— Hospodin se zastane svého lidu - Babylón padne, Hospodinův lid však zkáze unikne a bude na Sijónu vyprávět o činech svého Boha.
1 Toto praví Hospodin: „Hle, vzbudím proti Babylónu zkázonosný vítr, proti obyvatelům onoho ‚srdce mých protivníků‘. 2 Pošlu na Babylón cizáky a ti jej rozptýlí, vylidní jeho zemi, budou proti němu ze všech stran v jeho zlý den. 3 Tomu, kdo mocně napíná luk a vypíná se ve svém pancíři, pravím: S jeho jinochy nemějte soucit, všechen jeho zástup zasvěťte záhubě. 4 V kaldejské zemi budou padat skolení a probodení na ulicích Babylónu. 5 Izrael a Juda nebudou však opuštěni jako vdova od svého Boha, od Hospodina zástupů, přestože se jejich země tolik provinila proti Svatému Izraele. 6 Utečte z Babylónu, zachraňte se každý, ať pro jeho nepravost nezajdete, neboť toto je čas Hospodinovy pomsty, on mu odplatí za to, co spáchal. 7 Zlatým kalichem byl Babylón v Hospodinově ruce, opájel všechny země; pronárody pily jeho víno, proto pronárody třeštily. 8 Avšak Babylón náhle padne a roztříští se. Kvilte pro něho, na jeho bolest vezměte balzám, snad bude vyléčen. 9 Léčili jsme Babylón, ale k vyléčení není. Opusťte jej, pojďme každý do své země! Soud nad ním se dotýká nebes, až do oblak sahá.“ 10 Hospodin nechal vzejít naši spravedlnost. Pojďte, budeme na Sijónu vyprávět o díle Hospodina, svého Boha. 11 Naostřete šípy, chystejte štíty! Hospodin vzbudí ducha médských králů, protože hodlá uvrhnout Babylón do zkázy. A Hospodinova pomsta bude pomstou za jeho chrám. 12 Vztyčte na babylónských hradbách korouhev, zesilte stráže, postavte strážné, připravte zálohy! K čemu se Hospodin odhodlal, to vykoná, to, co promluvil proti obyvatelům Babylónu. 13 Dcero babylónská, jež přebýváš u hojných vod a oplýváš poklady, přišel tvůj konec, míra tvé zištnosti je dovršena. 14 Hospodin zástupů přísahá při sobě samém: „Naplním tě lidmi jako žravými kobylkami a budou nad tebou zpívat a výskat.“ 15 On svou silou učinil zemi, svou moudrostí upevnil svět, svým rozumem napjal nebesa. 16 Když vydá hlas, shlukují se na nebi vody, přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr. 17 Každý člověk je tupec, neví-li, že se každý zlatník pro své modly dočká hanby. Vždyť jeho lité modly jsou klam, ducha v nich není. 18 Jsou přelud, podvodný výtvor. V čase, kdy budu trestat, zhynou. 19 Díl Jákobův není jako oni, vždyť všechno vytvořil on. Izrael je dědičným kmenem toho, jehož jméno je Hospodin zástupů.
— Babylónu bude odplaceno - Babylón, dříve nástroj hněvu Hospodinova, sám teď okusí Hospodinův hněv.
