— Marné naděje - Je pošetilé počítat s pomocí Egypta a nosit tam dary.
1 „Běda, synové umínění, je výrok Hospodinův, uskutečňujete záměry, ale ne moje, uzavíráte závazky, ale ne v mém duchu, vršíte hřích na hřích. 2 Odcházíte a sestupujete do Egypta, ale mých úst jste se nedoptali, záštitu hledáte u faraóna, utíkáte se do stínu Egypta. 3 Ale faraónova záštita vám bude k hanbě a utíkání do stínu Egypta k potupě. 4 Vaši velmoži jsou v Sóanu a poslové dosáhli Chánesu; 5 všichni se zklamou v lidu, který jim neprospěje, nebude jim ku pomoci ani ku prospěchu, ale k ostudě a hanbě.“ 6 Výnos o zvířatech v Negebu: Do země soužení a tísně, kde jsou lvice a lvi mezi nimi, zmije a ohnivý létající had, přivážejí Judejci na hřbetě oslů svůj majetek a na hrbech velbloudů své poklady lidu, který jim neprospěje. 7 Egyptská pomoc je prázdný přelud. Proto jsem je nazval: „Obluda vyřízená.“
— Marný útěk - Ani v útěku není záchrana. Jediná cesta je ztišit se před Všemohoucím.
8 Nyní jdi, napiš to před nimi na desku, zaznamenej do knihy a zůstane to svědectvím do posledního dne, navždy, navěky. 9 Neboť je to lid vzpurný, synové prolhaní, synové, kteří nechtějí poslouchat Hospodinův zákon. 10 Říkají vidoucím: „Nedívejte se,“ a těm, kdo mají dar vidění: „Neukazujte nám, co je správné! Jen nám pochlebujte, jen nás balamuťte! 11 Opusťte cestu, odbočte ze stezky, přestaňte se Svatým Izraele!“ 12 Proto praví Svatý Izraele toto: „Poněvadž pohrdáte tímto slovem a spoléháte na útisk a převrácenost a o ně se opíráte, 13 proto vám tato nepravost bude jako rozestupující se trhlina v bortící se nedostupné hradbě, jež se zhroutí náhle, znenadání. 14 Bude to, jako když někdo roztříští hliněný džbán napadrť, nelítostně, že se nenajde po rozbití ani střípek, aby se v něm dal přenést oheň z ohniště či nabrat voda z louže.“ 15 Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: „V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. Vy však nechcete,16 říkáte: ‚Nikoli! Utečeme na koních.‘ A vskutku budete utíkat. ‚Ujedeme na lehkonohých.‘ A vskutku vaši pronásledovatelé budou lehkonozí. 17 Jeden tisíc vás uteče před pohrůžkou jediného, před pohrůžkou pěti utečete všichni, až zůstanete jako opuštěná žerď na vrcholu hory, jako korouhev na pahorku.“ 18 Hospodin vyčkává, chce se nad vámi smilovat, vyvýší se, slituje se nad vámi. Vždyť Hospodin je Bohem práva, blaze těm, kdo ho očekávají.
— Veliký obrat - Obrátí-li se lid k Bohu, obrátí se Bůh k lidu a začne nový život.
19 Neboť lid bude sídlit na Sijónu, v Jeruzalémě. Nebudeš už nikdy plakat. Milostivě se nad tebou smiluje, až budeš úpěnlivě volat; uslyší a odpoví ti.20 Ač vám dával Panovník chléb soužení a vodu útlaku, on, tvůj učitel, už se nebude držet stranou. Na vlastní oči uzříš svého učitele21 a na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: „To je ta cesta, jděte po ní,“ ať budete chtít doprava nebo doleva.22 Pak prohlásíš své stříbrem potažené vytesané modly i pozlacené lité modly za nečisté a jako nečisté je rozmetáš. Řekneš jim: „Táhni!“23 A Hospodin dá déšť tvé setbě, jíž oseješ roli; chléb z úrody role bude vydatný a výživný. V onen den se bude pást tvůj dobytek na širých lukách.24 Býci a osli, obdělávající roli, budou žrát šťavnatou a slanou píci, nakypřenou lopatou a vidlemi.25 Na každé vysoké hoře a na každém vyvýšeném pahorku budou potůčky tekoucích vod, v den velkého vraždění, kdy padnou věže.26 A bude světlo bledé luny jako světlo žárného slunka a světlo slunka bude sedmkrát větší, jako světlo sedmi dnů, v den, kdy Hospodin ováže zlomeniny svého lidu a rány jemu zasazené uzdraví.
— Soud nad Asýrií - Vypínavost Asýrie nezůstane bez náležité odplaty; pro Hospodinův lid to bude důvod ke zpěvu.
27 Hle, jméno Hospodinovo přichází zdáli. Jeho planoucí hněv se mocně zvedá. Rty mu překypují hrozným hněvem, jeho jazyk je jak sžírající oheň. 28 Jeho dech je jako rozvodněný potok až k hrdlu sahající. Bude prosívat pronárody řešetem jejich šalebnosti, čelisti národů sevře uzdou svodu. 29 Dáte se do zpěvu jako v noci, kdy se zasvěcuje svátek, srdce se naplní radostí jako tomu, kdo jde za zvuku píšťal, aby vstoupil na Hospodinovu horu, ke Skále Izraele. 30 Hospodin se ohlásí svým velebným hlasem, dá pocítit svou dopadající paži v prudkém hněvu, v plameni sžírajícího ohně, blýskáním a průtrží mračen a kamenným krupobitím. 31 Ašúr, jenž jiné bil holí, zděsí se Hospodinova hlasu. 32 Každé švihnutí metlou, které mu Hospodin zasadí, dopadne za zvuku bubínků a citer; vybojuje proti němu bitvy pouhým mávnutím ruky. 33 Neboť odedávna je už připraven Tófet, žároviště hluboké a široké, i pro krále. Na jeho hranici je mnoho ohně a dříví, jako proud síry je zapálí dech Hospodinův.
