1 Pamětní zápis; Davidův. Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě! 2 Pravím Hospodinu: „Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není.“ 3 Svatým, těm, kteří jsou v této zemi, pravím, těm vznešeným, jež jsem si oblíbil nade všechno: 4 „Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy. Ani trochu krve v úlitbu jim nedám, jejich jméno nepřejde mi přes rty.“ 5 Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine. 6 Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé! 7 Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná. 8 Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. 9 Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, 10 neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě. 11 Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.
1Ein Gedicht von David.
„Beschütze mich, Gott, ich vertraue auf dich!“2Ich sagte zu Jahwe: „Du bist mein Herr! / Du bist mein einziges Glück!“3Ich freue mich an den Heiligen im Land, / denn an denen zeigt sich Gottes Herrlichkeit.4Schwer gestraft sind die, die hinter Götzen her sind. / Für Götzen spende ich niemals Trankopferblut, / und nie kommt ihr Name in meinen Mund.5„Mein Hab und Gut bist du, Jahwe, / und auch meine Zukunft gehört dir!6Ein herrliches Land hast du mir zugeteilt, / einen wunderschönen Besitz!“7Ich lobe Jahwe, der mich beraten hat! / Selbst nachts erinnert mich mein Gewissen daran.8Ich habe ihn mir immer vor Augen gestellt. / Und weil Jahwe mir beisteht, stehe ich fest.9Darum freue ich mich sehr: / Mein Herz ist von Jubel erfüllt. / Auch mein Körper ruht in Sicherheit.10„Denn mein Leben überlässt du nicht dem Totenreich, / dein treuer Diener wird die Verwesung nicht sehen.11Du zeigst mir den Weg, der zum Leben hinführt. / Und wo du bist, hört die Freude nie auf. / Aus deiner Hand kommt ewiges Glück.“[1] (Sk 2,25; Sk 13,35)