Přihlaste se zdarma

Exodus 15

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraele Hospodinu tuto píseň. Vyznávali: „Hospodinu chci zpívat, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem.  2  Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou. On je můj Bůh, a já ho velebím, Bůh mého otce, a já ho vyvyšuji.  3  Hospodin je bojovný rek; Hospodin je jeho jméno.  4  Vozy faraónovy i jeho vojsko svrhl v moře, v moři Rákosovém utonul výkvět jeho vozatajstva.  5  Tůně propastné je zavalily, klesli do hlubin jak kámen.  6  Tvá pravice, Hospodine, velkolepá v síle, tvá pravice, Hospodine, zdrtí nepřítele.  7  Nesmírně vyvýšen rozmetáš útočníky, vysíláš své rozhorlení, jako oheň strniště je pozře.  8  Dechem tvého chřípí počaly se kupit vody, příboje zůstaly stát jako hráze, sesedly se tůně propastné v klín moře.  9  Nepřítel si řekl: ‚Pustím se za nimi, doženu je, rozdělím kořist, ukojím jimi svou duši, meč vytasím, podrobí si je má ruka.‘  10  Zadul jsi svým dechem a moře je zavalilo, potopili se jak olovo v nesmírných vodách.  11  Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty, tak velkolepý ve svatosti, hrozný v chvályhodných skutcích, konající divy?  12  Vztáhl jsi pravici a země je pohltila.  13  Svým milosrdenstvím jsi vedl tento lid, který jsi vykoupil, provázel jsi jej svou mocí ke své svaté nivě.  14  Uslyšely o tom národy a zmocnil se jich neklid, bolest sevřela obyvatele Pelišteje.  15  Tehdy se zhrozili edómští pohlaváři, moábské vůdce zachvátilo chvění, všichni obyvatelé Kenaanu propadli zmatku.  16  Padla na ně hrůza a strach; pro velikost tvé paže zmlknou jako kámen, dokud, Hospodine, neprojde tvůj lid, dokud neprojde ten lid, který sis získal.  17  Přivedeš a zasadíš je na hoře svého dědictví, kde jsi, Hospodine, připravil své sídlo k přebývání, kde tvé ruce, Panovníku, svatyni si přichystaly.  18  Hospodin kraluje navěky a navždy.“  19  Když totiž faraónovi koně s jeho vozy a jízdou vešli do moře, Hospodin na ně obrátil mořské vody. Ale Izraelci šli po suchu prostředkem moře.  20  Tu vzala prorokyně Mirjam, sestra Áronova, do ruky bubínek a všechny ženy vyšly za ní s bubínky v tanečním reji. 21  A Mirjam střídavě s muži prozpěvovala: „Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem.“  22  Mojžíš vedl Izraele od Rákosového moře dál. Vyšli na poušť Šúr a táhli pouští po tři dny, aniž narazili na vodu. 23  Došli až do Mary, ale nemohli vodu z Mary pít, protože byla hořká. Pojmenovali ji proto Mara (to je Hořká). 24  Tu lid proti Mojžíšovi reptal: „Co budeme pít?“ 25  Mojžíš úpěl k Hospodinu a Hospodin mu ukázal dřevo. Když je hodil do vody, voda zesládla. Tam dal Hospodin lidu nařízení a právní ustanovení a podrobil jej tam zkoušce. 26  Řekl: „Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dělat, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho přikázáním a dbát na všechna jeho nařízení, nepostihnu tě žádnou nemocí, kterou jsem postihl Egypt. Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji.“  27  Pak přišli do Élimu. Tam bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem. Tam při vodách se utábořili.  

