Pátá kniha žalmů - CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ
1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! 2 Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, 3 které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře. 4 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli. 5 Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí. 6 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně: 7 sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla. 8 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 9 dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí. 10 Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení, 11 neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího. 12 Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc. 13 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 14 vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta. 15 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 16 rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil. 17 Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni. 18 Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti. 19 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 20 seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy. 21 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 22 ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích. 23 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách, 24 spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině. 25 Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. 26 Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. 27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích. 28 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: 29 utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. 30 Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli. 31 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 32 ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí! 33 Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry, 34 v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí. 35 Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla. 36 Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží. 37 Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou. 38 Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo. 39 Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí, 40 když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot. 41 Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi lidu rozmnožil jak ovce. 42 Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa. 43 Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!
1„Preist Jahwe, denn er ist gut! / Ja, seine Güte hört niemals auf!“2So sollen sagen die Erlösten Jahwes. / Er hat sie aus der Gewalt ihrer Bedränger befreit,3aus fremden Ländern wieder heimgebracht, / vom Osten und vom Westen her, / vom Norden und vom Meer.4Sie irrten umher in wegloser Wüste, / eine Stadt als Wohnort fanden sie nicht.5Von Hunger und Durst gequält, / schwand ihr Lebenswille dahin.6Sie schrien zu Jahwe in ihrer Not, / der rettete sie aus aller Bedrängnis.7Er brachte sie auf den richtigen Weg / und führte sie zu einer bewohnbaren Stadt.8Sie sollen Jahwe loben für seine Gnade, / für seine Wunder, die er an Menschen tut.9Denn er hat den Verdurstenden zu trinken gegeben, / den Hungernden gute Nahrung verschafft.10Die in Dunkelheit und Finsternis lebten, / gefesselt in Elend und Eisen,11sie hatten den Worten Gottes getrotzt / und den Rat des Höchsten verachtet.12Nun beugte er durch harte Schläge ihren Trotz, / sie lagen am Boden und niemand half.13Sie schrien zu Jahwe in ihrer Not, / der rettete sie aus ihrer Bedrängnis,14führte sie aus dem tiefen Dunkel heraus / und zerriss ihre Fesseln.15Sie sollen Jahwe loben für seine Gnade, / für seine Wunder, die er an Menschen tut.16Denn er zerbrach die ehernen Tore, / zerschlug die eisernen Riegel.17Die dumm und trotzig aufbegehrten, / brachten durch ihr Sündenleben nur Leid und Elend über sich.18Sie ekelten sich vor jeder Speise, / sie standen direkt vor dem Tod.19Sie schrien zu Jahwe in ihrer Not, / der rettete sie aus ihrer Bedrängnis.20Er schickte sein Wort und heilte sie / und bewahrte sie so vor dem Grab.21Sie sollen Jahwe loben für seine Gnade, / für seine Wunder, die er an Menschen tut.22Sie sollen Dankopfer bringen, / jubelnd erzählen von dem, was er tat.23Die das Meer mit Schiffen befahren, / um in Übersee Handel zu treiben,24sie sahen die Werke Jahwes, / seine Wunder auf hoher See;25wenn er sprach und einen Sturm bestellte, / der die Wellen in die Höhe warf,26sodass sie gen Himmel stiegen und wieder in die Tiefen sanken / und ihre Seele vor Angst verging.27Wie Betrunkene wankten und schwankten sie, / und waren mit ihrer Weisheit am Ende.28Sie schrien zu Jahwe in ihrer Not, / der rettete sie aus ihrer Bedrängnis29und brachte den Sturm zur Stille, / und die Wellen beruhigten sich.30Sie freuten sich, dass es still geworden war / und er sie in den ersehnten Hafen führte.31Sie sollen Jahwe loben für seine Gnade, / für seine Wunder, die er an Menschen tut.32In der Versammlung des Volkes sollen sie ihn rühmen, / ihn loben im Ältestenrat!33Er machte Ströme zur Wüste / und Wasserquellen zu dürrem Land.34Und wegen der Bosheit seiner Bewohner / machte er fruchtbares Land zur salzigen Steppe.35Andererseits machte er Wüste zum Wasserteich, / Wasserquellen sprudelten im trockenen Land.36Dort siedelte er die Hungernden an. / Sie gründeten einen Wohnort,37bestellten die Felder und legten Weinberge an. / Sie brachten reiche Ernten ein.38Er segnete sie und sie vermehrten sich sehr, / auch ihre Viehherden waren groß.39Dann wurden sie geringer an Zahl, / bedrückt durch Unglück und Kummer.40Er goss Verachtung über Vornehme aus, / ließ sie irren in wegloser Wüste.41Er holte die Armen aus dem Elend heraus, / ihre Familien vermehrten sich sehr.42Die Aufrechten sehen es und freuen sich, / und aller Bosheit wird das Maul gestopft.43Wer weise ist, wird sich das merken / und versteht das gnädige Handeln Jahwes.