Žalm 107 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

Pátá kniha žalmů - CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! 2 Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, 3 které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře. 4 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli. 5 Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí. 6 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně: 7 sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla. 8 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 9 dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí. 10 Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení, 11 neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího. 12 Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc. 13 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 14 vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta. 15 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 16 rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil. 17 Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni. 18 Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti. 19 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 20 seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy. 21 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 22 ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích. 23 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách, 24 spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině. 25 Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. 26 Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. 27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích. 28 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: 29 utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. 30 Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli. 31 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 32 ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí! 33 Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry, 34 v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí. 35 Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla. 36 Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží. 37 Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou. 38 Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo. 39 Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí, 40 když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot. 41 Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi lidu rozmnožil jak ovce. 42 Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa. 43 Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Pátá kniha

1 I. Oslavujte Hospodina – je tak dobrý! Jeho láska trvá navěky! 2 Hospodinovi vykoupení ať o tom vyprávějí, že je z nepřátelské moci vykoupil, 3 že je shromáždil z cizích zemí, z východu i ze západu, ze severu i zámoří! 4 Bloudili pouští po cestách opuštěných, nemohli najít město k bydlení. 5 Hladoví byli a trpěli žízní, až umdlévali slabostí. 6 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je vysvobodil z jejich úzkostí. 7 Vedl je po cestě nejpřímější, aby dosáhli města k bydlení. 8 Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi! 9 On přece uspokojí duši lačnou, bohatě nasytí toho, kdo hladoví! II. 10 Žili v temnotě, ve stínu smrti, ve svém neštěstí sevřeni železy, 11 neboť se vzpírali výrokům Božím, záměry Nejvyššího pohrdli. 12 Proto jim zkrušil srdce útrapami, klesali a nebylo pomoci. 13 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je zachránil z jejich úzkostí. 14 Ze tmy je vyvedl, ze stínu smrti, roztrhal jejich řetězy. 15 Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi! 16 On přece rozbíjí brány z bronzu, láme železné závory! III. 17 Blázni se vydali cestou zvrácenosti a za své viny trpěli. 18 Veškerý pokrm si ošklivili, až k branám smrti dospěli. 19 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je zachránil z jejich úzkostí. 20 Poslal své slovo a byli uzdraveni, zachránil je od záhuby. 21 Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi! 22 Jako oběť ať mu přinášejí chválu, o tom, co učinil, ať zpívají! IV. 23 Ti, kdo se vydali na moře v lodích, na mocné vody za svým řemeslem, 24 takoví viděli skutky Hospodinovy, jeho zázraky na hlubině. 25 Na jeho slovo se strhla bouře, vítr vysoko vlny pozvedal. 26 Stoupali k nebi, padali do hloubek, hrůzou se rozplynula jejich odvaha. 27 Jak vratký opilec potáceli se, veškerá zkušenost byla ta tam. 28 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je vyvedl z jejich úzkostí. 29 Proměnil onu bouři v šepot, mořské^[1] vlny se zklidnily. 30 Radovali se, když nastalo ticho, dovedl je k přístavu, po němž toužili. 31 Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi! 32 Ať je vyvyšován ve shromáždění lidu, v radě starců ať jej oslaví! V. 33 Mohutné řeky obrací v pouště, vodní prameny v suchopár, 34 úrodnou zemi v solné pláně pro špatnost těch, kdo žili tam. 35 Pouště zas obrací na jezera, vyprahlou zemi ve vodní prameny. 36 Usazuje tam ty, kteří hladověli, aby založili město k bydlení. 37 Oseli pole, vinice vysadili, které pak vydaly hojný užitek. 38 Žehnal jim tak, že se velmi rozmnožili, před úbytkem chránil jejich dobytek. 39 Ubývalo jich, když byli poníženi ukrutnou bídou a trápením. 40 I přední muže vystavil hanbě, nechal je bloudit v pustotě bez cíle.^[2] 41 Z trápení ale vyzvedl ubožáky, jejich rodinu jak ovce rozmnožil. 42 Poctiví radují se, když to vidí, ústa musejí zavřít všichni zlosyni! 43 Kdo je moudrý, ať se tohoto drží, o Hospodinově lásce ať přemýšlí!

Bible Kralická

1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. 2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali, 3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře. 4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce. 5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich. 6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je, 7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení. 8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi. 10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy, 11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli. 12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka. 13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. 14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá. 15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává. 17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají. 18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují. 19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu. 21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním. 23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách, 24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti. 25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské. 26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se. 27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí. 28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich. 30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému. 31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými. 32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej. 33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost, 34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích. 35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod. 36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení. 37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody. 38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje. 39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí, 40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné. 41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo. 42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá. 43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?