Žalm 10 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

HOSPODINE, PROČ JEN STOJÍŠ V DÁLI

1 Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš? 2 Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí! 3 Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina. (Nún) 4 Svévolník ve zpupném hněvu říká: „Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není.“ Odtud všechny jeho pikle. 5 Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům. 6 Říkává si v srdci: „Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého.“ (Pé) 7 V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti. 8 Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného, (Ajin) jeho oči pasou po bezbranném. 9 Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl. 10 Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů. 11 Říkává si v srdci: „Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí.“ (Kóf) 12 Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované! 13 Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: „Ty nic nevypátráš?“ (Réš) 14 Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc. (Šín) 15 Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne. 16 Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země. (Táv) 17 Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho, 18 zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.

Slovo na cestu

od Biblica

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Proč jsi, Hospodine, tak vzdálený?^[1] Proč se ukrýváš v dobách soužení? 2 Ničemové ve své pýše honí chudáky, vymýšlejí úklady, aby je lapili! 3 Svým vlastním chtíčem se ničemové chlubí, chamtivce chválí, Hospodina snižují, 4 ve svojí pýše ho vůbec nehledají, Bůh nemá místo v jejich myšlení. 5 Na svých cestách mají stále jen úspěch, tvé zákony jsou jim vzdáleny, ze všech protivníků mají jen posměch, 6 v srdci si myslí: „Nic mě neohrozí, nikdy mě nepotká žádné neštěstí!“ 7 Ústa jim plní kletby, lsti a výhrůžky, na jazyku mají zlo a trápení, 8 za humny číhají ve skrýších, aby nevinné zákeřně vraždili. Bezbranné lidi očima sledují, 9 jako lvi v houští v záloze číhají, číhají na chudáky, aby je lapili, už mají chudáka, chytli ho do pasti! 10 K zemi se hroutí chudák zdrcený, pod jejich mocí klesá bezbranný, 11 v srdci si myslí: „Bůh už zapomenul, skrývá svou tvář, nikdy nic nevidí.“ 12 Povstaň, Hospodine, pozvedni ruku! Na utlačené se, Bože, rozpomeň! 13 Proč se má ničema rouhat Bohu, v srdci si myslet, že na to nepřijdeš? 14 Ty to však vidíš! Ty vnímáš trápení i žal, svou vlastní rukou abys potrestal! Na tebe samého bezbranný spoléhá, ty jsi pomocníkem sirotka! 15 Zpřerážej paže zlého darebáka, jeho zkaženost odhal, aby neobstál! 16 Hospodin kraluje na věčné časy, pohané z jeho země vymizí! 17 Hospodin vyslyší tužby ponížených – povzbudíš jejich srdce, ucho k nim nakloníš, 18 zjednáš soud sirotkům i všem utlačeným, pozemský člověk aby je neděsil!

Bible Kralická

1 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení? 2 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí. 3 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí. 4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha. 5 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká, 6 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého. 7 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost. 8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje. 9 Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou. 10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých. 11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky. 12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými. 13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš? 14 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník. 15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál. 16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou. 17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ, 18 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.