1 Žalm. Pro Asafa. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce! 2 Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, 3 neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí. 4 Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí, 5 nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé. 6 Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí. 7 Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce. 8 Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé. 9 Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi. 10 A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem. 11 Říkávají: „Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?“ 12 Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění. 13 Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností? 14 Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán. 15 Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ věrolomně bych opustil pokolení tvých synů. 16 Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo. 17 Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec. 18 Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš. 19 Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč, zajdou 20 jako sen po procitnutí; Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až je probudíš. 21 Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví, 22 byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval. 23 Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici, 24 povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš. 25 Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. 26 Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl. 27 Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost. 28 Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.
Den gudlöses kortvariga framgång och den rättfärdiges eviga lön
1En psalm av Asaf. Gud är sannerligen god mot Israel, mot dem som har rena hjärtan.2Men jag höll på att snava, mina fötter höll på att tappa fästet.3Jag var avundsjuk på de högmodiga då jag såg de gudlösas framgång.4De slipper svårigheter ända fram till sin död, de är friska och välmående.5De råkar inte i människans nöd och plågas inte som andra.6Därför är högfärd deras halsband, och våld deras kläder.7Ur deras fetma tittar ögonen fram, deras fantasier har ingen gräns.8De talar föraktfullt och ondsint. De är högfärdiga och förtrycker andra.9De gör anspråk på himlen och talar som om de ägde jorden.10Så återvänder hans folk dit och suger åt sig mängder av vatten.[1]11De frågar: ”Hur kan Gud veta? Skulle den Högste ha den kunskapen?”12Så är det med de gudlösa, ostörda ökar de alltid sin rikedom.13Förgäves har jag hållit mitt hjärta rent och tvättat mina händer i oskuld.14Jag har plågats dagen lång, bestraffats var morgon.15Om jag hade sagt: ”Så vill jag tala”, skulle jag ha varit en förrädare mot dina barns generation.16När jag försökte förstå detta var det alltför mödosamt för mig,17tills jag kom in i Guds helgedom och insåg hur det går med dessa till slut.18Du låter dem vandra på en hal väg, störtar dem i fördärvet19och plötsligt går de under. De tar en ände med förskräckelse.20Det blir som när man vaknar ur en dröm: Du, Herre, reser dig och föraktar dem som om de vore fantasier.[2]21När mitt hjärta var bittert och det sved inom mig,22då var jag oförnuftig och ovetande, som ett djur inför dig.23Ändå är jag alltid hos dig, och du håller min högra hand.24Du leder mig efter ditt råd, och sedan för du mig till härligheten[3].25Vem har jag i himlen utom dig? Och när jag har dig, önskar jag ingenting på jorden.26Min kropp och min själ kan tyna bort, men Gud är min inre klippa och min del för evigt.27Men de som är långt borta från dig kommer att förgås. Du förgör dem som inte är trogna mot dig.28Men det är gott för mig att vara nära Gud. Jag har gjort HERREN Gud till min tillflykt, och jag vill berätta om alla dina gärningar.