Přihlaste se zdarma

Jeremjáš 10

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Dome izraelský, slyšte slovo, které proti vám promluvil Hospodin. 2  Toto praví Hospodin: „Neučte se cestě pronárodů a neděste se nebeských znamení, i když se jich děsí pronárody.  3  To, čím se řídí národy, je pouhý přelud, dřevo poražené v lese, výrobek přitesaný řemeslnou rukou.  4  Krášlí jej stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy upevňují, aby to nebylo vratké.  5  Jsou jako strašák v okurkovém poli. Nemluví, musí se nosit, sami neudělají ani krok. Nebojte se jich, nemohou udělat nic zlého ani dobrého.“  6  Nikdo není jako ty, Hospodine, jsi veliký a veliké je tvé jméno pro tvou bohatýrskou sílu.  7  Kdo by se tě nebál, Králi pronárodů? Úcta patří jenom tobě! Ze všech mudrců pronárodů a ze všech království není nikdo jako ty.  8  Jsou tupí a hloupí do jednoho, dají se vodit přeludy, pouhým dřevem,  9  tepaným stříbrem dovezeným z Taršíše a zlatem z Úfazu, výrobkem řemeslníka a rukou zlatníkových; je oděno purpurem a nachem, ale vše je výrobek dovedných řemeslníků.  10  Avšak Hospodin je Bůh pravý. On je Bůh živý a Král věčný. Před jeho rozlícením se chvěje země, pronárody neobstojí před jeho hrozným hněvem.  11  Řekněte jim toto: „Bohové, kteří neudělali nebe ani zemi, zmizí ze země i zpod nebes.“  12  On svou silou učinil zemi, svou moudrostí upevnil svět, svým rozumem napjal nebesa.  13  Když vydá hlas, shlukují se na nebi vody, přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr.  14  Každý člověk je tupec, neví-li, že se každý zlatník pro své modly dočká hanby. Vždyť jeho lité modly jsou klam, ducha v nich není.  15  Jsou přelud, podvodný výtvor. V čase, kdy je budu trestat, zhynou.  16  Díl Jákobův není jako oni, vždyť všechno vytvořil on. Izrael je dědičným kmenem toho, jehož jméno je Hospodin zástupů.  17  Seber ze země svůj uzlík, ty, která sídlíš v obležení.  18  Toto praví Hospodin: „Hle, tentokrát začnu metat z praku obyvatele země a budu je soužit, aby to pocítili.“  19  Běda mi pro mou těžkou ránu, jsem proboden, raněn. Řekl jsem: Je to nemoc, kterou musím snášet.  20  Můj stan je zpustošen a všechna má stanová lana zpřetrhána. Moji synové ode mne odešli, nejsou tu. Není tu nikdo, kdo by ještě postavil můj stan a napjal mé stanové houně.  21  Pastýři jsou tupí, nedotazují se Hospodina. Nejsou prozíraví, všechna jejich stáda jsou rozprášena.  22  Slyš, zpráva! Hle, přichází: „Velké dunění ze severní země učiní z judských měst zpustošený kraj, domov šakalů.“  23  Je mi známo, Hospodine, že cesta nezávisí na člověku ani jistota kroku na tom, kdo jde.  24  Potrestej mě, Hospodine, podle práva, ale ne ve hněvu, abys mě nezničil.  25  Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě, na čeledi, které nevzývají tvoje jméno, vždyť pozřely Jákoba, pozřely ho zcela, zpustošily jeho nivy.  

