— Abrahamovi potomci - Po Sářině smrti zplodí Abraham šest synů s Ketúrou. Nositeli odkazu však nejsou oni ani Izmael, nýbrž Izák.
1 Abraham si vzal opět ženu; jmenovala se Ketúra.2 Porodila mu Zimrána a Jokšána, Medána a Midjána, Jišbáka a Šúacha.3 Jokšán zplodil Šebu a Dedána. Synové Dedánovi byli Ašúrejci a Letúšejci a Leumejci.4 Midjánovi synové byli Éfa a Efer a Chanók, Abída a Eldáa. Ti všichni jsou synové Ketúřini.5 Abraham však všechno, co měl, odkázal Izákovi.6 Synům svých ženin, které měl, dal dary a ještě za svého života je poslal od svého syna Izáka pryč na východ, do země východní.7 Toto jsou léta Abrahamova života, jichž se dožil: sto sedmdesát pět let.8 I zesnul Abraham a zemřel v utěšeném stáří, stár a sytý dnů, a byl připojen k svému lidu.9 Jeho synové Izák a Izmael ho pochovali do makpelské jeskyně na poli Efróna, syna Chetejce Sóchara, naproti Mamre.10 To pole koupil Abraham od Chetejců. Tam byl pochován Abraham i jeho žena Sára.11 Po Abrahamově smrti požehnal Bůh jeho synu Izákovi. A Izák sídlil u Studnice Živého, který mě vidí. 12 Toto je rodopis Abrahamova syna Izmaela, kterého Abrahamovi porodila Sářina otrokyně Hagar egyptská.13 Toto jsou jména Izmaelových synů, podle nichž jsou pojmenovány jejich rody: Izmaelův prvorozený Nebajót, Kédar, Adbeel a Mibsám,14 Mišma, Dúma a Masa,15 Chadad, Téma, Jetúr, Náfiš a Kedma.16 To jsou Izmaelovi synové a to jsou jejich jména podle jejich dvorců a hradišť; dvanáct předáků jejich národů.17 A toto jsou léta Izmaelova života: sto třicet sedm let. I zesnul a zemřel a byl připojen k svému lidu.18 Jeho synové bydleli od Chavíly až k Šúru proti Egyptu a směrem k Asýrii. Izmael se položil proti všem svým bratřím.
Izák - IZÁKOVI SYNOVÉ - Narození Ezaua a Jákoba. Ezau prvorozenstvím pohrdá, Jákob je uchvacuje.
19 Toto je rodopis Abrahamova syna Izáka: Abraham zplodil Izáka.20 Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Rovin aramských, sestru Aramejce Lábana.21 Izák prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin jeho prosby přijal, a jeho žena Rebeka otěhotněla.22 Děti se však začaly v jejím těle strkat. Tu řekla: „Je-li tomu tak, co mě čeká?“ A šla se dotázat Hospodina.23 Hospodin jí řekl: „Ve tvém životě jsou dva pronárody. Oba národy se rozejdou, jen co z tebe vyjdou. Jeden národ bude zdatnější než druhý, bezpočetný bude sloužit počtem skrovnějšímu.“ 24 Potom se naplnily dny, kdy měla rodit. A hle, v jejím životě byla dvojčata.25 První vyšel celý červenohnědý a chlupatý jako kožíšek; toho pojmenovali Ezau.26 Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu; ten dostal jméno Jákob. Při jejich narození bylo Izákovi šedesát let.27 Když chlapci dospěli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem pole, kdežto Jákob byl muž bezúhonný a sídlil ve stanech.28 Izák miloval Ezaua, protože z lovu měl co do úst, kdežto Rebeka milovala Jákoba.29 Jákob jednou připravil krmi. Tu přišel Ezau z pole znavený30 a řekl Jákobovi: „Dej mi zhltnout trochu toho červeného, toho krvavého, jsem znaven k smrti.“ Proto se jmenuje Edóm (to je Červený).31 Jákob však řekl: „Prodej mi dnes své prvorozenství!“32 Ezau na to odvětil: „Stejně mám blízko k smrti, k čemu je mi prvorozenství!“33 Jákob řekl: „Odpřisáhni mi to dnes.“ A on mu to odpřisáhl, a tak své prvorozenství prodal Jákobovi.34 Jákob dal pak Ezauovi chléb a čočkovou krmi. Ten pojedl, napil se, vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.