20 „Tys byl mé kladivo, má válečná výzbroj, tebou jsem rozrážel pronárody, tebou jsem vrhal do zkázy království. 21 Tebou jsem rozrazil koně i jeho jezdce, tebou jsem rozrazil vůz i jeho osádku. 22 Tebou jsem rozrazil muže i ženu, tebou jsem rozrazil starce i mladíka, tebou jsem rozrazil jinocha i pannu. 23 Tebou jsem rozrazil pastýře i jeho stádo, tebou jsem rozrazil oráče i jeho spřežení, tebou jsem rozrazil místodržitele i zemské správce.“ 24 Odplatím před vašimi zraky Babylónu a všem obyvatelům Kaldejska za všechno to zlo, jež spáchali na Sijónu, je výrok Hospodinův. 25 „Chystám se na tebe, horo zkázy, je výrok Hospodinův, horo zkázy pro celou zemi! Napřáhnu na tebe svou ruku, svalím tě ze skal, změním tě v horu – spáleniště. 26 Nevezmou z tebe úhelný kámen ani kámen do základů, budeš věčně zpustošeným místem, je výrok Hospodinův. 27 Vztyčte v zemi korouhev, zatrubte mezi pronárody na polnici, posvěťte proti němu k boji pronárody, svolejte proti němu království Ararat, Miní a Aškenaz. Ustanovte proti němu úředníky, vyveďte koňstvo jako roje kobylek. 28 Posvěťte proti němu k boji pronárody, krále médské, místodržitele a všechny zemské správce i všechny země, jimž vládne. 29 Země se bude třást a svíjet bolestí, neboť Hospodin povstal proti Babylónu a zamýšlí proměnit babylónskou zemi ve zpustošený kraj bez obyvatele. 30 Babylónští bohatýři ustanou v boji a usadí se na nepřístupných vrcholcích skal, jejich bohatýrská síla vyschne, budou jako ženy. Jejich příbytky budou vypáleny, závory Babylónu budou rozraženy. 31 Běžec se bude potkávat s běžcem, posel se bude potkávat s poslem, aby babylónskému králi podali zprávu, že okraj jeho města je dobyt, 32 že byly zabrány brody, že i to rákosí spálili ohněm a bojovníci že jsou naplněni hrůzou.“ 33 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Dcera babylónská je jak humno v čase, kdy se dusá. Ještě maličko, a nastane jí čas žně. 34 ‚Stravuje mě, ve zmatek mě uvedl Nebúkadnesar, král babylónský. Odložil mě, nádobu vyprázdněnou, chtěl mě spolknout jako drak, naplnil si břicho mými rozkošemi, teď mne odhodil. 35 Násilí spáchané na mně a mém těle padni na Babylón,‘ praví ta, jež sídlí na Sijónu. ‚Moje krev na kaldejské obyvatele,‘ praví Jeruzalém.“ 36 Proto praví Hospodin toto: „Ujmu se tvé pře, vykonám za tebe pomstu, jeho moře vysuším, zasáhnu suchem jeho prameny. 37 Babylón bude hromadou kamení, domovem šakalů, bude k úděsu a posměchu, bez obyvatele. 38 Společně budou řvát jak mladí lvi, skučet jako lví mláďata. 39 Až se rozpálí, uspořádám jim hostinu, opojím je tak, že se rozjaří, ale pak usnou spánkem věčným a neprocitnou, je výrok Hospodinův. 40 Povedu je na porážku jako jehňata, jako berany s kozly.“
— Padne babylónský Bél - Zpustošen bude Šéšak-Babylón a jeho bůh Bél bude zničen.
41 „Jak je lapen Šéšak, zajata chlouba celé země! Jak je zpustošen Babylón mezi pronárody! 42 Nad Babylón vystoupí moře, bude přikryt jeho hučícím vlnobitím. 43 Jeho města budou zpustošena, budou zemí bezvodou a pustou, zemí, v níž se nikdo neusadí, jíž člověk neprojde. 44 Ztrestám Béla v Babylónu, vyrvu mu z úst, co zhltl, nebudou již k němu proudit pronárody, hradby Babylónu padnou. 45 Vyjděte z něho, můj lide, zachraňte se každý před Hospodinovým planoucím hněvem.“
— Hospodinova odplata - Padnou babylónské modly i jejich ctitelé a město bude zbořeno.
