1 V Antiochii byli v církvi proroci a učitelé: Barnabáš, Simeon, zvaný Černý, Lucius z Kyrény, Manahem, který býval druhem tetrarchy Heroda, a Saul.2 Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“3 A tak po modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu.4 Posláni tedy Duchem svatým, odešli Barnabáš a Saul do Seleukie a odtud se plavili na Kypr.5 Když dopluli do Salaminy, zvěstovali tu slovo Boží v židovských synagógách. Měli s sebou i Jana jako pomocníka. 6 Pak prošli celým ostrovem až do Páfu. Tam se setkali s jakýmsi židovským kouzelníkem, který se vydával za proroka; říkali mu Barjezus.7 Byl u dvora místodržitele Sergia Paula, muže vzdělaného. Ten k sobě povolal Barnabáše a Saula, protože chtěl slyšet Boží slovo.8 Ale Elymas, ten kouzelník – tak se totiž vykládá jeho jméno – vystoupil proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry.9 V tu chvíli Saul, kterému říkali také Pavel, byl naplněn Duchem svatým, upřel na Elymase zrak a řekl:10 „Ty svůdce všeho schopný, synu ďáblův, nepříteli Boží spravedlnosti, kdy už přestaneš podvracet přímé cesty Páně?11 Nyní na tebe dopadne Boží trest: Oslepneš a neuzříš sluneční světlo, dokud se nad tebou Bůh neslituje.“ Tu Elymase náhle obestřela mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.12 Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln údivu nad učením Páně.
— Pavel a Barnabáš v Pisidské Antiochii
13 Z Páfu se Pavel se svými průvodci plavil do Perge v Pamfylii. Ale Jan se od nich oddělil a vrátil se do Jeruzaléma.14 Přes Perge šli dál do Pisidské Antiochie. Když nastala sobota, vešli do synagógy a posadili se.15 Po čtení ze Zákona a Proroků vybídli je představení synagógy: „Bratří, máte-li slovo povzbuzení, promluvte k lidu.“16 Tu povstal Pavel, pokynul rukou a řekl: „Muži izraelští a s nimi vy, kteří ctíte jediného Boha, slyšte mne!17 Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše praotce, učinil z nich za jejich pobytu v Egyptě silný národ a vyvedl je odtud svou velkou mocí.18 Celých čtyřicet let trpělivě snášel jejich chování na poušti,19 a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal ji v úděl svému lidu.20 To trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával soudce až do proroka Samuela.21 Pak chtěli krále, a Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, z pokolení Benjamínova, který jim vládl čtyřicet let.22 Ale zbavil ho moci a povolal jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: ‚V Davidovi, synu Isajovu, jsem nalezl muže, jakého jsem měl na mysli. On splní vše, co chci.‘23 A z Davidova potomstva dal Bůh Izraeli podle svého slibu Spasitele Ježíše.24 Před jeho vystoupením kázal Jan všemu izraelskému lidu, aby se odvrátili od svých hříchů a dali se pokřtít.25 Když Jan končil své poslání, řekl: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Za mnou přichází někdo, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek na jeho nohou.‘ 26 Bratří z rodu Abrahamova i vy, kteří s nimi ctíte jediného Boha, nám bylo posláno toto slovo spásy.27 Ale obyvatelé Jeruzaléma a jejich vůdcové Spasitele nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova proroků, která se čtou každou sobotu.28 Ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, vymohli si na Pilátovi, aby ho dal popravit.29 Když udělali všechno přesně tak, jak to bylo o něm v Písmu napsáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu.30 Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých31 a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem. 32 My vám přinášíme radostnou zprávu, že slib, daný našim praotcům,33 splnil Bůh nám, jejich dětem, a vzkřísil Ježíše; vždyť je o něm psáno v druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘34 To, že jej vzkřísí z mrtvých, takže se už nepromění v prach, slíbil těmito slovy: ‚Věrně vám splním zaslíbení, která jsem dal Davidovi.