Jozue 14 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Před rozdělením Předjordání - Přípravy k rozdělení země na západ od Jordánu. Káleb vznáší svoje požadavky.

1 Izraelci obdrželi v kenaanské zemi tyto dědičné podíly: přidělili jim je dědičně kněz Eleazar a Jozue, syn Núnův, a představitelé rodů izraelských pokolení. 2 Dědičný podíl, a to pro devět a půl pokolení, jim byl přidělen losem, jak přikázal Hospodin skrze Mojžíše. 3 Mojžíš dal totiž dědičný podíl dvěma a půl pokolením v Zajordání. Lévijcům ovšem mezi nimi dědičný podíl nedal. 4 Zato Josefovci tvořili dvě pokolení, Manasesovo a Efrajimovo; a tak nedali lévijcům podíl v zemi, jen města k bydlení a pastviny pro jejich dobytek a stáda. 5 Jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak Izraelci učinili, když rozdělovali zemi. 6 Judovci přistoupili v Gilgálu k Jozuovi a Káleb, syn Kenazejce Jefuna, mu řekl: „Ty znáš rozhodnutí, o němž mluvil Hospodin v Kádeš-barneji k Mojžíšovi, muži Božímu, ohledně mne a tebe. 7 Bylo mi čtyřicet let, když mě Mojžíš, služebník Hospodinův, vyslal z Kádeš-barneje, abych jako zvěd prošel zemí, a já jsem mu podal zprávu podle nejlepšího svědomí. 8 Moji bratří, kteří táhli vzhůru se mnou, zavinili, že lid ztratil odvahu. Ale já jsem se cele oddal Hospodinu, svému Bohu. 9 Onoho dne se zavázal Mojžíš přísahou: ‚Ano, země, na niž stoupla tvá noha, bude navěky patřit tobě a tvým synům jako dědičný podíl, neboť ses cele oddal Hospodinu, mému Bohu.‘ 10 Nuže hle, Hospodin mě uchoval naživu, jak přislíbil. Čtyřicet pět let uplynulo od chvíle, co Hospodin takto promluvil k Mojžíšovi, když Izrael putoval pouští. A hle, je mi už osmdesát pět let. 11 Ale ještě dnes jsem právě tak silný jako tenkrát, když mě Mojžíš vyslal. Moje síla je dnes stejná, jako byla tehdy, abych bojoval a vycházel a vcházel. 12 Nuže, dej mi to pohoří, o němž mluvil onoho dne Hospodin. Slyšel jsi přece v onen den, že jsou tam Anákovci a velká opevněná města. Snad bude Hospodin se mnou a podaří se mi podrobit si je, jak mluvil Hospodin.“ 13 Jozue mu požehnal a přidělil Chebrón jako dědičný podíl Kálebovi, synu Jefunovu. 14 Proto patří Chebrón až dodnes jako dědičný podíl Kálebovi, synu Kenazejce Jefuna, poněvadž se cele oddal Hospodinu, Bohu Izraele. 15 Předtím se Chebrón jmenoval Kirjat-arba (to je Město Arbovo); Arba byl největší člověk mezi Anákovci. A země žila v míru bez válek.

nuBibeln

od Biblica

Landet väster om Jordan delas upp

1 Detta är de områden som israeliterna fick som egendom i Kanaans land och som prästen Elasar, Josua och ledarna för de olika stammarna tilldelade dem 2 genom lottning som arvedel åt de nio och en halv stammarna, så som HERREN hade befallt genom Mose. 3 Mose hade redan gett landområden åt de 2,5 stammarna på östra sidan Jordan. Åt leviterna gav han inget landområde bland dem. 4 Josefs stam hade blivit två separata stammar, nämligen Manasses och Efraims, och leviterna fick inte något land alls, förutom städerna som de skulle bo i och de kringliggande betesmarkerna för deras boskap. 5 Israeliterna delade landet, så som HERREN hade befallt Mose. 6 Under ledning av kenisséen Kalev, Jefunnes son, kom en delegation från Judas stam till Josua i Gilgal. ”Du vet ju vad HERREN sa till gudsmannen Mose om dig och mig när vi var vid Kadesh Barnea”, sa Kalev till Josua. 7 ”Då var jag fyrtio år och Mose HERRENS tjänare hade sänt mig från Kadesh Barnea för att spionera på Kanaans land. Jag rapporterade vad jag ansåg vara sanning, 8 men våra bröder som var med oss skrämde folket så att de inte vågade gå in i landet. Eftersom jag hade följt HERREN, min Gud, troget, 9 svor Mose då denna ed: ’Den del av landet som du just har besökt ska tillhöra dig och dina efterkommande för all framtid eftersom du varit HERREN, min Gud, trogen.’ 10 Som du ser har HERREN låtit mig leva, som han lovade för de fyrtiofem år som gått sedan HERREN gav Mose det löftet och medan Israel vandrade omkring i öknen, och idag är jag åttiofem år. 11 Jag är lika stark nu som jag var då Mose skickade oss ut på detta uppdrag och jag kan fortfarande strida lika bra. 12 Ge mig nu bergsbygden som HERREN lovade mig! Du hörde själv talas om anakiterna som bor där i befästa städer, men om HERREN är med mig, ska jag driva ut dem ur landet som han lovade.” 13 Josua välsignade då kenisséen Kalev, Jefunnes son, och gav honom Hebron som egendom, 14 därför att han hade troget följt HERREN, Israels Gud, och därför är Hebron fortfarande hans egendom. 15 Tidigare hade Hebron kallats Kirjat-Arba efter en stor hjälte bland anakiterna. I landet rådde sedan fred.