1Und Abraham nahm wieder eine Frau, die hieß Ketura. (1Pa 1,32)2Die gebar ihm den Simran und den Jokschan, den Medan und den Midian, den Jischbak und den Schuach. (Gn 37,28; Ex 2,15; Nu 22,4; Sd 6,1; Jb 2,11)3Jokschan aber zeugte den Scheba und den Dedan. Die Söhne von Dedan aber waren die Assuriter, Letusiter und Leumiter, (Gn 10,7; 1Kr 10,1; Jb 6,19; Ez 27,15; Ez 27,20)4und die Söhne Midians waren Epha, Epher, Henoch, Abida und Eldaa. Diese alle sind Söhne der Ketura. (Iz 60,6)5Und Abraham gab seinen ganzen Besitz dem Isaak. (Gn 24,36; Gn 25,11)6Aber den Söhnen, die er von den Nebenfrauen hatte, gab Abraham Geschenke und schickte sie, während er noch lebte, von seinem Sohn Isaak weg nach Osten in das Morgenland. (Gn 29,1; Sd 6,3; Jb 1,3)7Dies ist die Zahl der Lebensjahre Abrahams, die er gelebt hat: 175 Jahre. (Gn 35,28; Gn 47,28; Gn 50,26)8Und Abraham verschied und starb in gutem Alter, alt und lebenssatt, und wurde zu seinem Volk versammelt. (Gn 15,15; Gn 25,17; Gn 35,29; Gn 49,33; Nu 20,24; Jb 5,26; Ž 91,16; Ž 103,5)9Und seine Söhne Isaak und Ismael begruben ihn in der Höhle Machpelah auf dem Acker des Ephron, des Sohnes Zoars, des Hetiters, Mamre gegenüber, (Gn 21,10; Gn 23,9)10in dem Acker, den Abraham von den Hetitern gekauft hatte. Dort wurden Abraham und seine Frau Sarah begraben. (Gn 23,17; Gn 49,31)11Und es geschah nach dem Tod Abrahams, da segnete Gott seinen Sohn Isaak. Und Isaak wohnte bei dem »Brunnen des Lebendigen, der [mich] sieht«. (Gn 24,62; Gn 26,12; Gn 26,24; Ž 112,2)
Die Nachkommen Ismaels
12Dies ist die Geschichte Ismaels, des Sohnes Abrahams, den Hagar, Sarahs ägyptische Magd, dem Abraham gebar. (Gn 16,10)13Und dies sind die Namen der Söhne Ismaels, nach denen ihre Geschlechter genannt sind: Der Erstgeborene Ismaels: Nebajoth, dann Kedar und Adbeel und Mibsam, (Gn 36,3; Ž 120,5; Iz 21,16; Iz 60,7)14Mischma, Duma, Massa, (Iz 21,11)15Hadad, Tema, Jetur, Naphisch und Kedma. (1Pa 5,19)16Das sind die Söhne Ismaels mit ihren Namen, in ihren Höfen und Zeltlagern, zwölf Fürsten nach ihren Geschlechtern. (Gn 17,20; Nu 7,84)17Und Ismael wurde 137 Jahre alt, und er verschied und starb und wurde zu seinem Volk versammelt.18Sie wohnten aber von Hawila an bis nach Schur, das vor Ägypten liegt, und bis nach Assur hin; gegenüber von allen seinen Brüdern ließ er sich nieder. (Gn 16,7; Gn 20,1; Ex 15,22)
Die beiden Söhne Isaaks: Esau und Jakob
