Exodus 1 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

Vyvedení z Egypta - UTRPENÍ IZRAELE V EGYPTĚ - Nástupem nového faraóna nastává Jákobovu rodu v Egyptě velké trápení.

1 Toto jsou jména synů Izraelových, kteří přišli do Egypta s Jákobem; každý přišel se svou rodinou: 2 Rúben, Šimeón, Lévi a Juda, 3 Isachar, Zabulón a Benjamín, 4 Dan a Neftalí, Gád a Ašer. 5 Všech, kdo vzešli z Jákobových beder, bylo sedmdesát. Josef už byl v Egyptě. 6 Potom zemřel Josef a všichni jeho bratři i celé to pokolení. 7 Ale Izraelci se rozplodili, až se to jimi hemžilo, převelice se rozmnožili a byli velice zdatní; byla jich plná země. 8 V Egyptě však nastoupil nový král, který o Josefovi nevěděl. 9 Ten řekl svému lidu: „Hle, izraelský lid je početnější a zdatnější než my. 10 Musíme s ním nakládat moudře, aby se nerozmnožil. Kdyby došlo k válce, jistě by se připojil k těm, kdo nás nenávidí, bojoval by proti nám a odtáhl by ze země.“ 11 Ustanovili tedy nad ním dráby, aby jej ujařmovali robotou. Musel stavět faraónovi města pro sklady, Pitom a Raamses. 12 Avšak jakkoli jej ujařmovali, množil se a rozmáhal dále, takže měli z Izraelců hrůzu. 13 Proto začali Egypťané Izraelce surově zotročovat. 14 Ztrpčovali jim život tvrdou otročinou při výrobě cihel a všelijakou prací na poli. Všechnu otročinu, kterou na ně uvalili, jim ještě ztěžovali surovostí. 15 Egyptský král poručil hebrejským porodním bábám, z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Púa: 16 „Když budete pomáhat Hebrejkám při porodu a při slehnutí zjistíte, že to je syn, usmrťte jej; bude-li to dcera, aťsi je naživu.“ 17 Avšak porodní báby se bály Boha a rozkazem egyptského krále se neřídily. Nechávaly hochy naživu. 18 Egyptský král si porodní báby předvolal a řekl jim: „Co to děláte, že necháváte hochy naživu?“ 19 Porodní báby faraónovi odvětily: „Hebrejky nejsou jako ženy egyptské; jsou plné života. Porodí dříve, než k nim porodní bába přijde.“ 20 Bůh pak těm porodním bábám prokazoval dobrodiní a lid se množil a byl velmi zdatný. 21 Protože se porodní báby bály Boha, požehnal jejich domům. 22 Ale farao všemu svému lidu rozkázal: „Každého syna, který se jim narodí, hoďte do Nilu; každou dceru nechte naživu.“

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Der Sklavendienst Israels in Ägypten

1 Und dies sind die Namen der Söhne Israels, die nach Ägypten gekommen waren; sie kamen mit Jakob, jeder mit seinem Haus^[1]: (Gn 49,3; Ex 6,14; Zj 7,4) 2 Ruben, Simeon, Levi und Juda; (Gn 35,23) 3 Issaschar, Sebulon und Benjamin; (Gn 35,23) 4 Dan und Naphtali, Gad und Asser. (Gn 35,26) 5 Und die ganze Nachkommenschaft Jakobs betrug damals 70 Seelen. Joseph aber war schon [vorher] in Ägypten. (Dt 10,22; Sk 7,14) 6 Und Joseph starb und alle seine Brüder und jene ganze Generation. (Gn 50,26; Kaz 1,4; 1P 1,24) 7 Aber die Kinder Israels waren fruchtbar, regten und mehrten sich und wurden so zahlreich, dass das Land von ihnen voll wurde. (Gn 46,3; Dt 26,5; Neh 9,23; Ž 105,24)

Gn 46,3Dt 26,5Neh 9,23Ž 105,24

8 Da kam ein neuer König auf über Ägypten, der nichts von Joseph wusste. (Sd 2,10; Da 2,21) 9 Der sprach zu seinem Volk: Siehe, das Volk der Kinder Israels ist zahlreicher und stärker als wir. (Nu 22,4; Ž 105,25; Kaz 4,4; Jk 3,14)