1”Ve er, ni upproriska barn, säger HERREN. Ni genomför planer som inte är mina, ni sluter förbund som inte är av min Ande, och så hopar ni synd på synd.2Utan att fråga mig har ni tagit er till Egypten och sökt faraos beskydd, en tillflykt i Egyptens skugga.3Men faraos beskydd ska bli er skam, tillflykten i Egyptens skugga en förödmjukelse.4När hans furstar är i Soan, och hans sändebud kommer till Hanes,5kommer de alla att skämmas över ett folk som inte kan hjälpa, inte vara till någon nytta, utan är bara till skam och vanära.”6Profetia om djuren i Negev. Genom farans och ångestens land, genom ett tillhåll för lejon, ormar och drakar, för de sina rikedomar på åsnors ryggar, sina skatter på kamelers pucklar, till ett folk som inte kan hjälpa,7till Egypten, vars hjälp är tom och meningslös. Därför kallar jag det ”Rahav, som ingenting gör”.8Gå nu och skriv ner det på en tavla inför dem, anteckna det i en bokrulle, för att bevaras för kommande tider, som vittnesbörd för alltid.9Ty det här är ett upproriskt folk, svekfulla barn, som inte vill lyda HERRENS lag.10De säger till siarna: ”Se inte mer!” och till profeterna: ”Säg oss inte sanningen, utan bara det som låter bra, även om det är lögn.11Vik av från vägen, bort från stigen! Låt oss få slippa Israels Helige!”12Därför säger Israels Helige: ”Därför att ni har förkastat detta budskap och tror mer på förtryck och bedrägeri,13ska denna missgärning bli för er som en spricka i en fallfärdig mur, som spricker mer och mer tills hela muren plötsligt rasar samman.14Den krossas i bitar, som man krossar en lerkruka, så våldsamt att man inte kan finna en skärva som kan användas för att bära glöd från eldstaden eller skopa upp lite vatten från källan.”15För så säger Herren, HERREN, Israels Helige: ”Vänd om och var stilla, så ska ni räddas. I stillhet och förtröstan finns er styrka. Men ni ville inte.16’Nej’, säger ni, ’på hästar tar vi till flykten.’ Därför ska ni också få fly. ’På snabba hästar ska vi rida.’ Därför ska också era förföljare vara snabba.17Tusen ska fly för en endas hot, och för fem mäns hot ska ni alla fly, tills det som är kvar av er liknar en flaggstång på en bergshöjd, ett banér på en kulle.”18Men ändå väntar HERREN på att få visa er nåd, han reser sig för att förbarma sig över er. För HERREN är en rättvis Gud. Lyckliga är alla de som väntar på honom!19Sions folk, som bor i Jerusalem, gråt inte mer, för han ska vara nådig mot dig när du ropar. När han hör dig ska han svara dig.20Även om han ger dig nödens bröd och lidandets vatten, ska inte dina lärare längre hållas gömda, utan du ska få se dem.21Om du viker av åt något håll, kommer du att bakom dig få höra en röst som säger: ”Här är vägen, följ den!”22Du ska betrakta som orent allt silver och guld som dina snidade och gjutna avgudar varit belagda med, kasta bort det som ett orenat plagg och säg: ”Bort med detta!”23Då ska han ge dig regn över säden som du sår i din jord, och marken ska ge en god och riklig skörd. Då ska din boskap beta på vidsträckta ängar.24Oxar och åsnor, dina arbetsdjur, ska äta foder och kross av säd som rensats med vanna och kastskovel.25På alla berg och höjder ska vattenströmmar flöda fram på den stora slaktdagen, då tornen faller.26Månen ska lysa som solen, och solskenet ska vara sju gånger klarare, som sju dagars ljus, när dagen är inne då HERREN förbinder sitt folks skador och läker deras sår efter slagen de fått.27Se, HERRENS namn kommer långt bortifrån, flammande av vrede, omgiven av ett tjockt rökmoln. Hans läppar darrar av upprördhet. Hans ord är som en uppslukande eld.28Hans andedräkt är som en flod som väller fram och når människorna till halsen. Han skakar om folken i ofärdens såll och lägger ett betsel i deras mun och för bort dem.29Men ni ska få sjunga som man sjunger under en natt inför en helig högtid, glädjas som när man till flöjttoner drar upp till HERRENS berg, Israels klippa.30Och HERREN ska låta höra sin majestätiska röst, hans ska visa sin arm och slå med rasande vrede och med förtärande eld, storm, skyfall och hagel.31HERRENS röst ska sätta skräck i assyrierna, när han slår dem med sin stav.32Vid varje slag av den straffande staven, som HERREN lägger på dem, ska pukor och harpor spelas. Med sin arm strider han mot dem.[1]33Tofet[2] har varit redo länge, det har förberetts för kungen. Eldstaden har gjorts i ordning, den är djup och bred och där finns rikligt med eld och ved. HERRENS andedräkt ska antända den som en svavelström.