Debóřina vítězná píseň - Prorokyně oslavuje mocného Hospodina, dárce vítězství, a kárá ty, kteří se neúčastnili společného boje.
1 Onoho dne zpívala Debóra a Bárak, syn Abínoamův: 2 Vlas bojovníků v Izraeli volně vlaje, že se dobrovolně sešel lid, dobrořečte Hospodinu! 3 Slyšte, králové, poslouchejte, hodnostáři, já budu pět Hospodinu, já mu budu zpívat, zpívat žalmy Hospodinu, Bohu Izraele. 4 Hospodine, když jsi táhl ze Seíru, když jsi vykročil z Edómského pole, země se třásla, z nebes kanuly krůpěje, ano, z oblaků kanuly krůpěje vod. 5 Hory se zapotácely před Hospodinem, Bohem ze Sínaje, před Hospodinem, Bohem Izraele. 6 Ve dnech Šamgara, syna Anatova, ve dnech Jáeliných byly opuštěny stezky. Kdo se vydávali na cesty, vydávali se po stezkách křivolakých. 7 Opuštěn byl venkov, pusto bylo v Izraeli, až jsem povstala já, Debóra, povstala jsem jako matka v Izraeli. 8 Kdykoli si lid volil nové bohy, rozpoutal se v branách boj; ale ukázal se štít nebo kopí mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli? 9 Mé srdce je s těmi, kdo třímají v Izraeli palcát, při dobrovolnících v lidu; dobrořečte Hospodinu! 10 Vy, kteří jezdíte na bělavých oslicích, kdo sedáváte na kobercích, kdo se ubíráte cestou, rozvažujte! 11 Vzdáleni hluku střelců, mezi napajedly, tam ať opěvují spravedlivé činy Hospodina, spravedlivé činy jeho vojevůdce v Izraeli, když lid Hospodinův sestoupil k branám. 12 Procitni, procitni, Debóro, procitni, procitni, píseň pěj! Povstaň, Báraku, odveď své zajatce, synu Abínoamův! 13 Tehdy ten z lidu, kdo vyvázl, pošlapal urozené; Hospodin mi dal pošlapat bohatýry. 14 Z Efrajima ti, kdo z něho vzešli, bojovali s Amálekem, Benjamíne, za tebou táhly tvé zástupy, z Makíra sestoupili ti, kdo třímají palcát, ze Zabulóna ti, kdo nosí velitelskou hůl. 15 Isacharští velmožové šli s Debórou, Isachar hned za Bárakem, vyslán do doliny, šel mu v patách. Avšak u potoků Rúbenových bylo velké zasedání. 16 Proč jsi zůstal sedět mezi ohradami? Abys naslouchal, jak svolávají stáda? U potoků Rúbenových bylo velké rokování. 17 Gileád si zůstal za Jordánem. A proč Dan pobývá jako host na lodích? Ašer se usadil na pobřeží moře, při svých zálivech si zůstal. 18 Zabulón je lid, který dokázal nasadit svůj život, rovněž Neftalí na výšinách pole. 19 Přišli králové a bojovali, tehdy bojovali kenaanští králové v Taanaku, při Vodách megidských, stříbra se však nezmocnili. 20 Z nebes bojovaly hvězdy, bojovaly ze svých drah se Síserou. 21 Potok Kíšon odplavil ty krále, potok prastarý, ten potok Kíšon. Jen je mocně pošlapej, má duše! 22 Tehdy dupala kopyta koní, stateční cválali ostrým tryskem. 23 Proklejte Meróz, velí Hospodinův posel, uvalte na jeho obyvatele kletbu: Nepřišli na pomoc Hospodinu, na pomoc Hospodinu proti bohatýrům. 24 Požehnána buď nad jiné ženy Jáel, žena Kénijce Chebera, nad jiné ženy ve stanech buď požehnána! 25 Požádal o vodu, poskytla mléko, v koflíku urozených podala smetanu. 26 Rukou chopila stanový kolík, pravicí pádné kladivo, udeřila Síseru, roztříštila mu hlavu, probodla a prorazila jeho spánky. 27 Klesl jí k nohám, padl, zůstal ležet, k nohám jí klesl, padl; tam klesl a padl zabitý. 28 Síserova matka vyhlížela z okna, naříkala za okenní mříží: „Proč tak dlouho nepřijíždí jeho vůz? Proč mešká hřmot jeho vozby?“ 29 Odpověděly jí nejmoudřejší z jejích kněžen a ona si teď opakuje jejich slova: 30 „Určitě získali a rozdělují kořist, jednu dvě zajatkyně každému hrdinovi, kořist pro Síseru – pestré šaty, kořist, pestré šaty, jeden dva pestré šátky na krk co kořist.“ 31 Tak ať zhynou všichni tvoji nepřátelé, Hospodine! Ale ti, kdo jej milují, budou jako slunce vycházející v plné síle. – Země žila v míru po čtyřicet let.
