— Hospodin vykoupil Izraele - Když Hospodin svůj lid povede, nepřihodí se lidu nic zlého. Vždyť si jej Hospodin vykoupil.
1 Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. 2 Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. 3 Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, Kúš a Sebu dal jsem místo tebe. 4 Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život. 5 Neboj se, já budu s tebou. Tvé potomstvo přivedu od východu, shromáždím tě od západu. 6 Severu poručím: ‚Vydej!‘ a jihu: ‚Nezadržuj!‘ Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery od končin země, 7 každého, kdo se nazývá mým jménem a koho jsem stvořil ke své slávě, koho jsem vytvořil a učinil.“
— Jste moji svědkové - Hospodinův lid je dokladem Hospodinovy jedinečnosti a svrchovanosti.
8 Vyveď ten lid slepý, ačkoli má oči, ty hluché, ač mají uši. 9 Ať se vespolek shromáždí všechny pronárody, národy ať se spolu sejdou. Kdo z nich co oznámí? Kdo z nich nám ohlásí, co bylo na počátku? Ať postaví své svědky a ospravedlní se! Lidé o tom uslyší a řeknou: „Je to pravda.“ 10 „Mými svědky jste vy, je výrok Hospodinův, a můj služebník, jehož jsem vyvolil. Tak mě poznáte a uvěříte mi a pochopíte, že to jsem já. Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a nebude ani po mně. 11 Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není. 12 Já jsem oznamoval a zachraňoval, já jsem ohlašoval, a nikdo cizí mezi vámi. Jste moji svědkové, je výrok Hospodinův, a já jsem Bůh! 13 Já jsem byl dřív než první den a není, kdo by z mých rukou vysvobodil. Kdo zvrátí, co já vykonám?“ 14 Toto praví Hospodin, váš vykupitel, Svatý Izraele: „Kvůli vám pošlu do Babylónu a srazím všechny ty útočné hady, Kaldejce, plesající na lodicích. 15 Já, Hospodin, jsem váš Svatý, stvořitel Izraele, váš Král.“
— Stvořím nové - Hospodin, který v minulosti razil svému lidu cestu hlubinami, upraví mu nyní cestu pouští.
16 Toto praví Hospodin, který razí cestu mořem, dravými vodami stezku, 17 jenž přivádí vozbu i koně, vojsko a válečnou moc i dokáže, že pospolu lehnou a nepovstanou, dohořeli, zhasli jako knot. 18 „Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte. 19 Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky. 20 Čest mi vzdá zvěř pole, šakalové i pštrosi; obdařil jsem poušť vodou a pustou krajinu řekami, abych napojil svůj vyvolený lid. 21 Lid, jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných činech.“
— Na staré hříchy nevzpomenu - Nový život předpokládá smazání všech starých nepravostí. Hospodin to svému lidu přislibuje.
22 „Nebyl jsem to já, koho jsi vzýval, Jákobe, kvůli mně ses neobtěžoval, Izraeli! 23 Své jehňátko v oběť zápalnou jsi pro mne nepřivedl, nectil jsi mě svými obětními hody. Nenutil jsem tě sloužit mi obětními dary, ani kadidlem jsem tě neobtěžoval. 24 Vonné koření jsi mi za stříbro nenakoupil, tukem svých obětí jsi mě neobčerstvil. Jenom svými hříchy chtěls mě nutit k službě, svými nepravostmi jsi mě obtěžoval. 25 Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu. 26 Připomeň mi to, můžem se spolu soudit, sám si spočítej, pro co bys mohl být ospravedlněn. 27 Tvůj otec byl první, který zhřešil, tvoji mluvčí mi byli nevěrní. 28 Správce svatyně jsem zbavil posvěcení, Jákoba jsem vydal klatbě, Izraele zhanobení.“
1Und nun, so spricht der HERR, der dich geschaffen hat, Jakob, und der dich gebildet hat, Israel: Fürchte dich nicht, denn ich habe dich erlöst! Ich habe dich bei deinem Namen gerufen; du bist mein. (Gn 35,10; Dt 7,6; Ž 100,3; Pís 2,16; Iz 43,7; Iz 43,15; Iz 44,6; Iz 44,22; Iz 63,9; Ez 16,8; J 10,3)2Wenn du durchs Wasser gehst, so will ich bei dir sein, und wenn durch Ströme, so sollen sie dich nicht ersäufen. Wenn du durchs Feuer gehst, sollst du nicht versengt werden, und die Flamme soll dich nicht verbrennen. (Jb 5,19; Ž 34,19; Ž 66,12; Da 3,25)3Denn ich bin der HERR, dein Gott, der Heilige Israels, dein Erretter! Ich habe Ägypten hingegeben als Lösegeld für dich, Kusch und Saba an deiner Stelle. (Nu 3,46; Nu 3,49; Př 21,18; Iz 43,11; Iz 45,14; Iz 63,8)4Darum, weil du kostbar bist in meinen Augen [und] wertgeachtet und ich dich lieb habe, so gebe ich Menschen für dich hin und Völker für dein Leben. (Dt 