— Kající lid v Bokímu - Lid podlehl svodům pohanských národů. Hospodinův posel jej vede k pokání.
1 I vystoupil posel Hospodinův z Gilgálu do Bokímu a volal: „Vyvedl jsem vás z Egypta a uvedl jsem vás do země, kterou jsem přísežně slíbil vašim otcům. Prohlásil jsem: ‚Svou smlouvu s vámi navěky nezruším.2 Vy však nesmíte uzavřít žádnou smlouvu s obyvateli této země. Jejich oltáře rozkopáte.‘ Vy jste mě neuposlechli. Čeho jste se to dopustili?3 Proto jsem také prohlásil: ‚Nevypudím je před vámi. Budou vám osidlem a jejich bohové vám budou léčkou.‘“4 Když Hospodinův posel promluvil tato slova ke všem Izraelcům, dal se lid do hlasitého pláče.5 Proto dali tomu místu jméno Bokím (to je Plačící) a obětovali tam Hospodinu.
OBRANA ZASLÍBENÉ ZEMĚ - — Boží věrnost a nevěrnost lidu - Lid propadá modloslužbě. V úzkostech volá o pomoc. Hospodin mu dává vysvoboditele.
6 Když Jozue propustil lid, odebrali se Izraelci každý do svého dědictví, aby obsadili zemi.7 Lid sloužil Hospodinu po všechny dny Jozuovy a po celou dobu života starších, kteří Jozua přežili a viděli celé velké Hospodinovo dílo, které pro Izraele vykonal.8 I zemřel Hospodinův služebník Jozue, syn Núnův, ve věku sto desíti let.9 Pochovali ho na jeho dědičném území v Timnat-cheresu v Efrajimském pohoří severně od hory Gaaše.10 Též celé ono pokolení se odebralo ke svým otcům. Po nich nastoupilo jiné pokolení, které neznalo Hospodina ani jeho dílo, jež pro Izraele vykonal. 11 Izraelci se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích, a sloužili baalům.12 Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země. Chodili za jinými bohy, za božstvy těch národů, které byly kolem nich, a klaněli se jim. Tak Hospodina uráželi.13 Opustili Hospodina a sloužili Baalovi a Aštoretě.14 Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal jej do rukou plenitelů a ti jej plenili. Vydal je napospas okolním nepřátelům, že už vůbec před svými nepřáteli nemohli obstát.15 Pokaždé, když vytrhli do boje, zle na ně dopadla Hospodinova ruka, jak jim to Hospodin prohlásil a přísahou stvrdil. Doléhalo na ně veliké soužení.16 I povolával Hospodin soudce, aby je vysvobozovali z rukou plenitelů.17 Avšak ani své soudce neposlouchali, dál smilnili s jinými bohy a klaněli se jim. Brzo sešli z cesty, po níž chodívali jejich otcové v poslušnosti Hospodinových přikázání; vůbec tak nejednali.18 Kdykoli jim Hospodin povolával soudce, býval se soudcem a vysvobozoval je z rukou nepřátel po všechny soudcovy dny. Hospodin měl totiž s nimi soucit, když sténali pod svými utlačovateli a tyrany.19 Po soudcově smrti si však opět počínali hůře než jejich otcové, chodili za jinými bohy, sloužili jim a klaněli se jim. Nevzdali se svých způsobů ani svého zatvrzelého počínání.20 Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem a prohlásil: „Protože tento pronárod přestoupil moji smlouvu, kterou jsem uložil jejich otcům, a neposlouchají mě,21 ani já už před nimi nevyženu žádný z těch pronárodů, které ponechal Jozue, než zemřel.22Jimi budu Izraele zkoušet, zda bude chodit po cestě Hospodinově právě tak bedlivě jako jejich otcové, či nebude.“23 Hospodin tam proto tyto pronárody nechal a nevyhnal je hned, ani je nevydal do Jozuových rukou.
1En dag kom HERRENS ängel upp från Gilgal till Bokim och sa: ”Jag förde er upp ur Egypten och in i det land som jag lovat era förfäder och jag sa att jag aldrig skulle bryta mitt förbund med er,2om ni å er sida inte ingick några förbund med folken som bodde i landet. Jag uppmanade er att riva ner deras avgudaaltaren, men varför har ni varit olydiga?3Jag ska inte längre hjälpa er att driva bort folken som bor här i landet. I stället ska de bli en pik i er och deras gudar ska bli en ständig frestelse för er.”4När HERRENS ängel slutat tala till israeliterna, började folket att gråta högt.5Därför fick platsen heta Bokim[1]. Där offrade de till HERREN.6När Josua sände iväg folket, begav sig israeliterna till sina respektive områden för att ta dem i besittning.7Folket tjänade HERREN under hela Josuas livstid och så länge de äldste levde som hade sett alla de märkliga ting HERREN hade gjort för Israel.8HERRENS tjänare Josua dog vid 110 års ålder.9Han begravdes på sitt eget område vid Timnat-Heres i Efraims bergsbygd norr om berget Gaash.10När hela den generationen hade dött och samlats till sina fäder, växte det upp en generation som varken kände HERREN eller visste vad han gjort för Israel.11De gjorde det som var ont i HERRENS ögon, de tillbad baalsgudar,12de vände sig bort från HERREN, sina fäders Gud, som hade fört dem ut ur Egypten och började i stället tillbe grannfolkens gudar och provocerade så HERRENS vrede.13När de övergav HERREN och tjänade Baal och astartegudinnorna,14flammade HERRENS vrede upp mot Israel. Han överlämnade dem till människor som plundrade dem, lämnade dem åt deras fiender på alla håll och de kunde inte längre stå emot dem.15När Israel drog ut i strid mot sina fiender, var HERREN mot dem och slog dem, såsom han med ed hade talat om att han skulle göra. De var nu i stor nöd.16Men HERREN utsåg domare bland folket som skulle rädda dem från deras plundrare.17Men folket brydde sig inte heller om att lyssna till domarna utan fortsatte att vara otrogna med andra gudar som de tillbad. De avfärdade mycket snart sina fäders tro och vägrade att följa HERREN som deras fäder hade gjort i lydnad för hans bud.18Varje domare som HERREN insatte åt dem och som han var med, räddade under sin livstid Israels folk från dess fiender, för HERREN tyckte synd om dem när de jämrade sig över det förtryck de fick utstå.19Men så snart domaren var död, handlade de värre än deras förfäder hade gjort. De började på nytt följa, tjäna och tillbe andra gudar och tog efter deras seder. De lämnade inte sina ogärningar och sitt trots.20Då blossade HERRENS vrede upp mot Israel igen och han sa: ”Eftersom detta folk har brutit det förbund jag upprättade med deras förfäder och inte lyssnar på mig,21ska inte heller jag längre driva bort något av de folk som fortfarande var obesegrade när Josua dog.22I stället ska jag använda dessa nationer för att pröva Israel och se om det vill lyda HERREN och leva som deras förfäder gjorde.”23HERREN lät alltså den tidigare befolkningen bo kvar i landet. Han fördrev dem inte med en gång och gav dem inte i Josuas hand.