1Debora och Barak, Avinoams son, sjöng den dagen denna sång:2”När Israels furstar visar vägen och folket villigt offrar sig, prisa HERRENS namn!3Hör, ni kungar, lyssna ni härskare! Jag ska sjunga inför HERREN och spela inför Israels Gud.4Du, HERRE, ledde oss ut ur Seir och fram över Edoms slätter, marken skakade, från himlen strömmade regnet ner och vatten strömmar ur molnen.5Bergen skälvde inför HERREN, den Väldige på Sinai, HERREN, Israels Gud.6På Shamgars, Anats sons, och Jaels tid låg vägarna öde. Vandrarna valde vindlande stigar.7Israel saknade ledare, tills Debora trädde fram, tills hon blev en mor för Israel.8När Israel valde nya gudar kom striden fram till stadsportarna.[1] Varken sköld eller spjut fanns. Israels 40 000 saknade vapen.9Mitt hjärta vänder sig till Israels ledare och till alla som villigt följer dem! Prisa HERREN!10Prisa honom, alla ni som rider på vita åsnor, och sitter på dyrbara mattor och alla ni som går till fots!11Sångarna sjunger lovsång vid brunnen, sången om HERRENS rättfärdiga gärningar, hur han räddade Israel med sina krigare. HERRENS folk tågade in genom portarna.12Vakna, Debora, vakna och sjung! Stå upp, Barak! Du, Avinoams son, för bort dina fångar!13Männen som fanns kvar marscherade ner till de tappra. HERRENS folk kom till mig med sina mäktiga.14Män kom från Efraim, med rotfäste i Amalek, och Benjamin, som följde efter dig med dina skaror. Från Makir kom furstar och från Sebulon män med ledarstav.15Isaskars furstar följde Debora och Barak ner i dalen. Men Rubens stam höll grundliga rådslag.16Varför satt du hemma bland fållorna[2] och lyssnade på herdeflöjter? Rubens stam höll grundliga rådslag.17Gilead stannade på andra sidan Jordan. Varför blev Dan kvar vid sina fartyg? Och Asher blev kvar vid stranden i lugn och ro.18Men Sebulons och Naftalis stammar riskerade livet på stridsfältets höjder.19Kanaans kungar stred vid Tanak nära Megiddos källor men de blev utan silver och utan byte.20Till och med himlens stjärnor stred mot Sisera.21Den brusande floden Kishon, urtidsfloden förde bort dem. Dra vidare, var stark min själ!22Hör hovtrampet från fiendens hingstar! Se hur stridshästarna jagar fram!23Men HERRENS ängel befallde att förbanna Meros. ’Förbanna dess inbyggare’, sa han. ’De kom inte till HERRENS hjälp, till HERRENS och hjältarnas hjälp.’24Välsignad bland kvinnorna ska Jael vara, keniten Hevers hustru, ja, välsignad mer än andra kvinnor som bor i tält.25Han bad om vatten, men hon gav honom mjölk i en dyrbar skål, hon bjöd honom på tjockmjölk.26Hennes hand grep efter tältpluggen, hennes högra hand efter hammaren, och med snickarens hammare slog hon honom i huvudet, genomborrade Siseras tinning.27Han sjönk ner vid hennes fötter, låg stilla och var död.28Siseras mor såg väntande ut genom fönstret och hon ropade: ’Varför dröjer hans vagn så länge? Var är klappret av hovar?’29Då svarar hennes hovdam, och själv ger hon samma svar:30’Bytet de skiftar är stort, en flicka åt var man eller två, dyrbara mantlar åt Sisera och vackra tyger, brokiga dukar, en eller två åt den som tog byte. Allt detta som byte!’31HERRE, så ska alla dina fiender förgås, men de som älskar HERREN ska stråla av kraft som den uppgående solen!” Därefter fick landet fred i fyrtio år.