4,35; Dt 26,19; 1S 26,21; Jr 31,3; Oz 11,1)5Fürchte dich nicht, denn ich bin bei dir. Ich will deinen Samen vom Osten herführen und dich vom Westen her sammeln. (Dt 30,3; Ž 107,2; Iz 41,10; Jr 32,37)6Ich will zum Norden sagen: Gib heraus!, und zum Süden: Halte nicht zurück! Bringe meine Söhne aus der Ferne herbei und meine Töchter vom Ende der Welt, (Iz 27,13; Jr 3,18; Ez 36,24)7einen jeden, der mit meinem Namen genannt ist und den ich zu meiner Ehre geschaffen habe, den ich gebildet und gemacht habe. (Iz 43,1; Jr 14,9; Jr 15,16; Da 9,19; Ef 2,10)8Bringe hervor das blinde Volk, das doch Augen hat, und die Tauben, die doch Ohren haben! (Iz 42,18; Jr 5,21; Ez 12,2)9Alle Heidenvölker mögen zusammenkommen und die Nationen sich vereinigen! Wer unter ihnen kann dies verkündigen und uns Früheres hören lassen? Lass sie ihre Zeugen stellen und sich rechtfertigen; dann wird man es hören und sagen: Es ist wahr! (Ž 50,5; Iz 41,21)10Ihr seid meine Zeugen, spricht der HERR, und mein Knecht, den ich erwählt habe, damit ihr erkennt und mir glaubt und einseht, dass ich es bin; vor mir ist kein Gott gebildet worden, und nach mir wird es keinen geben. (Ž 90,2; Iz 41,4; Iz 41,20; Iz 42,1; Iz 43,11; Iz 44,6; Iz 44,8; Iz 55,4; Oz 6,3; J 18,37; Zj 1,5)11Ich, ich bin der HERR, und außer mir gibt es keinen Retter. (Oz 13,4; Sk 4,12)12Ich habe verkündigt, gerettet und von mir hören lassen und bin nicht fremd unter euch; und ihr seid meine Zeugen, spricht der HERR, dass ich Gott bin. (Dt 32,12; Dt 32,39; Iz 43,10; Iz 44,8; Sk 1,8)13Ja, von jeher bin ich derselbe, und niemand kann aus meiner Hand erretten. Ich wirke — wer will es abwenden? (Iz 14,27; Da 4,31; Da 4,34)
Der Herr wird Israel retten trotz dessen Untreue
14So spricht der HERR, euer Erlöser, der Heilige Israels: Um euretwillen habe ich nach Babel geschickt und habe sie alle als Flüchtlinge hinuntergejagt, auch die Chaldäer in den Schiffen ihrer Jubelrufe[1]. (Iz 43,1; Iz 43,3; Jr 51,2)15Ich, der HERR, bin euer Heiliger, der Schöpfer Israels, euer König. (Ž 89,19; Iz 41,21; Iz 43,3)16So spricht der HERR, der einen Weg im Meer bahnt und einen Pfad in mächtigen Wassern, (Ex 14,16; Jz 3,14; Ž 77,20)17der Streitwagen und Rosse ausziehen lässt, Heer und Macht — da liegen sie miteinander, stehen nicht mehr auf; sie sind erloschen, wie ein Docht verglommen: (Ex 14,23; Ž 106,11)18Gedenkt nicht mehr an das Frühere und achtet nicht auf das Vergangene! (Iz 65,17; 2K 5,17; Fp 3,13)19Siehe, ich wirke Neues, jetzt sprosst es hervor; solltet ihr es nicht wissen? Ich will einen Weg in der Wüste bereiten und Ströme in der Einöde. (Iz 35,8; Iz 42,9; Iz 48,6; Iz 65,17; Iz 66,22; Zj 21,5)20Die Tiere des Feldes werden mich preisen, die Schakale und Strauße, weil ich Wasser gegeben habe in der Wüste und Ströme in der Einöde, um mein Volk zu tränken, mein auserwähltes, (Iz 41,17; Iz 48,21; Jr 31,9; J 4,10; J 4,14)21das Volk, das ich mir gebildet habe, damit sie meinen Ruhm verkündigen. (Ž 102,19; Sf 3,20; 1P 2,9)22Und doch hast du, Jakob, nicht mich angerufen, noch hast du dich um mich bemüht, Israel! (Nu 21,4; Iz 64,6; Da 9,13; Mal 1,13)23Du hast mir deine Brandopferschafe nicht dargebracht und mich nicht mit deinen Schlachtopfern geehrt. Ich habe dir nicht zu schaffen gemacht mit Speisopfern, ich habe dich mit Weihrauchspenden nicht ermüdet. (Am 5,25; Za 7,5; Mal 3,8)24Du hast mir nicht Gewürzrohr um Geld gekauft und mit dem Fett deiner Schlachtopfer mich nicht getränkt; aber du hast mir zu schaffen gemacht mit deinen Sünden und mir Mühe gemacht mit deinen Missetaten! (Ž 95,10; Iz 7,13; Mal 2,17)25Ich, ich tilge deine Übertretungen um meinetwillen, und an deine Sünden will ich nie mehr gedenken! (Ž 25,7; Ž 25,11; Iz 44,22; Jr 31,34; Jr 50,20; Ez 36,22; Sk 3,19; Žd 10,17)26Erinnere mich, wir wollen miteinander rechten; zähle [doch] auf, womit du dich rechtfertigen willst! (Jb 13,3; Jb 40,8; Ž 143,2; Iz 1,18; Iz 41,1)27Dein erster Vater hat gesündigt, und deine Lehrer haben mir die Treue gebrochen; (Gn 17,5; Jr 8,8; Ez 16,3)28darum habe ich die Vorsteher des Heiligtums entweiht und Jakob dem Bann preisgegeben und Israel den Schmähungen. (Ž 79,4; Jr 24,9; Jr 52,24; Pl 2,2; Pl 2,6; Pl 2,20; Da 9,11)