— Proti Damašku - Damašek, sídelní město aramejských králů, bude obrácen v sutiny.
1 Výnos o Damašku: „Hle, Damašek přestane být městem, stane se hromadou sutin. 2 Opuštěná města Aróeru budou patřit stádům; tam budou odpočívat a nikdo je nevyděsí. 3 Zanikne pevnost v Efrajimu i království v Damašku. S pozůstatkem Aramejců to dopadne jako se slávou Izraelců, je výrok Hospodina zástupů.“
— Obrácení lidu - Ti, kteří vyváznou z Božího soudu, zanechají díla svých rukou a obrátí se cele k Hospodinu.
4 „V onen den vybledne Jákobova sláva a jeho tučné tělo zhubne. 5 Bude tomu, jako když se při žni sklízí obilí, když se do náručí shromažďují klasy, jako když se klasy posbírají v dolině Refájců. 6 Zbudou pak jen paběrky jako při srážení oliv, dvě tři olivky na samém vršku a čtyři pět na plodných větvích, je výrok Hospodina, Boha Izraele.“ 7 V onen den vzhlédne člověk k tomu, který ho učinil, a jeho oči budou patřit k Svatému Izraele.8 Už nebude vzhlížet k oltářům, dílu vlastních rukou, ani nebude patřit na to, co vyrobil svými prsty, na posvátné kůly a kadidlové oltáříky. 9 V onen den budou jeho záštitná města jako opuštěné a houštím zarostlé vrcholky, jež pronárody opustily před syny Izraele; zpustnou. 10 Vždyť jsi zapomněla na Boha, svou spásu, nepamatovala jsi na svoji záštitnou skálu. Proto vysazuješ sadbu rozkoší a pěstuješ cizokrajnou révu. 11 V den, kdy je sázíš, oplocuješ je, za jitra pečuješ, aby tvá setba vyrašila. Ale žeň prchne v den nemoci a bolesti nevyléčitelné. 12 Běda! Hluk četných čeledí lidských hlučí jak hlučící moře, hukot národů hučí podoben hukotu dravých vod. 13 Národy hučí jak hukot mnohých vod, leč okřikne je a utekou daleko, hnány jako plevy větrem po horách a jako chmýří ve vichřici. 14 Z večera ještě plno hrůzy, a než vzejde jitro, je po všem. Takový je úděl těch, kteří nás plení, los těch, kdo nás olupují.
1Profetia om Damaskus: ”Se, Damaskus ska inte längre vara en stad, bara en hög ruiner.2Aroers städer är övergivna. Där lägger sig hjordar, och ingen skrämmer dem.3Efraims befästa stad ska försvinna, likaså Damaskus kungamakt och det som finns kvar av Aram. Det ska gå med dem som med israeliternas härlighet,” säger härskarornas HERRE.4”Jakobs härlighet ska förblekna den dagen och hans fetma smälta bort.5Det blir som när skördemannen samlar ihop säd och med sin arm skär av axen, som när man plockar ax i Refaimdalen.6Bara en efterskörd blir kvar, som när man slår ett olivträd – två eller tre i trädets topp och fyra eller fem på grenarna, säger HERREN, Israels Gud.”7Då ska människorna se på sin Skapare och rikta sina blickar mot Israels Helige.8De ska inte längre vända sig till de altaren som de själva har tillverkat och inte se på det som de gjort med sina egna händer, asherapålarna och rökelsealtarna.9Den dagen ska deras befästa städer ligga övergivna i skogen och undervegetationen, så som de som en gång övergavs[1] för Israels skull. Allt ska ödeläggas.10För du har glömt din frälsnings Gud, inte kommit ihåg den klippa som är din fästning. Du planterar ljuvliga plantor av finaste sort från främmande länder.11Samma dag som du planterar dem börjar de spira och skjuta nya skott.[2] Men ändå uteblir skörden när plågans dag kommer med sin outhärdliga smärta[3].12Hör hur folkmassorna larmar, som havets brus är deras rop!13Som bruset av stora vatten är folkets raseri, men han tillrättavisar dem, och de flyr långt bort, likt agnar för vinden på bergen, ja, likt virvlande ogräsfrön i stormen.14På kvällen väntar skräck, i gryningen är de borta. Detta är våra plundrares del och våra rövares lott.