‘35 A pak na jiném místě říká: ‚Nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.‘36 David sloužil Bohu za svého života, potom podle jeho vůle zemřel, byl uložen k svým předkům a rozpadl se v prach.37 Ten však, kterého Bůh vzkřísil, se neobrátil v prach.38 Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon.39 Ale v něm je ospravedlněn každý, kdo věří.40 Střezte se proto, aby vás nepostihlo, o čem se mluví v Prorocích:41 ‚Vy, kteří mnou pohrdáte, otevřete oči, zděste se a dejte se na útěk, protože já učiním ve vašich dnech něco, čemu nikdy neuvěříte, když vám to bude někdo vypravovat.‘“ 42 Když Pavel a Barnabáš vycházeli ze synagógy, všichni je prosili, aby k nim o tom všem znovu promluvili příští sobotu.43 Shromáždění se rozcházelo a mnoho židů i obrácených pohanů, kteří ctili jediného Boha, doprovázelo Pavla a Barnabáše; ti s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby se drželi Boží milosti.44 Příští sobotu přišlo skoro celé město slyšet Boží slovo.45 Když židé viděli tolik lidí, naplnila je závist a začali Pavlovým slovům odporovat a rouhat se.46 Ale Pavel a Barnabáš směle prohlásili: „Vám židům mělo být slovo Boží zvěstováno nejprve. Protože je odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete k ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům.47 Vždyť Pán nám přikázal: ‚Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pohanům a nesl spásu až na sám konec země.‘“48 Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili.49 A slovo Páně se šířilo po celé krajině.50 Ale židé pobouřili vznešené ženy, které také ctily jediného Boha, pobouřili i přední muže toho města, podnítili tím proti Pavlovi a Barnabášovi nepřátelství a vyhnali je ze svého kraje.51 Oni na svědectví proti nim setřásli prach s nohou a odešli do Ikonia.52 Ale učedníci byli naplněni radostí a Duchem svatým.
Skutky apoštolů 13
Новий Переклад Українською
od Biblica1У церкві Антіохії були пророки та вчителі: Варнава, Симеон, якого звали Нігер, Луцій з Киринеї, Манаен, який виховувався разом із тетрархом Іродом, та Савл.2Одного разу, коли вони служили Господеві й постилися, Дух Святий сказав: «Відділіть Мені Варнаву та Савла для справи, до якої Я їх покликав».3Тоді, після посту й молитви, вони поклали на них руки та відпустили.
Апостоли проповідують на Кіпрі
4Послані Святим Духом, вони прийшли до Селевкії, а звідти відпливли до Кіпру.5Прибувши до Саламії, звіщали там Слово Боже в юдейських синагогах. Іван теж був із ними та допомагав їм.6Пройшовши через весь острів, прийшли до Пафосу. Там вони знайшли одного юдея, на ім’я Бар-Ісус, який був чаклуном та лжепророком.7Він був разом із проконсулом Сергієм Павлом, розумною людиною. Проконсул покликав Варнаву та Савла, бажаючи послухати Слово Боже.8Але Еліма, чаклун (так перекладається його ім’я), протистояв їм, намагаючись відвернути проконсула від віри.9Тоді Савл, він же й Павло, сповнений Святого Духа, подивився уважно на нього10й сказав: ―Сину диявола та вороже всякої праведності, повний усілякого лукавства та зла! Невже ти не перестанеш перекручувати прямі шляхи Господні?11Ось тепер рука Господня направлена проти тебе: будеш сліпий і не бачитимеш сонця до певного часу! І відразу огорнули його морок і темрява, і він почав шукати, хто б його повів за руку.12Коли проконсул побачив те, що сталося, то увірував, дивуючись Господньому вченню.
