1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. 2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. 3 Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. 4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. 5 Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě. 6 Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. 7 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? 8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. 9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, 10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. 11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. 12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. 13 Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. 14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. 15 Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. 16 Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. 17 Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet, 18 sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou. 19 Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev! 20 Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci. 21 Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli? 22 Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé. 23 Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, 24 hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!
1För körledaren. En psalm av David. HERRE, du rannsakar mig och vet allt om mig.2Du vet om jag sitter eller står. Även om du är långt borta från mig vet du vad jag tänker.3Du granskar mig vare sig jag går eller ligger. Du vet om allt som jag företar mig.4Redan innan jag har ett ord på min tunga vet du, HERRE, vad jag tänker säga.5Du omsluter mig på alla sidor, och du håller din hand över mig.6Att veta detta är förunderligt för mig, mycket större än vad jag någonsin kan förstå.7Vart skulle jag kunna gå för din Ande? Vart skulle jag kunna fly för din närvaro?8Om jag far upp till himlen är du där, och om jag bäddar åt mig i dödsriket, är du där.9Om jag kunde ta morgonrodnadens vingar, eller gömma mig vid havets yttersta gräns,10kommer din hand att leda mig, din starka hand att gripa mig.11Om jag bad mörkret att gömma mig och ljuset omkring mig att bli natt,12så är inte mörkret mörkt för dig, utan natten lyser som dagen, och mörkret är ljus.13Du skapade organen inne i min kropp, du vävde samman mig i min mors livmoder.14Jag prisar dig för det förunderliga, att jag är så underbart skapad! Dina verk är förunderliga, det vet jag väl.15Mitt skelett var inte dolt för dig när jag formades i det tysta, när jag vävdes samman i jordens djup.16Du såg mig innan jag föddes. I din bok blev varje bestämd dag i mitt liv inskriven innan någon av dem började.[1]17Hur ofattbara är inte dina tankar för mig, Gud! Hur enormt är inte deras antal!18Om jag försökte räkna dem skulle de vara fler än sandkornen. När jag vaknar, är jag fortfarande hos dig.19Gud, om du ändå ville döda de gudlösa, avlägsna de blodtörstiga från mig!20De som talar svekfullt om dig, de som har missbrukat dina städer.[2]21HERRE, skulle jag inte hata dem som hatar dig, avsky dem som reser sig mot dig?22Jag hatar dem starkt, de är mina fiender.23Granska mig, Gud! Känn mitt innersta och pröva mig, känn mina oroliga tankar!24Se om min väg leder bort från dig, och led mig på den eviga vägen.