Jeremjáš 10

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft
1 Hört das Wort, das der HERR zu euch redet, o Haus Israel! (Jr 2,4; Jr 13,15; Am 7,16; 1Te 2,13) 2 So spricht der HERR: Lernt nicht den Weg der Heiden und erschreckt nicht vor den Zeichen des Himmels, auch wenn die Heiden sich vor ihnen fürchten! (Lv 18,3; Lv 20,23; Dt 12,30; Dt 18,9; Ř 12,2) 3 Denn die Bräuche der Heiden sind nichtig. Denn ein Holz ist’s, das man im Wald gehauen hat und das der Künstler mit dem Schnitzmesser anfertigt. (Ř 1,21; Ef 4,17; 1P 1,18) 4 Er verziert es mit Silber und Gold und befestigt es mit Hämmern und Nägeln, damit es nicht wackelt; (Iz 40,19; Iz 44,9; Iz 46,6) 5 sie sind gedrechselten Palmbäumen gleich, sie können nicht reden; man muss sie tragen, denn sie können nicht gehen. Fürchtet euch nicht vor ihnen, denn sie können nichts Böses tun, und auch Gutes zu tun steht nicht in ihrer Macht! (Ž 135,15; Iz 41,23; Abk 2,18) 6 Doch dir, o HERR, ist niemand gleich! Groß bist du, und groß ist dein Name an Macht! (Ex 15,11; Ž 145,3; Ž 147,5; Iz 40,18; Mal 1,11) 7 Wer sollte dich nicht fürchten, du König der Völker? Denn dir gebührt dies; unter allen Weisen der Völker und in allen ihren Königreichen ist ja keiner wie du! (Ž 47,3; Ž 47,9; Ř 11,33; 1K 1,25) 8 Sie sind allesamt dumm und töricht, eine äußerst nichtige Lehre: Holz sind sie. (Ž 115,8; Jr 2,27; Jr 10,14; Za 10,2; Ř 1,21) 9 Gehämmertes Silber wird von Tarsis gebracht, und Gold von Uphas, eine Arbeit des Künstlers und der Hände des Goldschmieds; mit blauem und rotem Purpur sind sie bekleidet; sie sind alle nur das Werk von Kunstfertigen. (Iz 40,19; Jr 10,4; Da 10,5) 10 Aber der HERR ist in Wahrheit Gott; er ist der lebendige Gott und ein ewiger König. Vor seinem Zorn erbebt die Erde, und die Völker können seinen Grimm nicht ertragen. (Ex 3,14; Ž 10,16; Ž 76,8; Ž 100,3; Iz 45,22; Da 4,34; Na 1,5; J 5,26; J 17,3; 1Te 1,9; Žd 3,12) 11 So sollt ihr nun zu ihnen sagen: Die Götter, welche weder Himmel noch Erde erschaffen haben, sie werden von der Erde und unter dem Himmel verschwinden! — (Ž 96,5; Iz 2,18; Jr 10,15; Jr 43,12) 12 Er ist’s, der die Erde erschaffen hat durch seine Kraft, der in seiner Weisheit den Weltkreis abgegrenzt und mit seinem Verstand den Himmel ausgespannt hat. (Ž 104,2; Ž 104,5; Př 3,19; Jr 51,15) 13 Sobald er den Donnerschall gibt, [sammelt sich] eine Wassermenge am Himmel, und Wolken ziehen herauf vom Ende der Erde. Blitze macht er zum Regen, und den Wind führt er aus seinen Kammern hervor. (Jb 38,28; Ž 135,7; Jr 5,24; Jr 14,22; Sk 14,17) 14 Dumm steht jeder Mensch da, ohne es zu begreifen, und jeder Goldschmied wird an seinem Götzenbild zuschanden; denn sein gegossenes Bild ist Betrug, und kein Geist ist darin. (Iz 44,9; Jr 10,8) 15 Schwindel ist’s, ein lächerliches Machwerk! Zur Zeit ihrer Heimsuchung gehen sie zugrunde. (Jr 8,12; Jr 8,19; Jr 10,8; Jr 10,11; Sf 1,3; Za 13,2) 16 Aber Jakobs Teil ist nicht wie diese, sondern der Schöpfer des Alls ist er, und Israel ist der Stamm seines Erbteils: HERR der Heerscharen ist sein Name. (Dt 32,9; Ž 16,5; Ž 33,6; Ž 33,15; Ž 73,26; Iz 6,5; Iz 47,4; Jr 46,18; Pl 3,24) 17 Raffe dein Bündel auf von der Erde, die du in Belagerung sitzt! (Iz 3,26; Pl 1,1; Ez 12,3) 18 Denn so hat der HERR gesprochen: Siehe, diesmal will ich die Bewohner des Landes hinausschleudern und sie ängstigen, damit sie es herausfinden. (Iz 22,17; Jr 16,13; Ez 6,10) 19 Wehe mir wegen meines Schadens! Wie tut mir meine Wunde so weh! Doch ich dachte: Sicherlich ist das mein Leiden; ich will es auch tragen. (Jr 4,31; Pl 1,12; Pl 3,39; Mi 7,9) 20 Mein Zelt ist verwüstet, und alle meine Zeltstricke sind abgerissen; meine Kinder haben mich verlassen, sie sind nirgends mehr. Niemand schlägt mir mehr mein Zelt auf oder bringt meine Zeltbahnen an! (Iz 51,18; Jr 4,20; Jr 31,15) 21 Denn die Hirten sind töricht geworden und haben den HERRN nicht gesucht; darum hatten sie kein Gelingen, und ihre ganze Herde ist zerstreut. (Iz 56,11; Jr 2,8; Jr 23,1; Za 11,16) 22 Horch! ein Gerücht: Siehe, es kommt, und zwar ein großes Toben aus dem Land des Nordens, um die Städte Judas zu Trümmern zu machen und zu einer Wohnung für die Schakale! (Jr 4,6; Jr 9,10) 23 Ich weiß, HERR, dass der Weg des Menschen nicht in seiner Macht steht, dass der Mann, wenn er geht, seine Schritte nicht lenken kann. (Ž 31,16; Př 16,1; Př 20,24) 24 Züchtige du mich, HERR, doch mit rechtem Maß und nicht in deinem Zorn, damit du mich nicht zunichtemachst! (Dt 4,24; Ž 6,2; Jr 30,11; Zj 6,17) 25 Gieße deinen Zorn über die Heiden aus, die dich nicht kennen, und über die Geschlechter, die deinen Namen nicht anrufen; denn sie haben Jakob verzehrt, ja, ganz und gar aufgezehrt und aufgerieben und seine Wohnung verwüstet! (Ž 79,6; Jr 9,2; Jr 9,5; Jr 9,23) 

Bibeltext der Schlachter
Copyright © 2000 Genfer Bibelgesellschaft
Wiedergegeben mit der freundlichen Genehmigung. Alle Rechte vorbehalten.