19Dies ist die Geschichte Isaaks, des Sohnes Abrahams. Abraham zeugte Isaak. (1Pa 1,28; Mt 1,2; L 3,34; Sk 7,8)20Und Isaak war 40 Jahre alt, als er Rebekka zur Frau nahm, die Tochter Bethuels, des Aramäers aus Paddan-Aram[1], die Schwester des Aramäers Laban. (Gn 26,34; Jz 5,6)21Isaak aber bat den HERRN für seine Frau, denn sie war unfruchtbar; und der HERR ließ sich von ihm erbitten, und seine Frau Rebekka wurde schwanger. (1S 1,5; 1S 1,11; 1Pa 5,20; 2Pa 33,13; Ezd 8,23; Ž 145,19; Př 10,24; L 1,7; L 1,13)22Und die Kinder stießen sich in ihrem Schoß. Da sprach sie: Wenn es so gehen soll, warum bin ich denn in diesen Zustand gekommen? Und sie ging hin, um den HERRN zu fragen. (1S 9,9; 1S 10,22; 1S 22,15)23Und der HERR sprach zu ihr: Zwei Völker sind in deinem Leib, und zwei Stämme werden sich aus deinem Schoß scheiden; und ein Volk wird dem anderen überlegen sein, und der Ältere wird dem Jüngeren dienen. (Gn 27,26; Dt 28,13; Ř 9,10; Ga 4,22)24Als nun ihre Tage erfüllt waren, dass sie gebären sollte, siehe, da waren Zwillinge in ihrem Leib. (Gn 38,27; L 1,57; L 2,6)25Der erste, der herauskam, war rötlich, am ganzen Leib wie ein haariger Mantel, und man gab ihm den Namen Esau[2]. (Gn 27,11; Gn 27,23)26Danach kam sein Bruder heraus, und seine Hand hielt die Ferse Esaus; da gab man ihm den Namen Jakob[3]. Und Isaak war 60 Jahre alt, als sie geboren wurden. (Gn 25,20; Gn 27,36; Gn 28,1; Oz 12,4)
Esau verkauft sein Erstgeburtsrecht
27Und als die Knaben groß wurden, da wurde Esau ein tüchtiger Jäger, ein Mann des freien Feldes; Jakob aber war ein sittsamer Mann, der bei den Zelten blieb. (Gn 6,9; Gn 10,9; Gn 27,3; Jb 1,1; Jb 1,8; Jb 2,3)28Und Isaak hatte den Esau lieb, weil ihm das Wildbret mundete; Rebekka aber hatte den Jakob lieb. (Gn 27,2; Gn 27,5; Gn 27,46)29Und Jakob kochte ein Gericht. Da kam Esau vom Feld und war erschöpft. (Sd 8,4; 1S 14,28; 1S 14,31; 1S 30,10; 1S 30,23; Iz 40,30)30Und Esau sprach zu Jakob: Lass mich von dem roten [Gericht] da hinunterschlingen, denn ich bin erschöpft! Daher gab man ihm den Namen Edom[4]. (Gn 36,1; Gn 36,9)31Da sprach Jakob: Verkaufe mir heute dein Erstgeburtsrecht[5]! (Dt 21,15; 1Pa 5,1)32Und Esau sprach zu Jakob: Siehe, ich muss doch sterben; was soll mir das Erstgeburtsrecht? (Žd 12,16)33Jakob sprach: So schwöre mir heute! Und er schwor ihm und verkaufte so dem Jakob sein Erstgeburtsrecht. (Gn 27,36; Mt 5,34; Žd 6,16; Žd 12,16)34Da gab Jakob dem Esau Brot und das Linsengericht. Und er aß und trank und stand auf und ging davon. So verachtete Esau das Erstgeburtsrecht. (Ž 106,24; Iz 22,13; Mt 22,5; Ř 8,5; 1K 2,14; 1K 15,32)