1 Pavel, apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých,2 i všichni bratří, kteří jsou zde se mnou, církvím v Galacii:3 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista,4 který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce.5 Jemu buď sláva na věky věků. Amen.
— Útok proti falšování evangelia
6 Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu.7 Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak.8 Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!9 Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!
— Pavel přijal své evangelium od Boha
10 Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.11 Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka.12 Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus. 13 Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit.14 Vynikal jsem ve věrnosti k židovství nad mnoho vrstevníků v našem lidu a nadmíru jsem horlil pro tradice našich otců.15 Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se16 zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům. Tehdy jsem nešel o radu k žádnému člověku,17 ani jsem se nevypravil do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a potom jsem se zase vrátil do Damašku. 18 Teprve o tři léta později jsem se vydal do Jeruzaléma, abych se seznámil s Petrem, a zůstal jsem u něho dva týdny.19 Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, bratra Páně.20 Před tváří Boží vás ujišťuji, že to, co vám píšu, není lež. 21 Potom jsem odešel do končin Sýrie a Kilikie.22 V církvích Kristových v Judsku mne osobně neznali;23 jen slyšeli, že ten, který dříve pronásledoval církev, nyní zvěstuje víru, kterou předtím chtěl vyhubit;24 a děkovali za mne Bohu.
1Павло, апостол, покликаний не людьми і не людиною, а Ісусом Христом і Богом Отцем, Який воскресив Його з мертвих,2разом з усіма братами. Церквам Галатії.3Благодать вам і мир від Бога, нашого Отця, і від Господа Ісуса Христа,4Який, віддавши Самого Себе за наші гріхи, визволив нас від нинішнього злого віку згідно з волею Бога й Отця нашого,5Якому слава навіки-віків! Амінь.
Немає іншої Доброї Звістки
6Я здивований, що ви так швидко відвертаєтеся від Того, Хто покликав вас благодаттю Христа, заради іншої«доброї звістки».7Насправді іншої немає, але існують деякі люди, які бентежать вас і намагаються змінити Добру Звістку Христа.8Але навіть якщо хтось із нас або ангел із неба буде проповідувати вам добру звістку, відмінну від тієї, яку ми вам проповідували, то нехай буде проклятий!9Ми говорили вже раніше, і я ще раз повторюю: якщо хтось проповідує вам іншу добру звістку, а не ту, що ви прийняли, то нехай буде проклятий!10Чиє схвалення я намагаюся завоювати: людей чи Бога? Хіба я намагаюся догодити людям? Якби я намагався догодити людям, я б не був рабом Христа.
Павло покликаний Богом
11Я хочу, щоб ви, брати, знали, що Добра Звістка, яку я проповідував, не від людей.12Бо я отримав і вивчив її не від якоїсь людини, але через одкровення Ісуса Христа.13Ви чули про мій попередній спосіб життя в юдействі, як я завзято переслідував Церкву Божу й намагався її зруйнувати.14В юдействі я перевершив багатьох моїх однолітків зі свого народу і був надзвичайно ревним до звичаїв моїх предків.15Але коли Бог, Який обрав мене ще до мого народження,[1] покликав мене через Свою благодать, уподобав16відкрити мені Свого Сина, щоб я проповідував Його Добру Звістку серед язичників, тоді я не пішов відразу радитися з кимось із людей,17не ходив також і до Єрусалима, до тих, що були апостолами до мене, але пішов в Аравію і знову повернувся в Дамаск.18Потім, через три роки, я вирушив до Єрусалима, щоб познайомитися з Кифою[2], і пробув із ним п’ятнадцять днів. (J 1,42)19Інших же апостолів я не бачив, окрім Якова, брата Господнього.20Я пишу вам і запевняю перед Богом, що не обманюю.21Після того я пішов до земель Сирії та Килікії.22Церкви Юдеї, що в Христі, мене особисто не знали.23Вони лише чули, що той, хто раніше їх переслідував, зараз проповідує віру, яку колись намагався знищити,24і прославляли Бога за мене.