1 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? 2 Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: 3 „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“ 4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. 5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: 6 „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“ 7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. 8 Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. 9 Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“ 10 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! 11 Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. 12 Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!
1Varför gör folken uppror? Varför smider de meningslösa planer?[1] (Sk 4,25)2Jordens kungar reser sig, makthavarna samlas mot HERREN och mot hans smorde[2]. (Sk 4,26)3”Låt oss slita sönder deras band, kasta av oss deras bojor!”4Han som bor i himlen ler, Herren hånskrattar åt dem.5Sedan tillrättavisar han dem i sin vrede, i sin vredes glöd förskräcker han dem:6”Jag har installerat min kung på Sion, mitt heliga berg.”7Jag vill förkunna HERRENS beslut; han sa till mig: ”Du är min son. Idag har jag blivit din far[3].8Begär av mig, och jag ska ge dig alla folk som arv och hela jorden som egendom.9Du ska krossa dem med järnspira, slå sönder dem som lerkrukor.”10Ni kungar, var nu förståndiga, låt er varnas, ni härskare på jorden!11Tjäna HERREN med fruktan, och gläd er i bävan![4]12Kyss sonen, så att hans vrede inte uppväcks och ni förgås på er väg! Hans vrede kan snart upptändas. Lyckliga är de som tar sin tillflykt till honom!