Přísloví 1 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

Přísloví Šalomounova - (První sbírka) - Vstupní slovo

1 Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele, 2 jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti, 3 jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost, 4 aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem. 5 Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost 6 porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám. 7 Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.

VÝSTRAHA PŘED SVÉVOLNÍKY

8 Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj. 9 Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle. 10 Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj! 11 Kdyby tě přemlouvali: „Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu, 12 pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy, 13 přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme, 14 spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec“ – 15 můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky, 16 neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev. 17 Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí. 18 Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši. 19 Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.

CHVÁLA MOUDROSTI - — Volání moudrosti

20 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas. 21 Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran: 22 „Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět? 23 Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova: 24 Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal, 25 každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání, 26 i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach, 27 až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň. 28 Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou, 29 protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili, 30 nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili. 31 Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány. 32 Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost. 33 Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.“

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Sinn und Zweck der Sprüche

1 [Dies sind die] Sprüche Salomos, des Sohnes Davids, des Königs von Israel, (1Kr 5,14; Př 10,1; Př 25,2; Kaz 1,1; Kaz 12,11)

1Kr 5,14Př 10,1Př 25,2Kaz 1,1Kaz 12,11

2 die dazu dienen, dass man Weisheit und Unterweisung^[1] erkenne und verständige Reden verstehe, (Př 4,1; Př 10,17) 3 dass man Unterweisung empfange, die einsichtig macht, Gerechtigkeit, Recht und Aufrichtigkeit; (Př 2,1; Př 2,9) 4 damit den Unverständigen Klugheit verliehen werde, den jungen Männern Erkenntnis und Besonnenheit. (Ž 19,8; Ž 94,8; Ž 119,99; Př 9,4; Př 9,6)

Ž 19,8Ž 94,8Ž 119,99Př 9,4Př 9,6

5 Wer weise ist, der hört darauf und vermehrt seine Kenntnisse, und wer verständig ist, eignet sich weise Lebensführung an, (Př 9,9; Iz 50,4; Iz 55,3; Mt 13,12; 1Tm 4,15)

Př 9,9Iz 50,4Iz 55,3Mt 13,121Tm 4,15

6 damit er den Spruch und die bildliche Rede verstehe, die Worte der Weisen und ihre Rätsel. (Mt 13,11) 7 Die Furcht des HERRN^[2] ist der Anfang der Erkenntnis; nur Toren^[3] verachten Weisheit und Zucht! (Ex 20,20; Jb 28,28; Ž 111,10; Př 9,10; Př 15,5; Př 15,32)

Ex 20,20Jb 28,28Ž 111,10Př 9,10Př 15,5Př 15,32

8 Höre, mein Sohn, auf die Unterweisung deines Vaters, und verwirf nicht die Lehre deiner Mutter! (Ex 20,12; Př 4,1; Př 6,20) 9 Denn sie sind ein schöner Kranz für dein Haupt und ein Schmuck um deinen Hals. (Př 3,22)

Warnung vor Verführung zur Sünde

10 Mein Sohn, wenn dich Sünder überreden wollen, so willige nicht ein, (Ž 1,1; Ef 5,11; Jk 4,7) 11 wenn sie sagen: »Komm mit uns, wir wollen auf Blut lauern, wir wollen dem Unschuldigen ohne Ursache nachstellen! (Ž 10,8; Ž 37,32; Jr 5,26) 12 Wir wollen sie verschlingen wie das Totenreich die Lebendigen, als sänken sie unversehrt ins Grab. (Ž 124,3; Ž 143,7) 13 Wir wollen allerlei kostbares Gut gewinnen und unsere Häuser mit Raub füllen. (Iz 3,14; Am 3,10; L 11,39) 14 Schließ dich uns auf gut Glück an, Lass uns gemeinsame Kasse führen!« 15 Mein Sohn, geh nicht mit ihnen auf dem Weg, halte deinen Fuß zurück von ihrem Pfad! (Ž 119,101; 3J 1,11) 16 Denn ihre Füße laufen zum Bösen und eilen, um Blut zu vergießen. (Iz 59,7; Ř 3,15) 17 Denn vergeblich wird das Netz ausgespannt vor den Augen aller Vögel; (Ř 6,14) 18 sie aber lauern auf ihr eigenes Blut und stellen ihrem eigenen Leben nach. (Př 5,22) 19 So geht es allen, die nach [ungerechtem] Gewinn trachten: er kostet seinen Besitzern das Leben! (Jz 7,21; Jr 22,17; 1Tm 6,9)

Die Weisheit ruft zur Umkehr auf

20 Die Weisheit ruft draußen laut, öffentlich lässt sie ihre Stimme hören; (Jr 5,1; Da 4,28) 21 auf den Plätzen^[4], im ärgsten Straßenlärm schreit sie, an den Pforten der Stadttore hält sie ihre Reden: (J 7,37) 22 Wie lange wollt ihr Unverständigen den Unverstand lieben und ihr Spötter Lust am Spotten haben und ihr Toren Erkenntnis hassen? (Př 1,4; Př 1,29; Př 8,36; Př 15,12)

Př 1,4Př 1,29Př 8,36Př 15,12

23 Kehrt um zu meiner Zurechtweisung! Siehe, ich will euch meinen Geist hervorströmen lassen, ich will euch meine Worte verkünden! (Gn 19,12; Ez 36,27; Jl 3,1; L 11,13; L 17,15; L 17,26; Sk 3,19)

Gn 19,12Ez 36,27Jl 3,1L 11,13L 17,15L 17,26Sk 3,19

24 Darum, weil ich rufe und ihr mich abweist, weil ich meine Hand ausstrecke und niemand darauf achtet, (Iz 65,2; Jr 7,13) 25 weil ihr vielmehr allen meinen Rat verwerft und meine Zurechtweisung nicht begehrt, (2Pa 36,16; Ž 107,11) 26 so werde auch ich über euer Unglück lachen und über euch spotten, wenn das kommt, was ihr fürchtet, (Ž 37,13; Př 10,24) 27 wenn das, was ihr fürchtet, als Verwüstung über euch kommt und euer Unheil euch überraschen wird wie ein Sturm, wenn euch Angst und Not überfällt! (Jr 23,19; 1Te 5,3) 28 Dann werden sie mich anrufen, aber ich werde nicht antworten; sie werden mich eifrig suchen und nicht finden, (Jb 27,9; Iz 1,15; Iz 45,19; Jr 11,11; Ez 8,18)

Jb 27,9Iz 1,15Iz 45,19Jr 11,11Ez 8,18

29 weil sie die Erkenntnis gehasst und die Furcht des HERRN nicht erwählt haben, (Jb 21,14; Jr 2,19; J 3,19) 30 weil sie meinen Rat nicht begehrt und alle meine Zurechtweisung verschmäht haben. (Ž 106,13; Jr 7,24; Jr 38,15) 31 Darum sollen sie von der Frucht ihres eigenen Weges essen und von ihren eigenen Ratschlägen genug bekommen! (Iz 3,11; Jr 6,19) 32 Denn die Abtrünnigkeit der Unverständigen bringt sie um, und die Sorglosigkeit der Toren stürzt sie ins Verderben. (Ž 10,3; Am 6,1) 33 Wer aber auf mich hört, der wird sicher wohnen; er kann ohne Sorge sein und muss kein Unheil fürchten. (Ž 81,14; Iz 32,17; Sf 3,15)