1 Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, poslaný hlásat zaslíbený život v Kristu Ježíši –2 Timoteovi, milovanému synu: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Pána.
— Díkůvzdání
3 Děkuji za tebe Bohu, kterému sloužím s čistým svědomím jako moji předkové, když na tebe neustále myslím ve svých modlitbách ve dne v noci.4 Vzpomínám na tvé slzy a toužím tě spatřit, aby moje radost byla úplná.5 Připomínám si tvou upřímnou víru, kterou měla už tvá babička Lóis a tvá matka Euniké a kterou máš, jak jsem přesvědčen, i ty. 6 Proto ti kladu na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo vzkládáním mých rukou.7 Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy.8 Nestyď se tedy vydávat svědectví o našem Pánu; ani za mne, jeho vězně, se nestyď, nýbrž snášej spolu se mnou všechno zlé pro evangelium. K tomu ti dá sílu Bůh,9 který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy10 a nyní zjevil příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista. On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život v evangeliu.11 K jeho zvěstování jsem já byl ustanoven hlasatelem, apoštolem a učitelem.12 Proto také všechno snáším a nestydím se vydávat svědectví, neboť vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne.
— Výzva k věrnosti
13 Měj za vzor zdravých slov to, co jsi slyšel ode mne ve víře a lásce, která nás spojuje v Kristu Ježíši.14 Svěřený poklad chraň mocí Ducha svatého, který v nás přebývá. 15 Víš, že se ode mne odvrátili všichni v Asii, mezi nimi Fygelos a Hermogenés.16 Kéž Pán prokáže milosrdenství Oneziforově rodině. Několikrát mě potěšil a nestyděl se za mé řetězy;17 když přišel do Říma, usilovně mě hledal, až mě našel.18 Kéž mu Pán dá, aby u něho našel milosrdenství v onen den. A jaké služby vykonal v Efezu, víš nejlépe sám.
1Павло, з волі Божої апостол Христа Ісуса, згідно з обітницею життя, що в Христі Ісусі.2Тимофієві, моїй улюбленій дитині. Благодать, милосердя і мир від Бога Отця та Христа Ісуса, нашого Господа!
Подяка
3Я вдячний Богові, Якому служу з діда-прадіда з чистим сумлінням, що постійно, вдень і вночі, пам’ятаю тебе у своїх молитвах.4Пригадуючи твої сльози, я прагну побачити тебе, щоб сповнитись радістю.5Я згадую твою нелицемірну віру, яка була спочатку у твоєї бабусі Лоїди й матері Євникії і яку, впевнений, маєш і ти.
Ревність у проголошенні Доброї Звістки
6Із цієї причини я нагадую тобі, щоб ти розпалював полум’я Божого дару, який є в тобі через покладання моїх рук.7Адже Бог дав нам не духа боягузтва, а духа сили, любові та самовладання.8Тому не соромся свідчення нашого Господа й мене, Його в’язня, а страждай разом зі мною за Добру Звістку з допомогою Божої сили.9Він спас нас і покликав нас святим покликанням не завдяки нашим ділам, а завдяки Своєму наміру[1] та благодаті, яку дав нам у Христі Ісусі до початку часів[2].10Тепер же вона відкрилася через з’явлення нашого Спасителя, Христа Ісуса, Який знищив смерть і освітив[3] життя та безсмертя Доброю Звісткою,11для якої я був призначений проповідником, апостолом і вчителем язичників[4].12Саме тому я й страждаю зараз, але не соромлюся, бо знаю, у Кого повірив, і я впевнений, що Він спроможний зберегти те, що я Йому довірив, до того Дня[5].13Тримайся того зразка здорового вчення, яке ти від мене почув, у вірі та любові, що в Христі Ісусі.14Оберігай те добре вчення, що довірене тобі за допомогою Святого Духа, Який перебуває в нас.15Ти знаєш, що всі, хто з Азії, відвернулися від мене, включно з Фіґелом та Гермоґеном.16Нехай Господь змилується над домом Онисифора, адже він часто мене підбадьорював і не соромився моїх кайданів.17Навпаки, коли він прибув у Рим, то наполегливо шукав мене й знайшов.18Нехай дасть Бог, щоб він знайшов милість перед Господом у той День. А про те, як багато він служив в Ефесі, ти дуже добре знаєш.