1 A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:2 „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.3 Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.4 Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.6 Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.7 Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.8 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;9 jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘10 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.
— Podobenství o svatebním šatě
11 Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.12 Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo.13 Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘14 Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“
— Spor o daň císaři
15 Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.16 Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.17 Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“18 Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci?19 Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár.20 On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“21 Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“22 Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.
— Spor o vzkříšení
23 V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:24 „Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘25 U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.26 Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.27 Naposledy ze všech zemřela ta žena.28 Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“29 Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.30 Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.31 A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil:32 ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“33 Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.
— Největší přikázání
34 Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se35 a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:36 „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“37 On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘38 To je největší a první přikázání.39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘40 Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
— Mesiáš, Syn Davidův
41 Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš:42 „Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“43 Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví: 44 ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘ 45 Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“46 A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.
1Ісус у відповідь продовжив говорити притчами:2―Царство Небесне подібне до Царя, який приготував весілля для свого сина.3Він надіслав своїх рабів покликати запрошених на весілля, але ті не захотіли прийти.4Тоді надіслав інших рабів сказати запрошеним: «Ось я приготував обід, моїх волів та вгодовану худобу вже забито, усе готове. Приходьте на весілля!»5Але вони знехтували й пішли: один – на своє поле, інший – торгувати.6Інші ж, схопивши його рабів, познущалися над ними та вбили їх.7Тоді цар обурився та надіслав своє військо, знищив тих убивць і спалив їхнє місто.8І сказав своїм рабам: «Весілля вже готове, а запрошені виявились недостойними.9Отже, ідіть на перехрестя доріг та запрошуйте, кого зустрінете, на весілля».10Ті раби вийшли на дороги та покликали всіх, кого зустріли, – як поганих, так і добрих; і весільна зала наповнилася гостями.11Але коли цар прийшов подивитися на гостей, то побачив там чоловіка, який не був одягнений у весільний одяг.12І сказав йому: «Друже, як ти зайшов сюди, не маючи весільного одягу?» Проте той мовчав.13Тоді Цар сказав слугам: «Зв’яжіть йому руки та ноги й викиньте до зовнішньої тьми. Там буде плач та скрегіт зубів.14Адже багато покликаних, та мало обраних».
Кесареві – Кесареве, а Богові – Боже
15Тоді фарисеї пішли та радились, як спіймати Ісуса на слові.16І надіслали до Нього своїх учнів разом з іродіанами, які запитали: ―Учителю, ми знаємо, що Ти праведний і правдиво навчаєш Божого шляху, ні на кого не зважаєш, адже не дивишся на людське обличчя.17Отже, скажи нам, як Ти вважаєш: чи годиться платити податок Кесареві, чи ні?18Але Ісус, зрозумівши їхнє лукавство, сказав: ―Чому ви випробовуєте Мене, лицеміри?19Покажіть Мені монету для податку. Вони принесли Йому динарій.20Він сказав їм: ―Чиє це зображення та напис?21Вони відповіли: ―Кесаря! Тоді Він сказав їм: ―Тож віддайте Кесареві – Кесареве, а Богові – Боже!22Почувши це, вони здивувалися й, залишивши Його, пішли геть.
Питання про воскресіння
23Того ж дня прийшли до Нього садукеї, які кажуть, що не існує воскресіння з мертвих, і запитали Його:24―Учителю, Мойсей сказав: «Якщо хтось помре, не маючи дітей, то нехай його брат одружиться з дружиною померлого та підніме нащадка своєму братові».[1]25Було ж у нас семеро братів. Перший одружився та помер, і, не маючи дітей, залишив дружину своєму братові.26Так само другий і третій – аж до сьомого.27Після всіх померла й жінка.28Отже, при воскресінні дружиною котрого з семи вона буде? Адже всі мали її за дружину.29Ісус у відповідь сказав їм: ―Помиляєтеся, бо не знаєте ані Писання, ані сили Божої.30При воскресінні не одружуються й не виходять заміж, а є як ангели на небі.31А щодо воскресіння з мертвих, хіба ви не читали, що сказав вам Бог:32«Я – Бог Авраама, Бог Ісаака і Бог Якова»?[2] Він є Богом не мертвих, а живих!33Почувши це, люди були здивовані Його вченням.
Найбільша заповідь
34Фарисеї, почувши, що Він змусив садукеїв замовкнути, зібралися разом.35Один із них, учитель Закону, запитав Його, випробовуючи:36―Учителю, яка заповідь найбільша в Законі?37Він відповів йому: ―«Люби Господа Бога свого всім серцем своїм, усією своєю душею і всім своїм розумінням!»[3]38Це перша та найбільша заповідь.39А друга подібна до неї: «Люби ближнього свого, як самого себе».[4]40На ці дві заповіді спираються весь Закон та Пророки.
Чи є Христос Сином Давидовим?
41Коли зібралися фарисеї, Ісус запитав їх:42―Що ви думаєте про Христа? Чий Він Син? Вони відповіли: ―Давидів!43Він сказав: ―Як же тоді Давид у Дусі називає Його Господом, коли каже:44«Господь сказав Господеві моєму: „Сядь праворуч від Мене, доки Я не покладу ворогів Твоїх, як підніжок для Твоїх ніг“».[5] (Ž 109,1)45Отже, якщо Давид називає Його Господом, як Він може бути його Сином?46І ніхто не міг Йому відповісти ані слова. Від того дня ніхто не наважувався запитувати Його.