— Úspěchy na jihu - Pět emorejských králů táhne proti Gibeónu, ale Jozue je porazí. Izrael obsazuje jih Kenaanu.
1 Adonísedek, král jeruzalémský, se doslechl, že Jozue dobyl Aj a zničil jej jako klatý – jako naložil s Jerichem a s jeho králem, tak naložil s Ajem a s jeho králem – a že obyvatelé Gibeónu uzavřeli s Izraelem mír a jsou nyní mezi nimi.2 Tu se začali velmi bát, neboť Gibeón byl veliké město jako jedno z měst královských; byl větší než Aj a všichni jeho muži byli bohatýři.3 Proto poslal Adonísedek, král jeruzalémský, vzkaz Hóhamovi, králi chebrónskému, Pirámovi, králi jarmútskému, Jafíovi, králi lakíšskému, a Debírovi, králi eglónskému:4 „Přitáhněte mi na pomoc, ať porazíme Gibeón, neboť uzavřel mír s Jozuem a Izraelci!“5 Pět emorejských králů se tedy vydalo společně na pochod, králové jeruzalémský, chebrónský, jarmútský, lakíšský a eglónský, každý se svými šiky. Oblehli Gibeón a zahájili proti němu boj.6 Gibeónští muži poslali k Jozuovi do tábora v Gilgálu s prosbou: „Nenechávej své otroky bez pomoci! Pospěš rychle k nám a zachraň nás. Pomoz nám, neboť se proti nám srotili všichni emorejští králové, kteří sídlí v pohoří.“7 I vytáhl Jozue z Gilgálu a s ním všechen bojeschopný lid, samí udatní bohatýři. 8 I řekl Hospodin Jozuovi: „Neboj se jich, neboť jsem ti je vydal do rukou. Žádný z nich před tebou neobstojí.“9 Jozue táhl z Gilgálu po celou noc a náhle je přepadl.10 A Hospodin je před Izraelem uvedl ve zmatek. Připravil jim u Gibeónu zdrcující porážku. Pronásledoval je směrem k bétchorónskému svahu a pobíjel je až do Azeky a Makedy.11 Když před Izraelem utíkali a byli na bétchorónské stráni, vrhal na ně Hospodin z nebe balvany až do Azeky; tak umírali. Těch, kteří zemřeli po kamenném krupobití, bylo více než těch, které Izraelci pobili mečem. 12 Tehdy mluvil Jozue k Hospodinu, v den, kdy Hospodin vydal Izraelcům Emorejce. Volal před očima Izraele: „Zmlkni, slunce, v Gibeónu, měsíci, v dolině Ajalónu.“ 13 A slunce zmlklo a měsíc stál, dokud lid nevykonal pomstu nad svými nepřáteli. To je zapsáno, jak známo, v Knize Přímého. Slunce stálo v polovině nebes a nepospíchalo k západu po celý den.14 Nikdy předtím ani potom nebylo dne, jako byl onen, aby Hospodin tak vyslyšel něčí hlas, neboť Hospodin bojoval za Izraele.15 Pak se Jozue spolu s celým Izraelem vrátili do Gilgálu do tábora. 16 Těch pět králů se však dalo na útěk a skrylo se v jeskyni u Makedy.17 Jozuovi bylo oznámeno: „Našli jsme pět králů, ukrytých v jeskyni u Makedy.“18 Jozue řekl: „Přivalte balvany k otvoru jeskyně a postavte k ní několik mužů, aby krále střežili.19 Vy však neustávejte a pronásledujte své nepřátele, přepadněte jejich zadní voj a nedovolte jim vejít do jejich měst, neboť Hospodin, váš Bůh, vám je vydal do rukou.“20 Jozue s Izraelci dovršil převelikou, zdrcující porážku nepřátel. Rozdrtil je. Ti, kteří z nich přece jen vyvázli, stáhli se do opevněných měst.21 Všechen lid se vrátil pokojně k Jozuovi do tábora u Makedy. Nikdo se neodvážil proti Izraelcům hlesnout.22 Jozue pak rozkázal: „Uvolněte otvor jeskyně a přiveďte ke mně z jeskyně těch pět králů!“23 Učinili tak a přivedli k němu z jeskyně těch pět králů: krále jeruzalémského, chebrónského, jarmútského, lakíšského a eglónského.24 Když k němu tyto krále přivedli, svolal Jozue všechny izraelské muže a rozkázal velitelům bojovníků, kteří s ním táhli: „Přistupte a stoupněte svýma nohama na šíje těmto králům!“ Přistoupili a stoupli jim svýma nohama na šíje.25 Pak jim Jozue řekl: „Nebojte se a neděste, buďte rozhodní a udatní, neboť právě tak naloží Hospodin se všemi vašimi nepřáteli, proti nimž bojujete.“26 Jozue je potom dal pobít a usmrtit a pověsit na pěti kůlech. Na kůlech zůstali viset až do večera.27 Při západu slunce vydal Jozue rozkaz, aby je sňali z kůlů a vhodili do jeskyně, kde se skrývali. K otvoru jeskyně navršili balvany, které tam jsou až dodnes. 28 Onoho dne dobyl Jozue Makedu a vybil ji ostřím meče i s jejím králem. Vyhubil obyvatele jako klaté i vše živé v ní; nenechal nikoho vyváznout. Naložil s králem Makedy, jako naložil s králem jerišským. 29 Potom táhl Jozue spolu s celým Izraelem z Makedy do Libny a bojoval s Libnou.30 I ji a jejího krále vydal Hospodin do rukou Izraele. Vybil ji ostřím meče i vše živé v ní; nenechal nikoho vyváznout. Naložil s jejím králem, jako naložil s králem jerišským. 