HOSPODINE, VEĎ SPOR S TĚMI, KDO VEDOU SPOR SE MNOU
1 Davidův. Hospodine, veď spor s těmi, kdo vedou spor se mnou, bojuj proti těm, kdo proti mně boj vedou. 2 Chop se pavézy a štítu, na pomoc mi povstaň, 3 rozmáchni se kopím a sekerou proti těm, kdo mě pronásledují, a řekni mi: „Jsem tvoje spása.“ 4 Ať se hanbí, ať se stydí ti, kdo o život mi ukládají. Ať táhnou zpět, ať se zardí ti, kdo zlo mi strojí. 5 Ať jsou jako plevy hnané větrem, až na ně udeří anděl Hospodinův, 6 ať je jejich cesta ztemnělá a kluzká, až je Hospodinův anděl bude stíhat. 7 Bez důvodů síť mi nastražili, bez důvodů na mne vykopali jámu. 8 Ať na něj přikvačí znenadání zkáza, do sítě, již nastražil, ať sám se chytí, do zkázy ať padne. 9 Má duše však bude jásat Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy. 10 Každá kost ve mně řekne: „Hospodine, kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého ubožáka od uchvatitele.“ 11 Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím. 12 Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý. 13 Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí. 14 Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka. 15 Avšak při mém pádu s radostí se shlukli; shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbiti drásali mě, nedali si pokoj. 16 Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby. 17 Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou, kterou mi přichystali, jediné, co mám, chraň před lvíčaty. 18 Vzdám ti chválu ve velikém shromáždění a budu tě chválit před početným lidem. 19 Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují, ať nemhouří oči, kdo mě bez důvodu nenávidí. 20 To, co řeknou, není ku pokoji, nýbrž proti mírumilovným v zemi; myslí jen na záludnosti. 21 Otevírají si na mě ústa, říkají: „Dobře ti tak! Už to vidíme na vlastní oči.“ 22 Hospodine, ty vidíš a nejsi hluchý, Panovníku, nebuď mi vzdálen! 23 Probuď se, postav se za mé právo, za mou při, můj Bože, Panovníku. 24 Hospodine, Bože můj, podle své spravedlnosti mi zjednej právo, ať se nade mnou neradují. 25 Ať si v srdci neříkají: „Dobře mu tak, to jsme chtěli!“ Ať neřeknou: „Zhltli jsme ho.“ 26 Ať se zardí hanbou ti, kdo se radují ze zla, které mě postihlo. Ať poleje stud a hanba ty, kdo se nade mne tolik vypínají. 27 Ať však plesají a radují se, kdo mi přejí spravedlnost, ať říkají stále: „Hospodin je velký, přeje pokoj svému služebníku.“ 28 O tvé spravedlnosti bude pak hovořit můj jazyk, každý den tě bude chválit.
1Av David. HERRE, bekämpa dem som bekämpar mig! Strid mot dem som strider mot mig!2Ta rustningen och skölden, res dig och kom till min hjälp!3Lyft spjutet och lansen mot mina förföljare! Säg till mig: ”Jag är din räddning!”4Låt dem som är ute efter mitt liv komma på skam och vanära! Låt dem som planerar för min undergång få vända sig bort i skam!5Låt dem blåsa bort som agnar för vinden, när HERRENS ängel jagar bort dem.6Gör deras väg mörk och hal, när HERRENS ängel förföljer dem!7Utan orsak har de lagt ut ett nät för mig och grävt en fallgrop åt mig.8Låt dem drabbas av undergång utan att de vet om det, fastna i sina egna nät som de lagt ut, falla i sin egen grop, till sin undergång.9Men jag ska jubla i HERREN och glädja mig över hans räddning.10Med hela min kropp ropar jag: ”HERRE, vem är som du? Du räddar den svage från den starke och den fattige och den nödställde från dem som plundrar dem.”11Falska vittnen kommer emot mig. De frågar mig om sådant som jag inte vet något om.12De lönar mig med ont för gott, jag är övergiven.13När de var sjuka, klädde jag mig i säcktyg, jag ödmjukade mig själv med fasta, men min bön återvände bara till mig.[1]14Som om det varit min vän eller bror eller som i sorg efter en mor gick jag sorgklädd och nerböjd.15Men nu när jag själv snubblade, samlades de i skadeglädje. De samlades mot mig för anfall utan att jag visste något. De hånar mig utan hejd.16De mobbar mig hånfullt, liksom de gudlösa, och gnisslar tänder mot mig.[2]17HERRE, hur länge ska du se på? Rädda mig från deras illgärningar, mitt dyrbara liv från dessa lejon!18Jag ska då tacka dig inför den stora församlingen, prisa dig inför folkhopen.19Låt inte dem glädjas som utan orsak är mina fiender, låt inte dem blinka med ögonen som utan anledning har hatat mig.20Det de säger leder inte till fred, och de tänker ut svekfulla planer mot de stilla i landet.21De gapar mot mig och säger: ”Haha, det var väl vad vi skulle se!”22HERRE, du har sett detta. Tig inte! Var inte långt borta från mig!23Vakna, stå upp till mitt försvar, min Gud och Herre, skaffa mig rätt!24Skaffa mig rätt, i din rättfärdighet, HERRE, min Gud, låt dem inte få glädjas över mig.25Låt dem inte få säga: ”Ha, det gick som vi ville!” Låt dem inte säga: ”Nu har vi slukat honom.”26Låt dem skämmas och förödmjukas som gläder sig över min olycka, låt dem klä sig i skam och förödmjukelse som förhäver sig över mig!27Men låt alla dem få jubla av glädje som gläder sig över min rätt, låt dem ständigt säga: ”Stor är HERREN, som vill sin tjänares välgång!”28Då ska jag vittna om din rättfärdighet, lovprisa dig dagen lång.