Exodus 4

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Mojžíš však znovu namítal: „Nikoli, neuvěří mi a neuposlechnou mě, ale řeknou: Hospodin se ti neukázal.“2  Hospodin mu řekl: „Co to máš v ruce?“ Odpověděl: „Hůl.“3  Hospodin řekl: „Hoď ji na zem.“ Hodil ji na zem a stal se z ní had. Mojžíš se dal před ním na útěk.4  Ale Hospodin Mojžíšovi poručil: „Vztáhni ruku a chyť ho za ocas.“ Vztáhl tedy ruku, uchopil ho a v dlani se mu z něho stala hůl.5  „Aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“6  Dále mu Hospodin řekl: „Vlož si ruku za ňadra.“ Vložil tedy ruku za ňadra. Když ruku vytáhl, byla malomocná, bílá jako sníh.7  Tu poručil: „Dej ruku zpět za ňadra.“ Dal ruku zpět za ňadra. Když ji ze záňadří vytáhl, byla opět jako ostatní tělo.8  „A tak jestliže ti neuvěří a nedají na první znamení, uvěří druhému znamení.9  Jestliže však neuvěří ani těmto dvěma znamením a neuposlechnou tě, nabereš vodu z Nilu a vyleješ ji na suchou zemi. Z vody, kterou nabereš z Nilu, se stane na suché zemi krev.“10  Ale Mojžíš Hospodinu namítal: „Prosím, Panovníku, nejsem člověk výmluvný; nebyl jsem dříve, nejsem ani nyní, když ke svému služebníku mluvíš. Mám neobratná ústa a neobratný jazyk.“11  Hospodin mu však řekl: „Kdo dal člověku ústa? Kdo působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zdali ne já, Hospodin?12  Nyní jdi, já sám budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit!“13  Ale Mojžíš odmítl: „Prosím, Panovníku, pošli si, koho chceš.“14  Tu Hospodin vzplanul proti Mojžíšovi hněvem a řekl: „Což nemáš bratra Árona, toho lévijce? Znám ho, ten umí mluvit. Jde ti už naproti a bude se srdečně radovat, až tě uvidí.15  Budeš k němu mluvit a vkládat mu slova do úst. Já budu s tvými ústy i s jeho ústy a budu vás poučovat, co máte činit.16  On bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě ústy a ty budeš jemu Bohem.17  A tuto hůl vezmi do ruky; budeš jí konat znamení.“ 18  Mojžíš odešel a vrátil se ke svému tchánu Jitrovi. Řekl mu: „Rád bych šel a vrátil se ke svým bratřím, kteří jsou v Egyptě, a podíval se, zda ještě žijí.“ Jitro Mojžíšovi odvětil: „Jdi v pokoji.“19  Hospodin pak řekl Mojžíšovi ještě v Midjánu: „Jen se vrať do Egypta, neboť zemřeli všichni, kteří ti ukládali o život.“20  Mojžíš tedy vzal svou ženu a syny, posadil je na osla a vracel se do egyptské země. A do ruky si vzal Boží hůl.21  Hospodin dále Mojžíšovi poručil: „Až se vrátíš do Egypta, hleď, abys před faraónem udělal všechny zázraky, jimiž jsem tě pověřil. Já však zatvrdím jeho srdce a on lid nepropustí.22  Potom faraónovi řekneš: Toto praví Hospodin: ‚Izrael je můj prvorozený syn.23  Vzkázal jsem ti: Propusť mého syna, aby mi sloužil. Ale ty jsi jej propustit odmítl. Za to zabiji tvého prvorozeného syna.‘“ 24  Když se na cestě chystali nocovat, střetl se s ním Hospodin a chtěl ho usmrtit.25  Tu vzala Sipora kamenný nůž, obřezala předkožku svého syna, dotkla se jeho nohou a řekla: „Jsi můj ženich, je to zpečetěno krví.“26  A Hospodin ho nechal být. Tehdy se při obřízkách říkalo: „Jsi ženich, je to zpečetěno krví.“ 27  Hospodin řekl Áronovi: „Jdi na poušť naproti Mojžíšovi.“ Áron šel, setkal se s ním u Boží hory a políbil ho.28  Mojžíš oznámil Áronovi všechna Hospodinova slova, s nimiž ho poslal, a všechna znamení, kterými ho pověřil.29  Pak šel Mojžíš s Áronem a shromáždili všechny izraelské starší.30  Áron vyřídil všechna slova, která mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a Mojžíš učinil před očima lidu ona znamení.31  A lid uvěřil. Když slyšeli, že Hospodin navštívil Izraelce a že pohleděl na jejich ujařmení, padli na kolena a klaněli se. 