31 Potom táhl Jozue spolu s celým Izraelem z Libny do Lakíše, oblehl jej a bojoval proti němu.32 I vydal Hospodin Lakíš do rukou Izraele. Druhého dne jej dobyl, vybil jej ostřím meče i vše živé v něm, stejně jako naložil s Libnou. 33 Tehdy přitáhl Horám, král gezerský, Lakíši na pomoc. Ale Jozue pobil jej i jeho lid; nenechal nikoho vyváznout. 34 Potom táhl Jozue spolu s celým Izraelem z Lakíše do Eglónu. Oblehli jej a bojovali proti němu.35 Dobyli jej onoho dne a vybili jej ostřím meče; vše živé v něm onoho dne vyhubil jako klaté, stejně jako naložil s Lakíšem. 36 Potom přitáhl Jozue spolu s celým Izraelem z Eglónu do Chebrónu a bojovali proti němu.37 Dobyli jej a vybili ostřím meče, jeho krále, všechna jeho města i vše živé v něm; nenechal nikoho vyváznout, stejně jako naložil s Eglónem. Město a vše živé v něm vyhubil jako klaté. 38 Potom se Jozue obrátil spolu s celým Izraelem do Debíru a bojoval proti němu.39 Dobyl jej a vybil jej ostřím meče, jeho krále i všechna jeho města, a vyhubili jako klaté vše živé v něm; nenechal nikoho vyváznout. Jako naložil s Chebrónem, tak naložil s Debírem a jeho králem, stejně jako naložil s Libnou a jejím králem. 40 Tak vybil Jozue celou zemi, pohoří i Negeb, Přímořskou nížinu i srázy, a všechny jejich krále. Nikoho nenechal vyváznout, vše, co dýchalo, vyhubil jako klaté, jak přikázal Hospodin, Bůh Izraele.41 Jozue je vybil od Kádeš-barneje až ke Gáze, i celou zemi Gošen až po Gibeón.42 Tak se zmocnil Jozue jedním rázem všech těchto králů a jejich zemí, neboť Hospodin, Bůh Izraele, bojoval za Izraele.43Pak se Jozue spolu s celým Izraelem navrátil do Gilgálu do tábora.
1När Adoni-Sedek, kungen i Jerusalem, hörde att Josua hade besegrat Aj och dess kung och vigt staden åt förintelse, på samma sätt som han redan tidigare hade utplånat Jeriko och dödat dess kung, och hur invånarna i Givon hade lyckats få ett fredsförbund med Israel och fick bo nära dem,2blev han fruktansvärt rädd. Givon var nämligen en stor stad, lika stor som någon av kungastäderna och mycket större än Aj, och dess män var kända för att vara verkliga krigare.3Adoni-Sedek, kungen i Jerusalem, skickade därför ett bud till kung Hoham i Hebron, kung Piram i Jarmut, kung Jafia i Lakish och kung Devir i Eglon.4”Kom och hjälp mig att besegra givoniterna”, sa han. ”De har slutit fred med Josua och Israels folk.”5Dessa fem amoreiska kungar, kungen i Jerusalem, kungen i Hebron, kungen i Jarmut, kungen i Lakish och kungen i Eglon, slog alltså samman sina arméer och anföll gemensamt Givon.6Då sände männen i Givon omedelbart bud till Josua i lägret i Gilgal. ”Lämna inte dina tjänare i sticket! Kom hit till vår hjälp, rädda oss!” bad de. ”Skynda er! Alla de amoreiska kungarna i bergsbygden har slagit ihop sina arméer och går till anfall mot oss.”7Josua och israeliternas armé med alla de tappra krigarna ryckte då ut från Gilgal.8”Var inte rädd för dem”, sa HERREN till Josua. ”Jag ger dem i dina händer. Inte en enda av dem ska kunna stå emot dig.”9Josua och hans armé marscherade hela natten och överrumplade fienden.10HERREN lät det bli panik bland dem när de fick se israeliterna. De blev fullständigt besegrade vid Givon och israeliterna förföljde de överlevande ända bort till Bet Horon, Aseka och Mackeda och dödade många av dem.11När de under sin flykt undan israeliterna hade kommit till den sluttning som går ned från Bet Horon, lät HERREN en fruktansvärd hagelstorm komma över dem och den följde dem hela vägen fram till Aseka. Fler blev dödade av hagel än av israeliternas svärd.12Den dagen då HERREN överlämnade amoréerna åt israeliterna, bad Josua högt till HERREN inför alla israeliterna: ”Låt solen stå stilla över Givon och månen stanna i Ajalons dal!”13Då stod solen och månen stilla tills man hade hämnats fiendehärarna. Detta finns nedtecknat i ”Den redliges bok”[1]. Solen stod kvar uppe på himlen hela dagen och väntade med att gå ner.14Det har aldrig hänt tidigare och inte heller senare att HERREN svarat på en mans bön på det viset. Det var HERREN som stred för Israel den dagen.15Sedan återvände Josua och Israels armé till lägret i Gilgal.