46 Nezoufejte, nebojte se zprávy, která se v zemi proslýchá; v tomto roce přijde jedna zpráva a v dalším roce další zpráva: Násilí vládne v zemi a vládce bude proti vládci.47 A tak, hle, přicházejí dny, kdy ztrestám modly Babylónu. Celá jeho země se bude stydět a všichni v něm padnou skoleni.48 Nad Babylónem budou plesat nebesa i země se vším, co je v nich, neboť od severu přijdou na něj zhoubci, je výrok Hospodinův.49 Také na Babylón dojde. Jako padali skolení v Izraeli, tak i v Babylónu budou padat skolení po celé zemi.50 Vy, kteří jste vyvázli před mečem, jděte, nestůjte, až budete daleko, vzpomeňte na Hospodina a mějte na srdci Jeruzalém.51 Stydíme se, vždyť jsme museli vyslechnout tupení. Hanba pokryla naše tváře, protože do svatyně Hospodinova domu vstoupili cizáci. 52 „Právě proto, je výrok Hospodinův, přicházejí dny, kdy ztrestám jeho modly a po celé jeho zemi budou naříkat skolení.53 I kdyby Babylón až k nebi vystoupil a vyhnal mocné opevnění až k výšinám, přijdou na něj ode mne zhoubci, je výrok Hospodinův.“ 54 Úpěnlivé volání z Babylónu! Zkáza veliká v kaldejské zemi!55 Hospodin hubí Babylón, vyhladí z něho velký hřmot; i kdyby jeho vlnobití hlučelo jako mnohé vody, jejich hřmot pomine.56 Neboť přišel na něj, na Babylón, zhoubce, lapeni budou jeho bohatýři, jejich luky se polámou, neboť Bohem odplaty je Hospodin, vrchovatě jim odplatí.57 „Opojím jeho velmože, mudrce, místodržitele, zemské správce a bohatýry a usnou věčným spánkem a neprocitnou,“ je výrok Krále, jehož jméno je Hospodin zástupů. 58 Toto praví Hospodin zástupů: „Babylónské široké hradby budou strženy do základů, jeho vysoké brány budou vypáleny ohněm. Lidé se namáhají pro nic za nic, národy se lopotí a pozře to oheň.“
— Proroctví proti Babylónu - Jeremjáš svěřil Serajášovi proroctví o pádu Babylónu.
59 Slovo, jež přikázal prorok Jeremjáš Serajášovi, synu Nerijáše, syna Machsejášova, který se vypravil do Babylónu se Sidkijášem, králem judským, ve čtvrtém roce jeho kralování. Serajáš byl velitelem ležení při odpočinku.60 Všechno zlo, jež mělo postihnout Babylón, zapsal Jeremjáš do jedné knihy; všechna ta slova jsou napsána proti Babylónu.61 Jeremjáš řekl Serajášovi: „Až přijdeš do Babylónu, až jej spatříš, budeš všechna tato slova předčítat.62 Řekneš: ‚Hospodine, ty jsi prohlásil o tomto místě, že je vyhladíš, takže v něm nebude obyvatele, vyhladíš lidi i dobytek a stane se místem věčně zpustošeným.‘63 Až skončíš předčítání z této knihy, přivaž k ní kámen a hoď ji doprostřed Eufratu.64 Řekni: ‚Tak bude potopen Babylón a nepovstane ze zla, které já na něj uvedu.‘ Všichni zemdlejí.“ Zde končí slova Jeremjášova.
Jeremjáš 51
nuBibeln
od Biblica1Så säger HERREN: ”Jag ska väcka upp en våldsam storm mot Babylon och mot Lev Kamajs invånare.[1]2Jag ska sända främlingar till Babylonien, för att tröska det och rensa landet. De ska komma från alla håll på olyckans dag.3Bågskytten ska spänna sin båge och brösta sig i sitt pansar.[2] Skona inte dess unga män, vig hela dess här åt förintelse.4Slagna ska de falla i kaldéernas land, genomborrade på dess gator.5Israel och Juda har inte övergetts av sin Gud, härskarornas HERRE, men deras land är fyllt med skuld mot Israels Helige.6Fly från Babylonien! Spring för livet, så att straffet för deras synd inte drabbar er också! För nu är tiden inne för HERRENS hämnd, han ska ge igen för vad de gjort.7Babylon var en guldbägare i HERRENS hand, den gjorde hela jorden drucken. Folken drack dess vin och därför blev de som galna.8Men plötsligt har Babylon fallit och krossats. Gråt över det! Hämta balsam för dess sår, kanske kan det läkas.9’Vi har försökt bota Babylon, men hon kunde inte botas. Lämna