Žalm 109 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

BOŽE, MÁ CHVÁLO, NESTAV SE HLUCHÝM

1 Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým, 2 když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají, 3 slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mně bez důvodu. 4 Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím. 5 Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí. 6 Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane. 7 Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích. 8 Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný. 9 Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou. 10 Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit. 11 Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí. 12 Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm. 13 Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení. 14 Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není. 15 Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich 16 za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci. 17 Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí! 18 Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej. 19 Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně. 20 To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví. 21 Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě! 22 Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce. 23 Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten. 24 V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo. 25 Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou. 26 Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň, 27 aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine. 28 Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje. 29 Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm. 30 Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit, 31 neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.

Bible, překlad 21. století

1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. I. Bože, má chloubo, přeruš své mlčení! 2 Ústa si na mě otvírají zrádci zlí, pomlouvají mě lživými jazyky! 3 Nenávistnými slovy mě zasypali, bezdůvodně proti mně bojují. 4 Za moje přátelství mě obviňují, zatímco přináším své modlitby. 5 Zlobou mi za dobrotu odplácejí a nenávistí za mé přátelství. II. 6 Ustanov nad ním zlého soudce, po pravici ať mu stojí žalobce! 7 Až bude souzen, ať je za zločince, i jeho modlitba ať hříchem je! 8 Ať jeho život trvá jen krátce, jeho pověření ať jiný převezme! 9 Ať jeho děti zůstanou sirotky, jeho žena ať ovdoví! 10 Ať jeho synové po žebrotě chodí, vyhnáni^[1] ze svých rozvalin! 11 Ať lichvář zabaví vše, co mu patří, jeho jmění ať si vezmou cizinci! 12 Ať nemá nikoho, kdo by ho měl rád, ať není, kdo by jeho sirotky litoval! 13 Ať jeho potomci jsou zcela vymýceni, jejich jméno ať v příštím pokolení vymizí! 14 Ať na vinu jeho předků Hospodin pamatuje, hřích jeho matky ať není zahlazen! 15 Ať je má Hospodin před sebou vždycky, ať jejich památku ze země vyhladí! 16 Proto, že na laskavost ani nepomyslel, nuzného ubožáka štval jako zvěř, mordoval toho, kdo bolest v srdci měl! 17 Miloval prokletí, tak ať ho raní, nestál o požehnání, tak ať ho opustí! 18 Jak oděv oblékal si proklínání, jak voda se mu vsáklo do těla, vniklo mu do kostí jako mast. 19 Ať ho to prokletí zahalí jako plášť, ať ho vždy obepíná jako pás! III. 20 Takto ať Hospodin ztrestá mé žalobce, ty, kteří o mně mluví tolik zle. 21 Hospodine, Pane, ty ale zastaň se mě pro jméno své! Jsi tak dobrý ve své lásce – zachraň mě! 22 Nuzný ubožák, to jsem já, srdce mě bolí v útrobách. 23 Jako stín navečer ztrácím se, jako kobylka jsem větrem unášen. 24 Od postu se mi chvějí kolena, mé tělo hubne a sesychá. 25 Lidem jsem už jenom pro posměch, hlavami potřásají, když vidí mě. 26 Pomoz mi, Hospodine, můj Bože, ve svojí lásce zachraň mě! 27 Takto ať poznají, že je to ruka tvá a že ty, Hospodine, jsi to vykonal. 28 Žehnej mi, zatímco oni zlořečí, ať se zastydí ti, kdo mě napadli, ať se zaraduje tvůj služebník! 29 Ať se mí žalobci oblečou do hanby, ať jsou zahaleni pláštěm ostudy! 30 Hospodina svými ústy velmi velebím, oslavuji jej mezi zástupy. 31 Po pravici ubožáka se totiž postavil, aby ho před jeho soudci zachránil!

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše. 2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým. 3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny. 4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval. 5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé. 6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici. 7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu. 8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný. 9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou. 10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých. 11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí. 12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho. 13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich. 14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen. 15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich, 16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval. 17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho. 18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho. 19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování. 20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé. 21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne. 22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých. 23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou. 24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti. 25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými. 26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého, 27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to. 28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj. 29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou. 30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu, 31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.