1 I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem.2 Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku.3 Odpověděl jim: „Co vám ustanovil Mojžíš?“4 Řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit.“5 Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení.6 Od počátku stvoření ‚Bůh učinil člověka jako muže a ženu;7 proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce,8 a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden.9 A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ 10 V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali.11 I řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství;12 a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“
— Ježíš a děti
13 Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali.14 Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.15 Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“16 Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.
— Bohatý muž
17 Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“18 Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.19 Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!“20 On mu na to řekl: „Mistře, to všecko jsem dodržoval od svého mládí.“21 Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: „Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“22 On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
— O majetku
23 Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“24 Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: „Dítky, jak těžké je vejít do království Božího!25 Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“26 Ještě více se zhrozili a říkali si: „Kdo tedy může být spasen?“27 Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“28Tu se Petr ozval: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“29 Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium,30 aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.31 Mnozí první budou poslední a poslední první.“
— Třetí předpověď utrpení
32 Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat:33 „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům,34 budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech vstane.“
— Žádost synů Zebedeových
35 Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“36 Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“37 Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“38 Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“39 Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni.40 Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“ 41 Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana.42 Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je.43 Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;44 a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
— Uzdravení slepého Bartimaia
46 Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák.47Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“48 Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“49 Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ I zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“50 Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.51 Ježíš mu řekl: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Slepý odpověděl: „Pane, ať vidím!“52 Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.
1Sedan lämnade Jesus det området och gick mot Judeen och till andra sidan Jordan. Folkmassor samlades omkring honom igen, och som vanligt undervisade han dem.2Då kom några fariseer för att pröva Jesus och frågade: ”Har en man[1] rätt att skilja sig från sin hustru?”3Då sa Jesus: ”Vilka bestämmelser gav Mose er?”4De svarade: ”Mose tillät en man att ge ett intyg om skilsmässan och skicka iväg kvinnan.[2]”5”Mose skrev den bestämmelsen”, fortsatte Jesus, ”därför att era hjärtan är hårda.6Men från skapelsens början skapade Gud dem till man och kvinna,[3] och7därför lämnar en man sin far och mor och håller sig till sin hustru,8så att de två blir ett kött.[4] De är alltså inte längre två utan en kropp.9Och vad Gud har förenat, får människan inte skilja åt.”10När de sedan kom hem, frågade hans lärjungar honom mer om detta.11Han sa då till dem: ”Den som skiljer sig från sin hustru och gifter sig med en annan är otrogen mot henne.[5]12Och om en frånskild kvinna gifter om sig med en annan, begår hon äktenskapsbrott.”
Jesus välsignar barnen
13Några föräldrar kom nu till Jesus med sina barn för att han skulle röra vid dem. Men lärjungarna körde bort dem.14När Jesus såg det blev han arg och sa till dem: ”Låt barnen komma till mig, hindra dem inte, för Guds rike tillhör sådana som de.15Sannerligen säger jag er: den som inte tar emot Guds rike som ett barn kommer överhuvudtaget inte in dit.”16Så tog han barnen i famnen och lade händerna på dem och välsignade dem.
Jesus talar med en rik man
17När han sedan skulle fortsätta sin väg, kom en man springande och föll på knä framför honom och sa: ”Gode Mästare, vad ska jag göra för att få evigt liv?”18”Varför kallar du mig god?” frågade Jesus. ”Ingen är god förutom Gud.19Buden kan du: ’Du ska inte mörda, Du ska inte vara otrogen i ditt äktenskap, Du ska inte stjäla, Du ska inte vittna falskt. Du ska inte lura av någon det som är hans, Visa respekt för din far och mor.[6]’ ”20”Mästare”, svarade mannen, ”allt detta har jag hållit ända sedan jag var ung.”21Då fylldes Jesus av kärlek och såg på honom och sa: ”Det är bara en sak som fattas dig. Gå och sälj allt du äger och ge pengarna åt de fattiga. Då ska du få en skatt i himlen. Kom sedan och följ mig.”22Men när mannen hörde det mörknade hans ansikte och han gick bedrövad bort, för han ägde mycket.23Jesus såg sig omkring och sa till sina lärjungar: ”Hur svårt är det inte för den som har pengar att komma in i Guds rike!”24Lärjungarna blev förskräckta över det han sa. Jesus upprepade: ”Mina barn, hur svårt är det inte att komma in i Guds rike!25Det är lättare för en kamel att komma igenom ett nålsöga än för en rik att komma in i Guds rike.”26De blev ännu mer förskräckta och sa till varandra: ”Vem kan då bli räddad?”27Jesus såg på dem och sa: ”För människorna är det omöjligt, men inte för Gud, eftersom allting är möjligt för honom.”28Då sa Petrus till honom: ”Vi har lämnat allt för att följa dig.”29Jesus svarade: ”Sannerligen säger jag er: var och en som lämnar hus eller syskon eller föräldrar eller barn eller åkrar för min och evangeliets skull,30han ska få hundra gånger så mycket igen. Han ska få hus och syskon och mödrar och barn och åkrar redan här i tiden, mitt under förföljelser, och evigt liv i den kommande tidsåldern.31Många som är sist ska bli först, och många som är först ska bli sist.”
