1 Pamětní zápis; Davidův. Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě! 2 Pravím Hospodinu: „Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není.“ 3 Svatým, těm, kteří jsou v této zemi, pravím, těm vznešeným, jež jsem si oblíbil nade všechno: 4 „Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy. Ani trochu krve v úlitbu jim nedám, jejich jméno nepřejde mi přes rty.“ 5 Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine. 6 Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé! 7 Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná. 8 Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. 9 Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, 10 neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě. 11 Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.
1En inskrift[1] av David. Skydda mig, Gud, för till dig tar jag min tillflykt.2Jag säger till HERREN: ”Du är min Herre, och allt mitt goda kommer från dig.”[2]3Hos de heliga i landet, de härliga, har jag all min glädje.4De som jagar efter andra gudar kommer att dra mer olycka över sig. Jag tänker inte offra blodsoffer åt dem, och jag vill inte ens uttala deras namn.5HERREN själv är min arvedel, min bägare. Du bestämmer min del.6Jag har fått mig tilldelad en underbar lott, ja, ljuvlig är min arvedel.7Jag vill lova HERREN, som ger mig råd, på natten förmanar mig mitt innersta.8Jag har alltid HERREN inför mig, eftersom han står vid min sida vacklar jag inte.9Därför är mitt hjärta fyllt av glädje, och jag ropar ut mitt jubel, också min kropp vilar i trygghet,10för du ska inte lämna mig kvar i dödsriket, eller låta din helige förmultna.11Du visar mig vägen till livet, du fyller mig med glädje inför dig, med ljuvlighet vid din högra sida för alltid.