henne! Låt oss ge oss av var och en till sitt land, för domen över Babylon når upp till himlen, den räcker ända upp till skyarna.’10’HERREN har skaffat rättvisa för oss. Kom, låt oss berätta i Sion vad HERREN, vår Gud, har gjort.’11Vässa pilarna, ta upp sköldarna![3] HERREN har uppviglat de mediska kungarna, eftersom hans plan är att förgöra Babylon. Detta är HERRENS hämnd, hämnden för hans tempel.12Höj banéret mot Babylons murar! Skärp bevakningen! Sätt ut vakter, arrangera bakhåll! För HERREN ska genomföra vad han beslutat och talat mot Babylons invånare.13Du som bor vid många vatten och är rik på många skatter: nu har slutet kommit för dig, tiden är inne för dig att bli avklippt.14Härskarornas HERRE har svurit vid sig själv: Jag ska fylla dig med människor, som med en svärm av gräshoppor, och de ska höja ett segerrop mot dig.15Han gjorde jorden i sin makt grundade världen i sin vishet, och med sin kunskap spände han ut himlarna.16När han låter sin röst höras dånar himlens vatten, han får molnen att stiga upp från jordens ände. Han sänder blixtar med regnet och för ut vinden ur dess förråd.17Varje människa står där som en dåre, utan förstånd. Guldsmeden har svikits av sin gudabild, för hans gjutna avgudar är falska och inget liv finns i dem.18De är meningslösa föremål som bara blir till åtlöje. När de granskas förintas de.19Men sådan är inte han, Jakobs andel. Han har format allt, också sin arvedels stam. Härskarornas HERRE är hans namn.20Du är min hammare och mitt stridsvapen. Med dig krossar jag folk, med dig förintar jag riken,21med dig krossar jag häst och ryttare, med dig krossar jag vagn och kusk,22med dig krossar jag man och kvinna, med dig krossar jag gammal och ung, med dig krossar jag yngling och jungfru,23med dig krossar jag herde och hjord, med dig krossar jag bonde och oxar, med dig krossar jag ståthållare och styresmän.24Men nu ska jag inför era ögon vedergälla Babylon och alla Kaldéens invånare allt ont som de gjort mot Sion, säger HERREN.25För se, jag har vänt mig mot dig, du fördärvets berg, säger HERREN, du hela jordens fördärvare. Jag ska lyfta min hand mot dig, dra ner dig från klipporna och göra dig till ett förbränt berg.26Från dig ska ingen ta vare sig hörnsten eller grundsten, för du ska läggas öde för all framtid, säger HERREN.27Höj ett banér på jorden, stöt i horn bland folken! Avskilj folken till strid mot Babylon, sammankalla rikena mot det, Ararat, Minni och Ashkenas, och utse en befälhavare mot det! Skaffa fram hästar som svärmar av gräshoppor!28Avskilj folken till strid mot det, Mediens kungar, deras ståthållare och alla landets styresmän och alla de områden som de härskar över.29Jorden darrar och bävar, för allt som HERREN har planerat mot Babylonien låter han nu ske: Att ödelägga landet Babylonien så att ingen kan bo där.30Dess krigare strider inte längre. De sitter i sina fästningar, de har förlorat sin kraft och blivit som kvinnor. Man har satt eld på bostäderna och krossat bommarna.31Löpare följer efter löpare budbärare efter budbärare, från alla håll, med rapporter till kungen av Babylonien att hela hans stad är intagen,32flodövergångarna är erövrade, sumpmarkerna[4] brinner och armén har gripits av panik.”33För så säger härskarornas HERRE, Israels Gud: ”Dotter Babylon är som en stampad tröskplats, och snart ska tröskningen börja.”34”Nebukadnessar, kungen av Babylonien, har uppslukat mig och tömt ut mig, han har ställt undan mig som ett tomt kärl. Han har svalt mig som ett havsodjur, fyllt sin buk med mina läckerheter och sedan kastat ut mig.35Må det våld som drabbat mig komma över Babylon,” säger Sions invånare, ”må mitt blod komma över Kaldéens