Nu 22,4Ž 105,25Kaz 4,4Jk 3,14

10 Wohlan, lasst uns kluge Maßnahmen gegen sie ergreifen, dass sie nicht zu viele werden; sie könnten sonst, wenn sich ein Krieg erhebt, womöglich zu unseren Feinden übergehen und gegen uns kämpfen und aus dem Land ziehen! (Nu 22,6; Ž 83,4; Př 16,25; Př 19,21; Př 21,30)

Nu 22,6Ž 83,4Př 16,25Př 19,21Př 21,30

11 Darum setzte man Sklaventreiber über sie, um sie durch Lasten^[2] zu bedrücken; und sie bauten dem Pharao die Vorratsstädte Pitom und Ramses. (Gn 15,13; Gn 47,11; Ex 3,7; Ex 5,9; Dt 26,6)

Gn 15,13Gn 47,11Ex 3,7Ex 5,9Dt 26,6

12 Je mehr sie aber [das Volk] bedrückten, desto zahlreicher wurde es, und desto mehr breitete es sich aus, sodass ihnen vor den Kindern Israels graute. (Nu 22,3; Ž 105,24; Ez 32,10) 13 Darum zwangen die Ägypter die Kinder Israels mit Gewalt zum Dienst, (Lv 25,43; Lv 25,46; Lv 25,53) 14 und sie machten ihnen das Leben bitter mit harter Zwangsarbeit an Lehm und Ziegeln und mit allerlei Feldarbeit, lauter Arbeiten, zu denen man sie mit Gewalt zwang. (Ex 2,23; Ex 6,9; Dt 15,15; Dt 16,12)

Ex 2,23Ex 6,9Dt 15,15Dt 16,12

15 Und der König von Ägypten redete mit den hebräischen Hebammen, von denen die eine Schiphra, die andere Pua hieß, (Gn 35,17; Ex 1,17) 16 und er sprach: Wenn ihr die Hebräerinnen entbindet, so seht auf der Stelle nach; wenn es ein Sohn ist, so tötet ihn, ist es aber eine Tochter, so lasst sie leben! (Ex 1,22; Mt 2,16; Sk 7,19; Zj 12,4)

Ex 1,22Mt 2,16Sk 7,19Zj 12,4

17 Aber die Hebammen fürchteten Gott und taten nicht, was ihnen der König von Ägypten befohlen hatte, sondern sie ließen die Knaben leben. (Neh 5,15; Př 8,13; Př 16,6; Da 6,11; Sk 5,29)

Neh 5,15Př 8,13Př 16,6Da 6,11Sk 5,29

18 Da ließ der König von Ägypten die Hebammen rufen und fragte sie: Warum tut ihr das, dass ihr die Knaben leben lasst? (Kaz 8,4) 19 Da antworteten die Hebammen dem Pharao: Nun, die hebräischen Frauen sind nicht wie die ägyptischen; sie sind lebhafter; ehe die Hebamme zu ihnen kommt, haben sie geboren! (Jz 2,4; 2S 17,19) 20 Und Gott segnete die Hebammen; das Volk aber vermehrte sich und nahm gewaltig zu. (Ex 1,21; Ž 41,2; Ž 111,5; Kaz 8,12; Žd 6,10)

Ex 1,21Ž 41,2Ž 111,5Kaz 8,12Žd 6,10

21 Und es geschah, weil die Hebammen Gott fürchteten, baute er ihnen Häuser.^[3] (1S 25,28; 2S 7,11; 2S 7,27; Ž 112,1; Ž 128,1; Př 11,18)

1S 25,282S 7,112S 7,27Ž 112,1Ž 128,1Př 11,18

22 Da gebot der Pharao seinem ganzen Volk und sprach: Werft alle Söhne, die [ihnen] geboren werden, in den Nil; aber alle Töchter lasst leben! (Iz 49,15; Pl 4,2; Mal 3,6)