Fem kungar avrättas
16Då hade de fem kungarna flytt och gömde sig i en grotta vid Mackeda.17När Josua nåddes av nyheten att man funnit kungarna gömda i grottan i Mackeda,18befallde han att en stor sten skulle rullas framför grottans ingång och att vakter skulle sättas dit.19De övriga fick inte stanna utan skulle förfölja fienden och angripa dem bakifrån och inte låta dem komma tillbaka till sina städer, för HERREN, deras Gud, skulle ge dem i deras våld.20Josua och Israels armé fortsatte att slå ner fienden och gjorde fullständigt slut på dem, med undantag av det lilla fåtal som lyckades komma tillbaka till sina befästa städer.21Sedan återvände hela armén till Josua i lägret vid Mackeda. Ingen vågade säga ett ord mot Israel.22Josua gav nu sina män befallning om att flytta bort stenen från grottans öppning och föra ut de fem kungarna till honom.23Så förde de ut de fem kungarna till honom från grottan, kungarna i Jerusalem, Hebron, Jarmut, Lakish och Eglon.24När de förts ut till Josua, sammankallade han hela Israel och gav befälhavarna för armén order att sätta sina fötter på kungarnas nackar.[2] De gjorde så.25”Var inte rädda och tappa inte modet”, sa Josua till sina män. ”Var starka och modiga, för så här kommer HERREN att göra med alla era fiender!”26Med de orden slog Josua ihjäl de fem kungarna och hängde upp deras döda kroppar på fem pålar där de fick hänga tills det blev kväll.27Vid solnedgången gav Josua befallning om att kropparna skulle tas ner och kastas in i grottan där kungarna hade gömt sig. Framför grottan kastade man upp ett stort stenröse som fortfarande finns kvar.
Israel utplånar städer i söder
28Samma dag intog Josua Mackeda och vigde kungen, alla invånare och allt levande som fanns där åt förintelse. Ingen i staden kom levande undan. Med kungen i Mackeda gjorde han som han hade gjort med kungen i Jeriko.29Därefter tågade Josua och alla israeliterna med honom från Mackeda mot Livna och anföll det.30HERREN gav också den staden och dess kung i Israels våld. Josua dödade invånarna och allt levande med svärd och lät ingen komma undan. Med dess kung gjorde han som han hade gjort med kungen i Jeriko.31Från Livna fortsatte Josua och israeliterna till Lakish, där de belägrade och anföll staden.32HERREN gav också Lakish i Israels hand, så att Josua kunde inta staden på andra dagen och invånarna och allt levande dödades med svärd här på samma sätt som i Livna.33Under anfallet mot Lakish hade kung Horam från Geser kommit för att hjälpa till, men Josua dödade också honom och slog hela hans armé. Ingen kom undan.34Från Lakish fortsatte Josua och israeliterna vidare till Eglon, som de belägrade och anföll.35Den staden intog de redan första dagen och, alldeles som i Lakish, vigde de alla invånarna åt förintelse.36Sedan lämnade Josua och israeliterna Eglon, fortsatte till Hebron som de anföll,37intog det och alla dess underlydande städer och dödade kungen och hela befolkningen. Han lät ingen komma undan utan gjorde som han gjort i Eglon, vigde Hebron med allt levande där åt förintelse.38Därefter återvände Josua och israeliterna till Devir39och intog det, såväl som de underlydande städerna runtomkring, och allt folk vigdes åt förintelse. Ingen fick komma undan, utan han gjorde med Devir precis som med Hebron och Livna och dess kung.40På detta sätt besegrade Josua hela landet, folken och kungarna i bergsbygden, Negev, Låglandet och på bergssluttningarna. Han vigde alla i hela landet åt förintelse och lät inget levande komma undan, precis som HERREN, Israels Gud, hade gett befallning om.41Josua intog hela landet från Kadesh Barnea till Gaza och hela Goshenområdet ända till Givon.42Alla dessa kungar och länder intog Josua på en gång, för HERREN, Israels Gud, stred för sitt folk.43Sedan återvände Josua och hans armé till lägret vid Gilgal.