Exodus 15

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft
1 Damals sangen Mose und die Kinder Israels dem HERRN diesen Lobgesang und sprachen: »Ich will dem HERRN singen, denn hoch erhaben ist er: Ross und Reiter hat er ins Meer gestürzt! (Ex 14,26; Ž 106,12) 2 Der HERR ist meine Stärke und mein Lobgesang, und er wurde mir zum Heil! Das ist mein starker Gott, ich will ihn preisen; er ist der Gott meines Vaters, ich will ihn erheben. (Dt 10,21; Sd 5,3; Ž 18,1; Ž 18,47; Ž 28,7; Ž 46,2; Ž 62,8; Ž 118,14; Ž 118,28; Iz 12,2; Mt 26,30; L 1,47; Ko 3,16) 3 Der HERR ist ein Kriegsmann, HERR ist sein Name. (Ex 3,14; Ž 24,8; Zj 19,11) 4 Die Streitwagen des Pharao und seine Heeresmacht warf er ins Meer; seine auserlesenen Wagenkämpfer sind im Schilfmeer versunken! (Ex 14,27) 5 Die Tiefe hat sie bedeckt; sie sanken auf den Grund wie ein Stein. (Ex 15,10) 6 HERR, deine Rechte ist mit Kraft geschmückt; HERR, deine Rechte hat den Feind zerschmettert! (Ž 118,15; Iz 51,9) 7 Und mit deiner großen Macht hast du deine Widersacher vertilgt; du hast deinen Grimm losgelassen, der verzehrte sie wie Stoppeln. (Dt 33,26; Ž 59,13; Iz 5,24; Na 1,10) 8 Durch den Hauch deines Zorns türmte das Wasser sich auf; es standen die Wogen wie ein Damm, die Fluten erstarrten mitten im Meer. (Jb 4,9; Ž 18,15) 9 Der Feind sprach: Ich will sie jagen, ich will sie ergreifen; ich will den Raub verteilen, will meine Wut an ihnen auslassen! Ich will mein Schwert ziehen, meine Hand soll sie vertilgen! (Nu 22,4; Nu 22,6; Sd 5,30; Ž 14,1; Př 1,11) 10 Du wehtest mit deinem Wind, da bedeckte sie das Meer; sie versanken wie Blei in den gewaltigen Wassern. (Ex 15,5) 11 Wer ist dir gleich unter den Göttern, o HERR? Wer ist dir gleich, herrlich in Heiligkeit, furchtgebietend in Ruhmestaten, Wunder vollbringend? (Dt 3,24; 1S 2,2; 2Pa 2,5; Ž 66,3; Ž 77,14; Ž 86,8; Iz 6,3) 12 Du strecktest deine Rechte aus, da verschlang sie die Erde. (Ex 15,6) 13 Du leitest in deiner Gnade das Volk, das du erlöst hast; durch deine Kraft bringst du sie zu der Wohnung deines Heiligtums. (Ž 78,54; Iz 63,12) 14 Wenn das die Völker hören, so erzittern sie, Furcht ergreift die Bewohner des Philisterlandes; (Dt 2,25) 15 es erschrecken die Fürsten Edoms, Zittern befällt die Gewaltigen Moabs; alle Einwohner Kanaans werden verzagt. (Nu 22,3; Nu 23,22; Dt 2,4; Jz 2,9; Jz 5,1) 16 Schrecken und Furcht überfällt sie wegen deines mächtigen Armes, sodass sie erstarren wie Steine, bis dein Volk hindurchzieht, o HERR, bis dein Volk hindurchzieht, das du erworben hast! (Ex 6,7; Ex 19,5; Dt 32,6; 2S 7,23; Neh 1,10; Ž 74,2; Iz 43,1; Sk 20,28) 17 Du wirst sie hineinbringen und sie einpflanzen auf dem Berg deines Erbteils, an dem Ort, den du, HERR, zu deiner Wohnung gemacht hast, zu dem Heiligtum, o HERR, das deine Hände bereitet haben! (Ž 44,2; Ž 78,54; Ž 80,8; Ž 132,13; Ez 37,27) 18 Der HERR herrscht als König für immer und ewig!« (Ž 10,16; Ž 146,10; Da 3,33) 19 Denn die Rosse des Pharao gingen ins Meer hinein mit seinen Streitwagen und Reitern, und der HERR ließ das Meer wieder über sie kommen; die Kinder Israels aber gingen trockenen Fußes mitten durchs Meer. (Ž 20,8) 20 Und Mirjam, die Prophetin, Aarons Schwester, nahm das Tamburin in ihre Hand, und alle Frauen folgten ihr nach mit Tamburinen und im Reigen. (Nu 26,59; Sd 4,4; Sd 11,34; 1S 18,6; 2S 6,5; 2Kr 22,14; Ž 68,26) 21 Und Mirjam antwortete ihnen [im Wechselgesang]: Singt dem HERRN, denn hoch erhaben ist er: Ross und Reiter hat er ins Meer gestürzt! (Ex 15,1; Ž 47,7) 22 Danach ließ Mose Israel vom Schilfmeer aufbrechen, dass sie zur Wüste Sur zogen; und sie wanderten drei Tage lang in der Wüste und fanden kein Wasser. (Gn 16,7; Gn 25,18) 23 Da kamen sie nach Mara; aber sie konnten das Wasser von Mara nicht trinken, denn es war sehr bitter. Daher nannte man es Mara. (Nu 33,8; Rt 1,20) 24 Da murrte das Volk gegen Mose und sprach: Was sollen wir trinken? (Ex 16,2; Ex 17,3; Nu 14,2; Nu 14,27; Ž 106,13; 1K 10,10; Fp 2,14) 25 Er aber schrie zum HERRN, und der HERR zeigte ihm ein Holz; das warf er ins Wasser, da wurde das Wasser süß. Dort gab er ihnen Gesetz und Recht, und dort prüfte er sie; (Ex 16,4; Ex 17,4; Dt 8,2; Jz 24,25; Sd 2,21; Sd 3,1; 2Kr 2,21; 2Kr 4,40; Ž 50,15; Jk 1,2) 26 und er sprach: Wenn du der Stimme des HERRN, deines Gottes, eifrig gehorchen wirst und tust, was vor ihm recht ist, und seine Gebote zu Ohren fasst und alle seine Satzungen hältst, so will ich keine der Krankheiten auf dich legen, die ich auf Ägypten gelegt habe; denn ich bin der HERR, dein Arzt! (Ex 23,25; Dt 7,15; Dt 28,27; Dt 28,60; Jb 5,18; Ž 30,3; Ž 41,3; Ž 81,9; Ž 103,3; Iz 48,18; Jr 8,22; L 4,23) 27 Und sie kamen nach Elim; dort waren 12 Wasserquellen und 70 Palmbäume; und sie lagerten sich dort am Wasser. (Nu 33,9; Ž 23,2) 

Bibeltext der Schlachter
Copyright © 2000 Genfer Bibelgesellschaft
Wiedergegeben mit der freundlichen Genehmigung. Alle Rechte vorbehalten.