Exodus 4

nuBibeln

od Biblica
1 Mose sa: ”Men om de inte tror mig och inte lyssnar på vad jag säger? Om de säger att HERREN aldrig har uppenbarat sig för mig?”2 ”Vad är det du har i din hand?” frågade HERREN honom. ”En herdestav”, svarade han.3 ”Kasta den på marken”, sa HERREN till honom. När Mose kastade den på marken förvandlades den till en orm och han sprang undan för den.4 Då sa HERREN till honom: ”Ta fast den i stjärten!” När Mose gjorde det, blev den en stav igen.5 ”Detta ska få dem att förstå att HERREN, deras förfäders Gud, Abrahams, Isaks och Jakobs Gud, har uppenbarat sig för dig.6 Stick nu in handen innanför din mantel”, sa HERREN. Mose stack in handen i manteln och drog sedan ut den igen. Då var den alldeles vit[1] som snö av spetälska.7 ”Stick in den igen”, sa Herren, och han stack in den. När han sedan drog ut den på nytt var den normal, precis som förut.8 ”Om de inte tror dig eller tar det första tecknet på allvar, kommer de att tro på det andra,9 och om de inte lyssnar på dig efter dessa båda tecken, ska du ta vatten från Nilen och hälla ut det på torra land, och det ska förvandlas till blod.”10 Mose svarade: ”HERRE, jag har inte så lätt för att tala. Det har jag aldrig haft och inte nu heller, sedan du har talat till mig! Jag har svårt att uttrycka mig.”11 ”Vem har gett människan hennes mun?” frågade HERREN honom. ”Är det inte jag, HERREN, som gör att en människa kan tala eller inte tala, se eller inte se, höra eller inte höra?12 Gå nu och jag ska vara med dig och hjälpa dig att tala och jag ska lära dig vad du ska säga.”13 ”Men Herre, kan du inte sända någon annan?” invände Mose.14 Då blev HERREN arg på Mose och sa: ”Du har ju din bror Aron, leviten. Han är en man som kan tala. Han är redan på väg till dig och kommer att bli glad när han träffar dig.15 Tala till honom och lägg orden i hans mun. Jag ska hjälpa er båda att tala tillsammans, och jag ska tala om för er vad ni ska göra.16 Han ska vara din talesman inför folket, och han ska vara din mun och du ska vara som Gud för honom.17 Ta med dig staven, så att du med den kan göra tecknen.”18 Mose gick hem och sa till sin svärfar Jetro: ”Jag skulle vilja gå tillbaka till Egypten och besöka mina släktingar för att se om de fortfarande lever.” ”Naturligtvis får du gå, och lycka till”, svarade Jetro.19 Innan Mose lämnade Midjan, sa HERREN till honom: ”Gå tillbaka till Egypten, för alla de som ville döda dig är nu själva döda.”20 Mose satte sin hustru och sina söner på en åsna och började resan till Egypten. I handen hade han Guds stav.21 HERREN sa till Mose: ”När du kommer tillbaka till Egypten, gör inför farao de under som jag har gett dig makt att göra. Men jag kommer att göra hans hjärta hårt, så att han inte släpper folket.22 Då ska du säga till honom: ’Så säger HERREN: Israel är min förstfödde son.23 Jag har gett dig befallning att låta honom gå, så att han kan hålla gudstjänst åt mig, men du har vägrat. Därför ska jag döda din förstfödde son.’ ”24 Vid ett nattläger under resan kom HERREN emot Mose[2] och ville döda honom.25 Då tog Sippora en flintkniv och skar bort förhuden på sin son och vidrörde Moses[3] fötter med den och sa: ”Du är verkligen min blodsbrudgum.”26 Sedan lät Herren honom vara.[4] Detta med blodsbrudgum sa hon med tanke på omskärelsen.27 Vid samma tid sa HERREN till Aron: ”Gå ut i öknen och möt Mose.” Aron gick ända till Horeb, Guds berg, där han träffade Mose och hälsade honom med en kyss.28 Mose talade om för Aron allt som HERREN hade sänt honom till att säga och alla de tecken han fått befallning om att utföra.29 Mose och Aron gick sedan och sammankallade alla de äldste i Israel.30 Aron berättade för dem vad HERREN hade sagt till Mose och Mose utförde tecknen inför folket.31 Då trodde folket, när de hörde att HERREN tagit sig an dem och sett deras förtryck. De föll ned och tillbad.