osmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval dvanácte let.2A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, ač ne tak jako otec jeho a jako matka jeho; nebo odjal modly Bál, kterýchž byl nadělal otec jeho.3A však v hříších Jeroboáma syna Nebatova, kterýž k hřešení přivodil Izraele, vždy vězel, a neodstoupil od nich.4Mésa pak král Moábský měl hojnost dobytka, a dával králi Izraelskému sto tisíc beranů, a sto tisíc skopců i s vlnou.5I stalo se, když umřel Achab, že se zprotivil král Moábský králi Izraelskému.6Tedy vytáhl v ten čas král Joram z Samaří, a sečtl všecken Izrael.7A když táhl, poslal k Jozafatovi králi Judskému, aby mu řekli: Král Moábský zprotivil mi se. Potáhneš-li se mnou proti Moábovi na vojnu? Odpověděl: Potáhnu. Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid můj, tak lid tvůj, jakž koni moji, tak koni tvoji.8Zatím řekl: Kterouž pak cestou potáhneme? Odpověděl: Cestou pouště Idumejské.9A tak vytáhl král Izraelský a král Judský i král Idumejský. A když objížděli cestou za sedm dní, nedostávalo se vody vojsku a hovadům jejich, kteráž měli s sebou.10I řekl král Izraelský: Ach, běda! Nebo povolal Hospodin tří králů těchto, aby je vydal v ruku Moábovu.11Ale Jozafat řekl: Není-liž zde proroka Hospodinova, abychom se otázali Hospodina skrze něho? Odpovídaje pak jeden z služebníků krále Izraelského, řekl: Jestiť zde Elizeus syn Safatův, kterýž líval vodu na ruce Eliášovy.12Tedy řekl Jozafat: U tohoť jest slovo Hospodinovo. I šli k němu, král Izraelský a Jozafat, i král Idumejský.13I řekl Elizeus králi Izraelskému: Co mně do tebe? Jdi k prorokům otce svého a k prorokům matky své. Řekl jemu král Izraelský: Nikoli, nebo povolal Hospodin tří králů těchto, aby je vydal v ruku Moábovu.14K tomu řekl Elizeus: Živť jest Hospodin zástupů, před jehož oblíčejem stojím, bychť sobě nevážil Jozafata krále Judského, nepohleděl bych na tě, ani popatřil.15Ale nyní přiveďte mi toho, kterýž by uměl hráti na harfu. A když on hral, byla nad ním ruka Hospodinova.16I řekl: Takto praví Hospodin: Nadělej v tomto potoku množství dolů.17Nebo toto dí Hospodin: Neuzříte větru, aniž uzříte přívalu, však potok tento naplněn bude vodou, tak že píti budete i vy i množství vaše, i hovada vaše.18A i to málo jest před oblíčejem Hospodinovým, nebo i Moábské dá v ruku vaši.19A zkazíte všeliké město hrazené, i všeliké město výborné, též všecko stromoví dobré zporážíte, a všecky studnice vod zasypete, a všeliké pole dobré kamením přiházíte.20I stalo se ráno, když obětována bývá obět suchá, a aj, vody přicházely cestou od strany Idumejské, a naplněna jest země vodami.21Všecken pak Moáb uslyšev, že by vytáhli králové, aby bojovali proti nim, svolali se všickni, od toho, kterýž se pasem opásati může, a výše, a postavili se na pomezí.22Potom ráno vstavše, když slunce vzešlo nad těmi vodami, uzřeli Moábští naproti ty vody rdějící se jako krev.23A řekli: Krev jest. Jistě žeť jsou se pohubili ti králové, a zabil jeden každý bližního svého; protož nyní k loupežem, ó Moábští! A přišli až k ležení Izraelskému.24Tedy povstavše Izraelští, porazili Moábské, kteříž utíkali před nimi, a oni porazili je porážkou velikou, také i v jejich krajině.25Nebo města jejich zbořili, a na všeliké pole výborné házejíce jeden každý kamením svým, naplnili je, i všecky studnice vod zasypali, a všecko stromoví dobré zporáželi, tak že toliko nechali u Kirchareset zdi jeho. Protož shlukše se prakovníci, dobývali ho.26A vida král Moábský, že jsou mu silní bojovníci ti, vzal s sebou sedm set mužů bojovných, chtě se probiti skrze vojska krále Idumejského. Ale nemohli.27Pročež jav syna jeho prvorozeného, kterýž měl kralovati místo něho, obětoval jej v obět zápalnou na zdi. I stalo se rozhněvání veliké proti Izraelovi; protož odtrhše od něho, navrátili se do země své.