Павло та Варнава в Антіохії Пісідійській
13Відпливши з Пафосу, Павло й ті, що були разом із ним, прийшли в Пергію та Памфілію. Там Іван залишив їх та повернувся до Єрусалима.14Вони ж пройшли через Пергію і дійшли до Антіохії Пісідійської. У Суботу Павло та Варнава прийшли в синагогу й присіли.15Після читання Закону та Пророків керівник синагоги послав сказати їм: ―Брати, якщо у вас є слово настанови до народу, то говоріть.16Павло піднявся та, подавши рукою знак, сказав: ―Ізраїльтяни та всі, хто боїться Бога, послухайте!17Бог ізраїльського народу обрав наших батьків. Він підніс цей народ під час перебування в землі Єгипту й вивів його з неї Своєю сильною рукою.18Сорок років Він терпів їх у пустелі.19Він знищив сім народів у землі Ханаанській та віддав їхню землю у спадщину нашим батькам.20Це відбувалося упродовж чотирьохсот п’ятдесяти років. Після цього Бог давав їм суддів аж до пророка Самуїла.21Потім народ просив собі царя, і Бог дарував їм Саула, сина Кісового, з роду Веніаміна, який керував сорок років.22Згодом Бог усунув Савла, зробивши царем Давида. Він свідчив про нього, кажучи: «Я знайшов Давида, сина Єссеєвого, чоловіка Мені до серця. Він звершить усю Мою волю».23З його нащадків Бог, згідно зі Своєю обітницею, привів Ізраїлеві Спасителя – Ісуса.24Перед приходом Ісуса Іван закликав до хрещення на знак покаяння весь народ Ізраїлю.25Закінчуючи своє служіння, Іван казав: «За кого ви мене вважаєте? Я не Він. Але після мене йде Той, Кому я не достойний розв’язати ремінці сандалій на ногах».26Брати, діти роду Авраама, і ті, що боїтеся Бога! Це Слово спасіння було надіслане вам.27Жителі Єрусалима та їхні керівники не впізнали Ісуса й, засудивши Його, сповнили слова пророків, які читаються щосуботи.28І хоча вони не знайшли жодної підстави для обвинувачення, усе ж просили Пилата вбити Його.29А коли сповнили все, що було написано про Нього, вони зняли Його з хреста та поклали в гробницю.30Але Бог воскресив Його з мертвих,31і ще багато днів ті, що прийшли разом із Ним із Галілеї в Єрусалим, бачили Його. Тепер вони – Його свідки перед народом.32Ми проповідуємо вам нині цю Добру Звістку: обітницю, дану нашим батькам,33Бог сповнив для нас, їхніх дітей, воскресивши Ісуса. У другому псалмі написано: «Ти Мій Син! Я сьогодні породив Тебе!»[1] (Ž 2,7)34А про те, що Бог воскресив Його з мертвих, так що тіло Його вже ніколи не повернеться у тління, сказав так: «Я дам вам святі та надійні благословення, обіцяні Давидові».[2]35Тому й в іншому місці каже: «Ти не дозволиш вірному Твоєму побачити тління».[3] (Ž 15,10)36Адже Давид, послуживши волі Божій у своєму поколінні, помер, був похований разом зі своїми батьками й побачив тління.37Але Той, Кого Бог воскресив, не побачив тління.38Тому, брати, я хочу, щоб ви знали: через Нього вам сьогодні звіщається прощення гріхів. І від усього, у чому ви не могли виправдатися в Законі Мойсея,39кожен, хто вірить, виправданий через Нього.40Будьте уважні, щоб не сталося з вами того, про що сказано в пророків:41«Подивіться, насмішники, здивуйтеся та помріть, бо Я роблю справу в дні ваші, справу, у яку ви ніяк не повірите, навіть якби вам хтось розповів про це».[4]42Коли Павло та Варнава виходили, їх запросили говорити про це ж наступної Суботи.43Після того, як зібрання розійшлося, багато юдеїв та богобоязних прозелітів пішли за Павлом та Варнавою. Ті говорили з ними та переконували їх залишатись у благодаті Божій.44Наступної Суботи майже все місто зібралося послухати Слово Господнє.45Коли юдеї побачили натовп, то сповнились заздрощів і богохульствами перечили тому, що говорив Павло.46Тоді Павло та Варнава рішуче сказали їм: «Слово Боже треба було звістити насамперед вам. Але оскільки ви відкидаєте його й вважаєте себе недостойними вічного життя, ми звертаємося до язичників.47Бо так наказав нам Господь: „Я зробив тебе світлом серед народів, щоб ти ніс спасіння до краю землі“».[5]48Коли язичники почули це, вони раділи та славили Слово Господнє. І всі, кого було призначено до вічного життя, увірували.49Слово Господнє поширювалося по всій країні.50Юдеї підбурили богобоязних жінок зі знатних сімей та керівників міста, і вони почали гоніння проти Павла та Варнави й вигнали їх за межі своєї землі.51Тоді апостоли обтрусили пил зі своїх ніг на свідчення проти них і пішли до Іконії.52Учні були сповнені радості та Святого Духа.