invånare,” säger Jerusalem.36Därför säger HERREN så: ”Jag ska vara din försvarare och åta mig att utkräva hämnd för din räkning. Jag ska låta Babylons hav torka ut, dess källa sina.37Babylon ska bli en ruinhög, ett tillhåll för schakaler, en kuslig ödemark där ingen kan bo.38De ryter tillsammans som lejon, morrar som lejonungar.39Men jag ska ordna en fest för dem och få dem att dricka sig så fulla att de blir medvetslösa och aldrig mer vaknar ur sin sömn, säger HERREN.40Jag ska leda dem till slakt, som lamm, baggar och bockar.41Ack! Sheshak[5] har fallit, det som var hela världens stolthet har erövrats. Ack, Babylons öde väcker fasa bland folken!42Babylon har dränkts av havet, översvämmats av brusande vågor.43Dess städer har lagts öde, och blivit ett torrt ökenland där ingen kan bo och som ingen ens passerar.44Jag straffar Bel i Babylon och drar upp allt ur hans gap som han har slukat. Folken ska inte längre strömma till honom. Också Babylons murar faller.45Ge er av därifrån, mitt folk! Fly för livet, undan HERRENS flammande vrede.46Men grips inte av panik, låt er inte skrämmas av rykten som hörs i landet. För ett rykte kommer det ena året, ett annat året därpå, rykten om våld i landet och om härskare som står mot härskare.47Det ska komma en tid när jag ska straffa Babylons avgudar. Hela landet ska få stå med skam och alla ligga där döda.48Himmel och jord och allt som finns där ska jubla över Babylons fall, när förgörarna anfaller norrifrån, säger HERREN.49Babylon måste falla för alla deras skull som dödats i Israel, så som dödade har fallit över hela jorden för Babylons skull.50Ni som lyckats undkomma svärdet, ge er av! Stanna inte kvar! Kom ihåg HERREN i fjärran land, tänk på Jerusalem!”51”Vi är vanärade, vi blir hånade, skam täcker våra ansikten, för främlingar har trängt in i de heliga platserna i HERRENS hus.”52”Den tiden ska komma, säger HERREN, då jag ska straffa Babylons avgudar, och över hela landet ska de sårade klaga.53Även om Babylon nådde upp till himlen och gjorde sig en hög och ointaglig befästning, så skulle förgörarna från mig ändå nå dit, säger HERREN.54Klagorop hörs från Babylon, förödelsen i kaldéernas land är stor.55HERREN förstör Babylon, han tystar ner dess väldiga larm. Vågorna brusar som stora vatten, de låter sitt dån höras.56Förgöraren kommer mot Babylon. Hjältarna tas till fånga, och deras bågar krossas. För HERREN är en hämndens Gud, han vedergäller fullt ut.57Jag ska låta dess furstar, visa män, ståthållare, styresmän och soldater dricka sig så druckna att de faller i en evig sömn för att aldrig vakna upp igen, säger Konungen, vars namn är härskarornas HERRE.”58Så säger härskarornas HERRE: ”Babylons breda mur ska jämnas med marken och dess höga portar ska brännas upp. Folken har slitit ut sig för ingenting, deras mödor har bara blivit bränsle åt lågorna.”59Detta bud gav profeten Jeremia till Seraja, son till Neria och sonson till Machseja, när Seraja gick med Sidkia, kungen i Juda, till Babylonien i dennes fjärde regeringsår. Seraja var kvartersmästare.60Jeremia skrev ner i en bokrulle allt det onda som skulle komma över Babylon, allt det som står skrivet om Babylon.61Jeremia sa till Seraja: ”När du kommer till Babylon, ska du läsa upp allt detta.62Du ska säga: ’HERRE, du har själv sagt att du ska förgöra denna plats, så att ingen ska bo där mer, varken människa eller djur, utan den ska läggas öde för alltid.’63När du har läst färdigt ur bokrullen, ska du binda fast en sten vid den, kasta den i floden Eufrat64och säga: ’Så här ska Babylon sjunka och aldrig mer komma upp igen, på grund av det onda jag ska låta komma över det.’ ” Här slutar Jeremias budskap.