Jesus förutsäger för tredje gången att han ska dö
32De var nu på väg upp till Jerusalem, och Jesus gick först. De var fulla av förundran, och de övriga som följde med var rädda. Jesus samlade då de tolv och förklarade för dem vad som skulle hända med honom.33”Vi är nu på väg till Jerusalem”, sa han. ”Där kommer Människosonen att bli förrådd och överlämnad till översteprästerna och de skriftlärda, och de ska döma honom till döden och överlämna honom till hedningarna[7].34De ska sedan håna honom och spotta på honom, piska honom och till slut döda honom. Men efter tre[8] dagar ska han uppstå.”
Jakob och Johannes vill ha hedersplatserna
35Då gick Jakob och Johannes, Sebedaios söner, fram till honom och sa: ”Mästare, vi vill be dig om en sak.”36”Vad vill ni då att jag ska göra för er?” frågade han.37De sa: ”Låt oss få sitta en på höger och en på vänster sida om dig i din härlighet.”[9]38Men Jesus sa till dem: ”Ni vet inte vad ni ber om! Kan ni dricka den bägare som jag måste dricka? Kan ni bli döpta med det dop som jag måste döpas med?”[10]39”Ja”, svarade de. ”Det kan vi!” Då sa Jesus: ”Ni kommer att få dricka den bägare som jag dricker, och döpas med det dop som jag döps med,40men det är inte min sak att bestämma över platser på min högra och på min vänstra sida. De ges åt dem som de har beretts för.”41När de tio övriga hörde detta blev de upprörda över Jakob och Johannes.42Men Jesus kallade dem till sig och sa: ”Ni vet att de som betraktas som härskare regerar över folken och att stormännen utövar makt över dem.43Men så är det inte bland er. Den av er som vill bli stor måste vara de andras tjänare,44och den som vill vara den förste måste vara allas slav.45Människosonen har inte kommit för att bli tjänad utan för att tjäna och ge sitt liv till lösen för många.”
Jesus botar den blinde Bartimaios utanför Jeriko
46De kom till Jeriko. Och när han och hans lärjungar och en stor skara folk var på väg ut från staden, satt en blind tiggare som hette Bartimaios (son till Timaios) vid vägkanten.47När Bartimaios fick höra att det var Jesus från Nasaret som kom, började han ropa: ”Jesus, Davids Son, förbarma dig över mig!”48Många försökte få honom att hålla tyst, men han ropade bara ännu högre: ”Davids Son, förbarma dig över mig!”49Jesus stannade och sa: ”Be honom komma hit!” Då ropade de på den blinda mannen och sa: ”Lugna ner dig. Res på dig och kom. Jesus ropar på dig.”50Bartimaios slängde av sig sin mantel och hoppade upp och kom fram till Jesus.51”Vad vill du att jag ska göra för dig?” frågade Jesus. ”Rabbouni[11]”, sa den blinde, ”jag vill kunna se igen!”52Då sa Jesus till honom: ”Gå! Din tro har gjort dig frisk[12].” Och genast kunde mannen se. Sedan följde han efter Jesus på vägen.