Žalm 49

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

SLYŠTE TO, VŠICHNI LIDÉ

1 Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm.  

2  Slyšte to, všichni lidé, všichni obyvatelé světa, naslouchejte,  

3  ať jste rodu prostého anebo urození, boháči i ubožáci.  

4  Moje ústa budou vyhlašovat moudrost, mé srdce bude rozjímat o rozumnosti.  

5  Nakloním své ucho ku příslovím, při citeře předložím svou hádanku i výklad.  

6  Proč bych se bál ve zlých dnech, když mě obklopují zvrhlí záškodníci,  

7  kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí?  

8  Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe.  

9  Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho,  

10  že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy.  

11  Vždyť vidí, že umírají moudří, hynou stejně jako hlupák nebo tupec a své jmění zanechají jiným.  

12  Ti však myslí, že tu jejich domy budou věčně, jejich příbytky po všechna pokolení, svými jmény nazývají role.  

13  Ale člověk, byť byl ve cti, nemusí ani noc přečkat; podobá se zvířatům, jež zajdou.  

14  To je cesta těch, kdo bláznovství se drží; za nimi jdou ti, kdo si libují v jejich řečech. -Sela-  

15  Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase. Zrána je pošlapou lidé přímí, a co vytvořili, zhltne podsvětí, trvání to nemá.  

16  Avšak mne Bůh ze spárů podsvětí vykoupí, on mě přijme! -Sela-  

17  Jen se neboj, bohatne-li někdo a množí-li slávu svého domu;  

18  zemře, nic nevezme s sebou, jeho sláva za ním nesestoupí.  

19  I když zaživa si dobrořečil: „Chválí tě, že sis to zařídil tak dobře,“  

20  musí se přidat k pokolení svých otců, kteří nikdy nezahlédnou světlo.  

21  Člověk, byť byl ve cti, nemusí mít rozum, podobá se zvířatům, jež zajdou. - Sela-  

© 2001 Česká biblická společnost

Žalm 49

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Dem Vorsänger. Von den Söhnen Korahs. Ein Psalm. (Ž 42,1) 

2 Hört dies, ihr Völker alle, horcht doch auf, alle Bewohner der Welt, (Př 8,4; Jr 22,29) 

3 ihr Menschenkinder und Herrensöhne, alle miteinander, reich und arm! (Jb 34,19; Př 22,2) 

4 Mein Mund soll Weisheit reden und das Denken meines Herzens verständig sein. (Jb 33,3; Ž 19,8; Př 8,6) 

5 Ich will mein Ohr zu einer Gleichnisrede neigen und beim Lautenspiel mein Rätsel eröffnen. (Ž 78,2; Iz 50,4) 

6 Warum sollte ich mich fürchten zur bösen Zeit, wenn mich die Missetat meiner Verfolger umringt? (Ž 56,5; Ž 112,7) 

7 Sie verlassen sich auf ihr Vermögen und prahlen mit ihrem großen Reichtum. (Ž 52,9; Jr 9,23; 1Tm 6,17) 

8 Und doch vermag kein Bruder den anderen zu erlösen; er kann Gott das Lösegeld nicht geben (Ex 21,30; Jb 33,24; Iz 59,20; Mi 6,7; 1P 1,18) 

9 — zu teuer ist die Erlösung ihrer Seelen, er muss davon abstehen auf ewig! —, (Ez 7,19; Mt 16,26) 

10 damit er für immer leben könnte, die Grube nicht sähe. (Ž 89,49; Kaz 8,8) 

11 Denn er sieht ja, dass die Weisen sterben; der Tor und der Narr kommen miteinander um und müssen ihr Vermögen andern überlassen. (Ž 39,7; Kaz 2,21; L 12,20) 

12 Ihr Trachten ist, dass ihre Häuser ewig bestehen sollen, ihre Wohnungen auf alle Geschlechter hin; sie nennen Ländereien nach ihrem Namen. (Gn 4,17; 2S 18,18) 

13 Aber der Mensch in seiner Pracht bleibt nicht; er gleicht dem Vieh, das umgebracht wird. (Ž 49,21; Kaz 3,18; 1K 15,39) 

14 Dieser ihr Weg ist ihre Torheit, und doch haben ihre Nachkommen Wohlgefallen an ihren Worten. (Sela.) (Př 10,21; Př 15,21; L 12,20; 1K 1,18) 

15 Herdenweise sinken sie ins Totenreich hinab; der Tod weidet sie, und die Redlichen werden am Morgen über sie herrschen. Das Totenreich verzehrt ihre Gestalt fern von ihrer Wohnung. (Jb 24,19; Ž 103,15; Iz 14,11; Abk 2,5; Žd 10,27) 

16 Aber Gott wird meine Seele aus der Gewalt des Totenreichs erlösen; denn er wird mich aufnehmen! (Sela.) (Gn 5,24; Jb 33,28; Iz 38,20; Oz 13,14) 

17 Fürchte dich nicht, wenn einer reich wird, wenn die Herrlichkeit seines Hauses groß wird; (Př 15,16) 

18 denn bei seinem Tod nimmt er das alles nicht mit, seine Herrlichkeit fährt ihm nicht nach! (L 12,20; 1Tm 6,7) 

19 Denn er preist sich glücklich, solange er lebt — und man lobt dich, wenn es dir gut geht! —, (L 12,19; L 16,19) 

20 bis auch er eingehen wird zum Geschlecht seiner Väter, die in Ewigkeit das Licht nicht sehen. (Jb 7,9; Jb 10,21) 

21 Der Mensch, der in [seiner] Pracht lebt und doch ohne Einsicht ist, er gleicht dem Vieh, das umgebracht wird! (Ž 49,13) 

Bibeltext der Schlachter
Copyright © 2000 Genfer Bibelgesellschaft
Wiedergegeben mit der freundlichen Genehmigung. Alle Rechte vorbehalten.