— Před Jerichem - Jozue obřeže Izraelce. Lid slaví první hod beránka v zaslíbené zemi. Jozue se setkává s velitelem Hospodinových vojsk.
1 Když uslyšeli všichni emorejští králové, kteří sídlili na západ od Jordánu, a všichni kenaanští králové při moři, že Hospodin vysušil před Izraelci vody Jordánu, dokud nepřešli, ztratili odvahu a pozbyli před Izraelci ducha. 2 V tom čase vyzval Hospodin Jozua: „Zhotov si kamenné nože a znovu zaveď, podruhé, pro Izraelce obřízku.“3 Jozue si tedy zhotovil kamenné nože a obřezal Izraelce u Pahorku předkožek.4Důvod, proč je Jozue obřezal, byl tento: Všechen lid mužského pohlaví, který vyšel z Egypta, všichni bojovníci, pomřeli na poušti cestou po vyjití z Egypta.5 Všechen lid, který vyšel, byl obřezán; neobřezávali však nikoho z lidu, kdo se narodil na poušti cestou po vyjití z Egypta.6 Čtyřicet let chodili Izraelci pouští, dokud do jednoho nezmizel celý ten pronárod bojovníků, kteří vyšli z Egypta, protože neposlouchali Hospodina. O nich se Hospodin zapřisáhl, že jim nedovolí spatřit zemi, o které přisáhl jejich otcům, že nám ji dá, zemi oplývající mlékem a medem.7 Místo nich povolal jejich syny a ty Jozue obřezal, neboť byli neobřezaní; cestou je totiž neobřezávali.8 Když byl celý ten pronárod do jednoho obřezán, zůstali na svém místě v táboře, dokud se nezhojili.9 Hospodin Jozuovi řekl: „Dnes jsem od vás odvalil egyptskou potupu.“ Proto pojmenoval to místo Gilgál (to je Odvalení); jmenuje se tak až dodnes. 10 Izraelci tábořili v Gilgálu. Čtrnáctého dne toho měsíce navečer slavili na Jerišských pustinách hod beránka.11 Druhého dne po hodu beránka začali jíst nekvašené chleby a pražené zrní z výtěžku země, právě toho dne.12 Toho druhého dne, kdy začali jíst z výtěžku země, přestala také mana; teď už Izraelci manu neměli, ale toho roku jedli z úrody kenaanské země. 13 Když byl Jozue u Jericha, rozhlédl se, a hle, naproti němu stojí muž a má v ruce tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: „Patříš k nám nebo k našim protivníkům?“14 Odvětil: „Nikoli. Jsem velitel Hospodinova zástupu, právě jsem přišel.“ I padl Jozue tváří k zemi, klaněl se a otázal se: „Jaký rozkaz má můj pán pro svého služebníka?“15 Velitel Hospodinova zástupu Jozuovi odpověděl: „Zuj si z nohou opánky, neboť místo, na němž stojíš, je svaté.“ A Jozue tak učinil.
1När amoréernas kungar på västra sidan Jordan och kanaanéernas kungar utmed Medelhavets kust fick höra att HERREN låtit Jordan torka upp så att Israels folk hade kunnat gå över, försvann allt deras mod och de vågade inte längre försöka stå emot israeliterna.2HERREN sa vid den här tiden till Josua att han skulle göra flintknivar och låta omskära alla män i Israel en andra gång.3Josua gjorde då flintknivar och omskar israeliterna vid Förhudskullen.4Skälet till omskärelsen var att hela den generation, alla vapenföra män som dragit ut ur Egypten, hade dött under vandringen i öknen.5Alla de som drog ut ur Egypten var omskurna, men ingen av dem som fötts i öknen hade blivit omskuren.6Israel hade nämligen vandrat fram och tillbaka i öknen under fyrtio år, tills alla de män hade dött som varit gamla nog att bära vapen när de drog ut ur Egypten. De hade inte varit lydiga mot HERREN och därför hade han svurit att han inte skulle låta dem komma in i det land han med ed lovat deras förfäder att ge oss, ett land som flyter av mjölk och honung.7Josua omskar nu alltså deras söner som nu vuxit upp till män för att inta sina fäders plats, eftersom de inte blivit omskurna under vandringen.8Efter att hela folket blivit omskuret stannade de kvar i lägret tills de återhämtat sig.9HERREN sa till Josua: ”Idag har jag vältrat av från er skammen från Egypten.” Platsen där detta skedde fick namnet Gilgal[1] och kallas så än idag.10Medan israeliterna var i lägret vid Gilgal på Jerikoslätten, firade de påsk[2] på kvällen den fjortonde dagen i månaden.11Dagen efter påsk började de äta av landets skörd, ojäst bröd och rostade sädeskorn, just den dagen.12Från den dag då de började äta av det som landet producerade, föll inget manna. Israeliterna fick aldrig mer något manna utan kunde det året leva av skörden i Kanaans land.
Josua anfaller landets centrala delar
Josua möter befälhavaren över Herrens här
13När Josua var vid Jeriko, fick han se en man med draget svärd framför sig. Josua gick fram till honom och frågade: ”Tillhör du oss eller våra fiender?”14Han svarade: ”Nej[3]. Jag är befälhavare över HERRENS här.” Josua föll då ner med ansiktet mot marken i stor vördnad och sa: ”Herre, vad har du för budskap åt mig?”15”Ta av dig skorna”, sa befälhavaren för HERRENS här, ”för platsen du står på är helig mark” och Josua gjorde så.[4]